Nacházíte se na: Theofil > Recenze, novinky > Josef Imbach: Biblické divy a zázraky

Josef Imbach: Biblické divy a zázraky

Július Pavelčík, 15.4. 2021

KNIHA - Josef Imbach: Biblické divy a zázraky. Nadčasový existenciální význam, Vyšehrad, Praha 2017, 208 s.

 

Další z titulů od švýcarského teologa Josefa Imbacha, které nakladatelství Vyšehrad vydalo v českém překladu,[1] se, jak už naznačuje jeho název, věnuje tématu biblických zázraků se zaměřením na to, jakým způsobem může být jejich poselství josef-imbach-biblicke-divy-a-zazraky-men.jpgaktualizováno pro dnešního člověka a jak může vstoupit do jeho života a ovlivnit jeho existenci, tedy jeho smýšlení, postoje, jednání, vztahy atd. Své pojednání autor rozdělil na dva základní oddíly.

V prvním se zabývá spíše obecnějšími úvahami o zázracích v kontextu náboženských tradic. Představuje různé typy zázraků, s nimiž se setkáváme v biblických textech s odkazy na podobné příběhy v textech jiných náboženství. Typologie zázraků není samoúčelná, má svůj zásadní význam pro jejich správný výklad z toho prostého důvodu, že „adekvátní určení literární formy umožňuje adekvátní interpretaci obsahu" (s. 30). Autor dále nabízí několik zamyšlení nad dogmatickým pojetím a postavením zázraků (a jejich teologicko‑pastorační funkcí v životě církve) ve vztahu k neustálé se rozvíjejícímu a prohlubujícímu přírodovědeckému bádání, které je postupem času schopné mnohé „zázračné" věci z minulosti vysvětlit přirozeným způsobem. V zásadě konstatuje jejich principiální autonomii a úkol církve vidí především v důrazu a snaze o pochopení záměrů biblických vypravěčů zázraků. Smyslem a cílem biblických zázraků není popsat příslušnou událost na způsob prosté reportážní informace, ale, jak Imbach ukazuje na příkladu vyprávění o „egyptských ranách" z knihy Exodus, především zdůraznit Boží velikost, chválit jeho slávu a vyzývat k víře v jeho moc. To platí i pro evangelijní vyprávění o Ježíšových zázracích. „Evangelisté se ocitají v roli očitého svědka, ale zároveň i v roli faráře. Samozřejmě že se vracejí ke skutečným událostem. Popsat historická fakta však není jejich hlavní starostí. Na jedné straně ve svých spisech vyjadřují úžas, který v nich vyvolala Ježíšova osobnost, a na straně druhé chtějí své čtenáře a čtenářky povzbudit, aby šli podobným prožitkům naproti a stali se Ježíšovými následovníky. Evangelia zkrátka nejsou věcné protokoly - evangelia jsou svědectvím víry a byla napsána proto, aby lidi k víře v Ježíše Krista přivedla nebo aby je v ní posílila." (s. 44) Ježíš byl jedním mezi dalšími divotvůrci v tehdejší Galileji, samotné konání zázraků však zcela jistě nevyčerpává obsah jeho poslání. Jeho zázraky totiž velmi úzce souvisí s jeho zvěstí o Božím království, jsou znamením a potvrzením toho, že jeho příchodem toto království už nastává, resp. už je jistým způsobem přítomno. Ježíšovy zázraky také úzce souvisí s vírou, ne však v tom smyslu, že přivádí nebo dokonce nutí k víře, ale víru předpokládají; zázraky jsou často podávané tak, aby čtenáře přesvědčily o božském poslání Ježíše, aby vybízely k víře v něho a tuto víru šířily, „v příbězích o zázracích se ojosef-imbach-vyr-men.jpgdráží jeho christologický význam" (s. 53) Právě a pouze na základě víry mohli lidé v Ježíšově zázračném působení velmi konkrétně zakoušet bezprostřední Boží působení, bezprostřední projevy Boží lásky a Božího zájmu vůči nim.

Druhý oddíl obsahuje autorovy výkladové poznámky a úvahy k deseti novozákonním zázrakům vybraným ze všech čtyř kanonických evangelií. Své vnímání poselství příslušného zázraku naznačuje už samotným titulem příslušné kapitoly (např. Ponoření do nicoty o Petrově kráčení po vodní hladině v Mt 14,22-32 nebo Přijmi sám sebe o uzdravení ochrnutého v Mk 2,1-12 atd.). V tomto duchu má také každá podkapitolka svůj specifický název vystihující u daného textu podle potřeby buď aspekt historicko-exegetický, teologický nebo existenciální. Právě souhrn a prolínání těchto aspektů vytváří specifický autorův rukopis, charakterizovaný jak poznámkami odborného, biblistického charakteru, tak uváděním příkladů ze světové literatury, kterými se snaží přiblížit existenciálně‑nadčasové poselství textu. Zázraky tak nechce jen okomentovat, ale i aktualizovat (srov. s. 140), přiblížit jejich jakýsi nad‑ryze‑historický význam. Setkáváme se zde nejen s existenciálním, ale i psychologizujícím výkladem, který se někdy skutečně může dostat za jistou hranici únosnosti původního textu a jeho intence, ale pokud je správně vedený, nemusí podle autora[2] jít proti teologické interpretaci textu, naopak, může ji lépe zpřístupnit (srov. s. 180). S uvedeným autorovým přístupem k Ježíšovým zázrakům souvisí i jeho postoj k jejich historicitě, je k ní principiálně dost skeptický (srov. s. 37, 50), ale na druhé straně ji nakonec ponechává otevřenou,[3] přičemž podle něj má být řešena případ od případu (s. 50).[4]

Můžeme říct, že Imbachova knížka je ve své snaze čtivým a srozumitelným způsobem zpřístupnit svět a „ducha" Ježíšových zázraků současnému člověku docela úspěšná. Mnohý čtenář si v ní zajisté najde nejednu zajímavou myšlenku pro svůj duchovní i praktický život.

 

Od téhož autora:

Bible 
Apoštol Pavel a Písmo 
Bible a moderní kritika 
Číst Bibli zase jako Bibli 
A učil je v podobenstvích 
Blondel, Newman, Tradícia
Apoštol národů svatý Pavel 
Desatero božích přikázání
Druhý list Tesalonickým
Evangelium podle Jana 
 Hebrejská bible a dějiny  
Evangelium podle Matouše 
Benedikt XVI.: Verbum Domini 
D. Marguerat: Úvod do Nového zákona
Inspirace a pravda Písma svatého (recenze) 
Inspirace a pravda Písma svatého (prezentace)  
Vladimír Kubáč: Člověk před Boží tváří (recenze) 
Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla 
Nové teologie Starého zákona a dějiny 
P. Pokorný: Evangelium podle Marka 
Izajáš. Svědectví o vítězící důvěře 
Obtížné oddíly Předních proroků 
Ladislav Tichý: List Galatským 
K bohatým v Jakubovom liste 
Od evangelia k evangeliím
 
Pavel z Tarsu a jeho svět 
Úvod do Nového zákona 
O marnotratném otci 
Zjevení Janovo 
Pavel z Tarsu
Kniha Zjevení 
Pavel apoštol 
 List Židům  

  

Související články:

Július Pavelčík: Josef Imbach: A učil je v podobenstvích   

 

Poznámky:


[1] Viz Josef Imbach: A učil je v podobenstvích. Ježíšovy obrazné příběhy o životě z víry, Vyšehrad, Praha 2016; Josef Imbach: Radost z Bible. Cesty k hlubšímu porozumění sv. Písmu, Vyšehrad, Praha 2020.

[2] „Kdo evangelium redukuje na pouhých pár psychologických nebo antropologických poznatků, ten se s ním jistě míjí. Ale právě tak je jisté, že domníváme-li se, že můžeme Ježíšovo evangelium hlásat nezávisle na lidské zkušenosti, měníme je v ideologii." (s. 171)

[3] „Otázka víry není totéž co otázka historická. Na otázku historickou lze na základě dostupných pramenů - hlavně proto, že evangelia mají charakter ‚zvěstovatelský‘ - odpovědět leda domněnkami." (s. 165-166)

[4] „Ani v následujících kapitolách této knihy nepůjde o historičnost, nýbrž o poselství." (s. 51)

 

[RSS]

Přečteno 64x

další články