Nacházíte se na: Theofil > Dokumenty Církve > Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna

Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna

sv. Jan Pavel II., 20.5. 2021

"Můžeme říci, že v Duchu Svatém je vnitřní život trojjediného Boha veskrze darem, vzájemnou láskou mezi božskými osobami, a že skrze Ducha Svatého 'existuje' Bůh jako dar," sděluje svatý papež Jan Pavel II. (+2005) v úryvku ze své encykliky "Dominum et vivificantem", věnované celé právě třetí osobě Nejsvětější Trojice Duchu Svatému, "Pánu a Dárci života".

  

rublev-trojice-men.jpg

 

 

„A za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám,
aby Otec byl oslaven v Synu ...
A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce,
aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy."

(Janovo evangelium, 14,13.16-17)

 

Pro Janův text je příznačné, že Otec, Syn a Duch Svatý jsou jasně jmenováni jako osoby. První je odlišná od druhé a od třetí a také tyto jsou navzájem odlišeny. Když Ježíš mluví o Duchu, používá vícekrát osobní zájmeno „on"; a současně v celé poslední řeči před umučením odhaluje vazby, které navzájem spojují Otce, Syna a Parakléta. „Duch ... vychází od Otce" (J 15,26) a Otec „dává" Ducha (J 14,16). Otec „posílá" Ducha ve jménu Syna (J 14,26), Duch „vydá svědectví" Synu (J 15,26). Syn prosí Otce, aby poslal Ducha pravdy (J 14,17), ale vzhledem k svému „odchodu" skrze kříž prohlašuje a slibuje: „Odejdu-li však, pošlu ho k vám" (J 16,7). Otec tedy posílá Ducha Svatého mocí svého otcovství, tak jako poslal Syna (srov. J 3,16-17.34; 6,57; 17,3.18.23), ale zároveň ho posílá mocí vykoupení, které uskutečnil Kristus - a v tomto smyslu posílá Ducha Svatého také Syn: „Pošlu ho k vám."

Povšimněme si: zatímco všechny ostatní sliby dané ve večeřadle ohlašovaly příchod Ducha Svatého po Kristově odchodu, slib obsažený v Janově textu 16,7 zahrnuje a jasně osvětluje také vztah vzájemné spojitosti - řekli bychom příčinné - mezi projevením jednoho a druhého: „Odejdu-li však, pošlu ho k vám." Duch Svatý přijde, pokud Kristus odejde skrze kříž. Přijde nejen po vykoupení, ale i pro, skrze, kvůli vykoupení, které Kristus vykoná z vůle Otce a působením Otce.

Můžeme tedy říci, že ve velikonoční řeči na rozloučenou dosahuje zjevení Nejsvětější Trojice vrcholu. Současně stojíme na prahu konečných událostí a posledních slov, které nakonec přejdou do velkého misionářského mandátu, dávaného apoštolům a jejich prostřednictvím církvi: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy." To pověření obsahuje v jistém smyslu trojiční křestní formuli: „Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého." (Mt 28,19) Tato formule ukazuje vnitřní tajemství Boha, božského života: tímto tajemstvím je Otec, Syn a Duch Svatý, božská jednota v Trojici. Řeč na rozloučenou můžeme vykládat jako zvláštní přípravu na tuto trinitární formuli: je v ní vyjádřena spásná moc svátosti, jež působí účast na životě Trojjediného Boha, protože dává člověku jako nadpřirozený dar milost posvěcující. Jejím prostřednictvím je člověk povolán a „uschopněn" k účasti na nevyzpytatelném životě Božím.

Bůh ve svém vnitřním životě „je láska" (srov. 1J 4,8.16), láska bytostná, společná třem božským osobám: osobní láska je Duch Svatý jako Duch Otce a Syna. Proto on jako nestvořená láska-dar „zkoumá všecko, i hlubiny Boží" (srov. 1Kor 2,10). Můžeme říci, že v Duchu Svatém je vnitřní život trojjediného Boha veskrze darem, vzájemnou láskou mezi božskými osobami, a že skrze Ducha Svatého „existuje" Bůh jako dar. Duch Svatý je osobní výraz tohoto obdarování, tohoto „být láskou" (srov. sv. Tomáš Akvinský: Summa Theologiae I, qq. 37-38). On je Osoba-láska, je Osoba-dar: je to nevyzpytatelná hojnost pravdy a nevýslovného poznání, co znamená pojem osoba, jde-li o Boha; tuto pravdu a poznání se dovídáme pouze zjevením.

Současně Duch Svatý, nakolik je v božství soupodstatný s Otcem a Synem, je láska a dar (nestvořený) a z něho jako z pramene živého vyvěrá každý dar tvorům (dar stvořený): dar existence, daný všem věcem prostřednictvím stvoření, dar milosti, udělený lidem prostřednictvím ekonomie spásy. Jak píše apoštol Pavel, „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán" (Řím 5,5).

 

[Jan Pavel II.: Dominum et vivificantem, I, 2, 8-10. Český překlad převzat z vydání: Jan Pavel II.: Dominum et vivificantem, Praha 1997, a upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Muž i žena stvořeni k obrazu a podobě Boha, Boha Trojjediného  
Proč jsou kněžími jen muži, a nikoliv i ženy? 
Spes Aedificandi (Naděje na vybudování) 
Redemptoris custos

  

Související články:

Tomáš Akvinský: Duch Svatý je Bůh 
Cyril Jeruzalémský: Živá voda Ducha Svatého 
Basil Veliký: O Duchu Svatém (De Spiritu Sancto)  
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna
Cyril Alexandrijský: "Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde" 
André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch Svatý  
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve  
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
Hilarius z Poitiers: Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Louis Lallemant: Poddajnost Duchu svatému a jeho vedení  
Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
Richard od Sv. Viktora: Duch Svatý - Boží Oheň  
Klement Alexandrijský: Křest Duchem Svatým 
Brigita Švédská: O seslání Ducha Svatého 
Kateřina Sienská: Mateřský Duch Svatý  
Irenej z Lyonu: Seslání Ducha Svatého 
Basil Veliký: Působení Ducha Svatého 
Augustin: Okoušení sladkosti Boží
Michal Glevaňák: Epikleze

 

svatodusni-inspirace-7c.jpg

 

[RSS]

Přečteno 126x

další články