Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy

Pán přikázal křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého (srov. Mt 28,19), to jest s vyznáním víry v Původce i v Jednorozeného i v Dar.

Je jeden Původce všeho. Je totiž jeden Bůh Otec a z něho všechno pochází. A jeden je Jednorozený, náš Pán Ježíš Kristus, a všechno je skrze něho. A jeden je Duch jako dar ve všech. A vše je tak uspořádáno v souladu s jejich vlastními působnostmi a přednostmi: je jedna Moc, z níž je všechno; jeden Syn, skrze něhož je všechno; a jeden Dar jako předmět dokonalé naděje. Nenajdeme nic, co by v tak dokonalé plnosti chybělo. V této plnosti, v Otci i Synu i Duchu Svatém, je nekonečnost ve Věčném, podoba v Obraze a zakoušení v Daru. (...)

O tom, co v nás působí Duch Svatý, poslyšme slova samého Pána, který hovoří takto: „Měl bych vám ještě mnoho co říci, ale teď byste to nemohli unést. Je pro vás dobré, abych odešel. Odejdu-li, pošlu k vám Zastánce." (srov. J 16,12.7) A opět: „Já budu prosit Otce, a on vám dá jiného Zastánce, aby s vámi zůstával navždy: Ducha pravdy. On vás uvede do veškeré pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme." (J 14,16-17; 16,13-14) Toto je řečeno, abychom porozuměli mnohému, v čem je obsažena jak dárcova vůle, tak i jakost a druh daru. Protože naše slabost nemůže obsáhnout ani Otce ani Syna, musí naši chabou víru ve vtělení Boha dar Ducha Svatého svým působením dle daného slibu osvítit. (...)

Jako totiž ustává činnost přirozených schopností těla, zastaví-li se příčiny jejich činností - není-li světlo nebo den, nelze používat očí - není-li hlasu a zvuku, nemohou uši znát svůj úkol - není-li žádné vůně, nebude nos vědět, k čemu je: ne že by příčina způsobila selhání přirozených schopností, ale že jejich použití závisí na příčině; podobně i lidská duše: nečerpá‑li vírou z daru Ducha Svatého, bude sice přirozeně poznávat Boha, ale nebude mít světlo poznání.

Dar pak, který je v Kristu, jediný a celý, je všem přístupný. A protože nikde nechybí, dává se ho tolik, kolik ho kdo bude chtít. Potud se v nás usídlí, kolik si ho kdo zaslouží. Až do konce světa bude s námi (srov. Mt 28,20). On je útěchou v našem očekávání, on je závdavkem budoucí naděje v činnosti darů, on je světlem myslí a jasem duší.

[Hilarius z Poitiers: O Nejsvětější Trojici, II, 1.33.35; in PL X, 50-51.73-75. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a s ohledem na latinské znění upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Bůh Otec - Zdroj všeho   
Ten, který drží celý svět, se dává zaslechnout v pláči dítěte  
Nebudete-li jako děti, jistě nevstoupíte do nebeského království  
Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo  
Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého   
Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti
Není Božího slova, jež by nebylo třeba naplnit
Takto jsi připravil zemi

Související články:

Tomáš Akvinský: Duch Svatý je Bůh 
Cyril Jeruzalémský: Živá voda Ducha Svatého 
Basil Veliký: O Duchu Svatém (De Spiritu Sancto)  
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna
Cyril Alexandrijský: "Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde" 
André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch Svatý  
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Louis Lallemant: Poddajnost Duchu svatému a jeho vedení  
Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna 
Richard od Sv. Viktora: Duch Svatý - Boží Oheň  
Klement Alexandrijský: Křest Duchem Svatým 
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého  
Brigita Švédská: O seslání Ducha Svatého 
Kateřina Sienská: Mateřský Duch Svatý  
Irenej z Lyonu: Seslání Ducha Svatého 
Basil Veliký: Působení Ducha Svatého 
Augustin: Okoušení sladkosti Boží