Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Vyvýšena i se svým tělem do nebeských paláců

Vyvýšena i se svým tělem do nebeských paláců

12.8. 2021

Výběr citátů z hlasu starobylé západní i východní tradice o zesnutí a nanebevzetí Panny Marie neboli o tom, že Panna Maria, Matka Boží, byla pro zásluhy svého Syna na konci svého života přenesena nejen se svou duší, ale i se svým tělem do Boží slávy, které se stala účastnou již početím Božího Syna ve svém lůně a dokonalé a nepomíjející účasti na této Boží slávě došla právě svým nanebevzetím.

 

nanebevzeti-104-vyr-men.jpg
 

 

Úvod

Ač východní křesťanství nazývá tuto událost jako Zesnutí Bohorodičky a západní, latinské křesťanství jako Nanebevzetí Panny Marie, obě tyto tradice společně vyznávají totéž, totiž to, že Panna Maria, Matka vtěleného Boha, měla pro dílo svého Syna Ježíše účast i na jeho vzkříšení, tzn. že na konci svého pozemského života byla Bohem vzata i s tělem i duší do nebeské slávy, v níž její i Boží Syn sedí po pravici Boha Otce. Toto je skutečnost, která má své teologické odůvodnění a která vyplývá právě z Mariina Božího mateřství, které je jejím jedinečným privilegiem od Boha a které tak vrhá Boží moc a světlo na všechny aspekty jejího života, vč. jejího konečného údělu, jenž se dotýká i její tělesnosti, jak dosvědčuje právě i západní i východní křesťanská tradice skrze své otce a teology. A ač dogma Nanebevzetí bylo slavnostně definováno až v roce 1950, hlas tradice dosvědčuje, že toto přesvědčení bylo již dávno a ve velké šíři přítomno ve víře Církve již před oním vyhlášením „ex cathedra" papeže Pia XII. Přičemž zde uveřejněná svědectví jsou jen zlomkem toho, co je v tradici Církve v její plnosti obsaženo.

 

Západní otcové

Sv. Řehoř z Tours (†594):

„A Pán znovu stanul vedle ní a přikázal jí přijmout svaté tělo a přenést je v oblaku do nebe, kde ono nyní ve spojení se svou duší zakouší společně s vyvolenými věčná dobra, jež nikdy neustanou."

 

Sv. Ildefons z Toleda (†667):

„Mnozí co nejochotněji přijímají, že Maria dnes byla svým Synem (...) vyvýšena i se svým tělem do nebeských paláců."

 

Sv. Fulbert z Chartres (†1029):

„Křesťanská zbožnost věří, že Bůh Kristus, Boží Syn, svou Matku vzkřísil a přenesl ji do nebe."

 

Sv. Petr Damiani (†1072):

„Je to velký den a nad jiné jakoby jasnější, v němž královská Panna byla vynesena k trůnu Boha Otce a usazena na trůn. (...) Vzbouzí zvědavost andělů, kteří ji touží spatřit. Celý zástup andělů se shromažďuje, aby spatřil Královnu sedící po pravici Pána Moci ve zlatém šatu, v těle odevždy neposkvrněném."

 

Východní otcové

Sv. Jan Damašský († cca 749) vypráví[1], jak císařovna Pulcherie (cca r. 450) postavila v Konstantinopoli chrám ke cti Matky Boží a písemně žádala jeruzalémského biskupa Juvenalia o relikvie Matky Boží. Juvenalios jí na to odepisuje, že žádné takové relikvie neexistují, neboť její tělo bylo vzato do nebe: „jak to víme ze starodávné a velmi věrohodné tradice." Svatý Jan Damašský pak líčí smrt Panny Marie obklopené apoštoly: „Když pak třetího dne dorazili k hrobu, aby oplakávali její skon, Mariino tělo už nenašli." Své kázání končí úvahou: „Mohlo jim přijít na mysl pouze to, že Ten, kterému se zalíbilo přijmout tělo z Marie Panny a stát se člověkem, Ten, který zachoval její neporušené panenství dokonce i po svém narození, uchránil její tělo před porušením a přenesl je do nebe ještě před všeobecným vzkříšením těl." „Ve chvíli tohoto nanebevzetí, ó Matko Boží, andělské zástupy, přemoženy radostí a úctou, pokryly svými křídly tvé tělo, veliký stan Boží."

 

Sv. Modest (†634), jeruzalémský patriarcha, neméně odhodlaně obhajuje tajemství Nanebevzetí Mariina: „Jako nejslavnější Matku Krista, našeho Spasitele, jenž je Dárcem života a nesmrtelnosti, ji vzkřísil z hrobu a vzal ji k sobě způsobem, jaký zná jedině On sám."

 

Sv. Ondřej Krétský (†740):

„Byl to vskutku nový výjev, přesahující schopnosti rozumu, když žena, jež svou čistotou převyšovala nebešťany, ve svém těle vešla do nebeských příbytků. Tak jako při narození Krista byl její život neporušený, tak také po její smrti se její tělo nerozptýlilo. Ó jaký div! Při narození zůstala neporušená a rovněž ani v hrobě nepodlehla zkáze."

 

Sv. Germán (†732), konstantinopolský patriarcha, v několika kázáních oslavuje toto tajemství a dokonce popisuje vlastnosti Mariina těla po jejím vzetí na nebe: „Mariino nejsvětější tělo již vstává z mrtvých, je jemné a duchovní, neboť již bylo proměněno ve zcela neporušitelné a nesmrtelné." „Jak je psáno, jsi krásná (srov. Pís 4,7), a tvé panenské tělo je svaté, je Božím příbytkem, a proto bylo uchráněno před navrácením se v prach. (...) Bylo nemožným, aby se Tvé tělo, tato nádoba hodná Boha, po smrti navrátilo v prach." „Tvé panenské tělo je zcela svaté, i když je tělem lidským. Poněvadž došlo nejdokonalejšího nesmrtelného života (...), proto nemůže podlehnout smrti."

 

Sv. Kosmas (†743), biskup z Majumy:

„Tím, že jsi porodila Boha, tak jsi, Neposkvrněná, získala palmu vítězství nad přirozeností (...) a zmrtvýchvstalas k věčnosti. Hrob a smrt nejsou s to ve své moci zadržet Bohorodičku."

 

[Na základě textu na Wiara.pl připravil a přeložil Lukáš Drexler.]

 

Související články:

Kolda z Koldic: Povýšena nad anděly
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice  
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6  
Luigi Melotti: Maria Nanebevzatá, obraz konečného naplnění Církve 
Józef Kudasiewicz: Marie Nanebevzatá nám ukazuje cestu i cíl   

 

Poznámky:


[1] Konkrétně ve Druhé homilii na Zesnutí přesvaté Bohorodičky, 18, kde cituje záznam této události z díla Historia eutymiana. Pozn. překl.

 

[RSS]

Přečteno 147x

další články