Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Kenoze Ducha Svatého

Kenoze Ducha Svatého

Dariusz Kowalczyk, 12.5. 2022

Kenoze je specifický výraz, který v Bibli vyjadřuje dobrovolné sebeponížení Ježíše Krista, když se pro naši spásu stal člověkem, aby nakonec kvůli nám podstoupil výkupnou oběť na kříži. Tato vlastnost, nebo spíše tento postoj se však vztahuje i na ostatní osoby Boží Trojice, protože stojí v základu jejího vzájemného trojosobního společenství. Co konkrétněji tato kenoze zahrnuje v případě osoby Ducha Svatého ve vztahu k nám, vysvětluje polský teolog a jezuita Dariusz Kowalczyk. Avšak jednoduše řečeno: kenoze Ducha Svatého mj. znamená, že Duch Svatý snáší naši slabost, je s ní nanejvýš trpělivý a přizpůsobuje se jí do nejzazší možné míry, podobně jako to učinil Ježíš při svém vtělení a obětování se na kříži.

 

voda-001-upr-2-cb-vyr-2-men-ram.jpg
 

 

Při pozvedání člověka z pádu působí celá Trojice, ale zvláštní roli zde připisujeme Duchu Svatému. V případech tohoto druhu třetí Osoba Trojice jedná kenoticky, to znamená, že se ponižuje. V Listu Filipským čteme, že Syn Boží ‚vyprázdnil (...) a ponížil sebe sama, stavše se poslušným až k smrti (2,7-8). Tato slova můžeme vztáhnout rovněž na přítomnost Ducha, který se nejprve musí snížit na naši úroveň, aby nás poté pozvedl, očistil a posvětil...

Duch se ponižuje v časoprostorové konkrétnosti Církve. Díky tomu svátosti, které vysluhujeme a přijímáme, jsou skutečné - bez ohledu na naše meze a slabosti. On působí rovněž v církevních institucích různého druhu. Tyto instituce jsou samy o sobě lidskými, často velmi nedokonalými a není v nich nouze o lidské neuspořádané žádosti a hříchy. Avšak Duch Svatý způsobuje, že navzdory tomu všemu ony mohou být nástroji Božího působení v Církvi a ve světě.

Ponížení Ducha, tak jako ponížení Syna, nám ukazuje Boha, jehož všemohoucnost není abstraktní, ale je všemohoucností lásky a projevování milosrdenství. Nekonečnost Boha se projevuje nejen v tom, co je největší, ale taktéž v tom, co je nejmenší. Duch naplňuje celý svět. Ale je přítomný rovněž v zákoutích našich srdcí, čekající potichu a trpělivě, až uslyšíme Jeho pozvání...

 

[Z webu Gość Niedzielny přeložil Lukáš Drexler.]

 

Související články:

 Kristus Král 
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu 
Wacław Hryniewicz: Bůh živý je Bohem milujícím  
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista  
Origenes: Velikost Boha se zjevila v jeho umenšení 
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal  
 Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby 
Hilarius z Poitiers: Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch Svatý nás obnovuje křtem  
Cyril Alexandrijský: "Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde"  
André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch Svatý 
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích  
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Pravá zbožnost k Duchu Svatému   
Hans Urs von Balthasar: Tajemství božské bohaté chudoby  
Louis Lallemant: Poddajnost Duchu svatému a jeho vedení  
Marie Magdalena de'Pazzi: Překážky Duchu Svatému v nás  
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého  
Jan Maria Vianney: Nechejte se vést Duchem Svatým  
Basil Veliký: O Duchu Svatém (De Spiritu Sancto) 
Richard od Sv. Viktora: Duch Svatý - Boží Oheň 
Cyril Jeruzalémský: Živá voda Ducha Svatého 
  Jan Maria Vianney: Vedeni Duchem Svatým  
Kateřina Sienská: Mateřský Duch Svatý 
Basil Veliký: Působení Ducha Svatého 
Tomáš Akvinský: Duch Svatý je Bůh  
Augustin: Okoušení sladkosti Boží  
Lukáš Drexler: Oheň Eliášův  
Marta Robinová: Letnice

 

svatodusni-inspirace-7c.jpg  

 

[RSS]

Přečteno 180x

další články