Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > "Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije"

"Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije"

sv. Kolumbán, 24.7. 2022

Irský mnich a misionář sv. Kolumbán z Bobbia (+615) po sobě zanechal několik písemností, z nichž mnohé není užitečné pouze pro mnichy, jimž je adresoval primárně a pro něž sepsal např. i řeholi, ale svým hlubokým duchovním obsahem jsou přínosné pro kohokoliv, kdo touží "zajet na hlubinu", a zároveň psány jednoduchým a srozumitelným jazykem. Sem náleží i úryvek z jeho "Instrukcí" o Prameni věčného života, kterým je vtělený Bůh Ježíš Kristus, přístupný komukoliv z toužících uhasit svou touhu po věčném životě.

 

bozi-milosrdenstvi-001-upr-2-men.jpgNejdražší bratři, slyšte má slova o věci velmi důležité. Ukojte žízeň svého ducha vodou z božského pramene, o němž nyní chceme promluvit, ale neuhaste ji! Pijte, ale tak, abyste byli stále při chuti. Už nás k sobě volá živý pramen, zdroj života slovy: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije!" (J 7,37)

Uvažte, co máte pít. Ať vám to řekne Jeremjáš, ať vám to řekne sám pramen: „Opustili jste mne, pramen vody živé" (Jer 2,13), praví Pán. Sám Pán tedy, náš Bůh Ježíš Kristus, je pramen života, a proto nás zve k sobě jako k prameni, abychom se napili z něho. Z něho pije ten, kdo miluje; pije ten, kdo se sytí Božím slovem. Kdo hodně miluje, ten má velkou touhu. Pije ten, kdo plane láskou k moudrosti.

Podívejte se, odkud ten pramen prýští. Jistě odtud, odkud sestupuje také chléb (srov. J 6,33). Vždyť jeden a tentýž je chléb i pramen. Je to jediný Syn, Kristus Pán, náš Bůh, po němž máme stále lačnět. I když ho požíváme, tímtéž jej milujeme, i když ho jíme, tímtéž po něm toužíme, ještě musíme mít po něm touhu, jako bychom byli lační. Mějme převelikou lásku a tak stále z něho pijme jako z pramene. Mějme srdce plné touhy a tak stále z něho pijme a kochejme se z jeho nejlíbeznější sladkosti.

Vždyť sladký a líbezný je Pán! Ačkoliv ho jíme a pijeme, přece stále musíme po něm hladovět a žíznit, protože tento náš pokrm a nápoj nelze požít a vypít celý. I když ho požíváme, nespotřebuje se, i když ho pijeme, neztrácí se, protože tento nás chléb je věčný a tento náš pramen je nevysychající, tento náš pramen je sladký. Proto říká prorok: „Kdo žízníte, jděte k prameni" (Iz 55,1). Neboť tento pramen patří žíznivým a nikoliv sytým. A proto k sobě volá lačné, které jinde prohlásil za blahoslavené (srov. Mt 5,6), kteří stále pijí a nikdy nemají dost, ale čím víc pijí, tím více žízní.

Právem, bratři, máme toužit po „prameni moudrosti, kterým je Boží Slovo na výsostech" (Sír 1,5). Stále jej máme hledat a milovat. V něm jsou podle slov apoštolových „nahromaděny všechny poklady moudrosti a poznání" (Kol 2,3). A žíznivé volá, aby z nich čerpali.

Jestliže žízníš, pij z pramene života; jestliže lačníš, jez chléb života (srov. J 6,35). Blaze těm, kdo lační po tomto chlebě a žízní po tomto prameni! Když totiž stále jedí a pijí, ještě touží jíst a pít. Velice sladké je to, co se stále jí a pije a po čem se stále lační a žízní, člověk to stále okouší a stále po tom touží. Proto řekl královský prorok: „Okuste a vizte", jak sladký, „jak dobrý je Pán" (Ž 34,9).

 

[Kolumbán: Instructiones variae sive Sermones („Rozličná poučení neboli Promluvy"), Instructio XIII. De Christo fonte vitae („O Kristu, prameni života"), 1-2; in: Opera, Dublin 1957, 116-118. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Velkou důstojností je pro člověka podobnost s Bohem, pokud ji zachová      

 

Související články:

Tomáš Akvinský: Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...  
L. Drexler: Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici  
Silvano Fausti: ... ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok  
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých  
Bonaventura: Zdroj života je v Tobě 

 

[RSS]

Přečteno 845x

další články