Kristus Král

V měsíci říjnu se bude mnoho mluvit o Kristu Králi.[1] Připomínám si, že jedno z vrcholných rozjímání svátého Ignáce v jeho exerciciích je právě o Kristu Králi. Ale, toto rozjímání končí podivuhodně: agere contra... Zápornou cestou připravit Kristu království nejprve ve svém srdci, sebezáporem, když staví jako vrchol askeze, která ale zároveň předpokládá hluboké mystické spojení duše s Bohem, pracovat proti své smyslové části a proti světskému v sobě, proti onomu tíhnutí jen přirozeného, jen časného a tělesného ovládnout celého člověka.

Kristus je Králem, ale jeho cesta byla cestou křížovou, cestou odříkání od jeslí ke Kalvárii. Zdali nemusel Syn člověka trpět a tak vejit do slávy? Cesta kralování Kristova ve světě i v duších vede rovněž královskou cestou utrpení a sebezáporu. Proto se svět bouří proti Kristu, proti jeho jhu, že nechce na sebe vzít sebezápor nižšího, časného, lidského a tělesného. Má-li kralovat, jde tato cesta trpělivým podrobováním se tělesného, smyslového a časného věčnému, duchovnímu a nadpřirozenému.

Ale tato cesta není cestou jen zápornou. Neznamená zbožnění záporného, utrpení. Tato cesta je záporná jen jednou polovicí. Očišťuje a osvobozuje člověka, aby Bůh mohl složit do takto vyprázdněných propastí bohatství své sladké přítomnosti, svých slov a svých milostí. Jen duše opravdu a šlechetně milující Boha se mu dá takto bezvýhradně a přijme sebezápor a kříž, protože ze svého osobního prožití ví, že Bůh a jeho sladká přítomnost stojí za to, aby bylo v člověku ukřižováno a obětováno vše, co stojí v cestě plnému kralování Kristovu v duši.

[Silvestr M. Braito: „Kristus Král". Text převzat s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, 8 (1937), s. 578, a jazykově mírně upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Brána nebeská  
Kříž nad vodou  
Legenda o sv. Kevinovi    
Cesta kříže  

Související články:

Kristus Král 
Terezie od Ježíše: Ty jsi Král!  
Irenej z Lyonu: Kristus je králem všech lidí   
Richard Špaček: O královském úřadě Kristově  
Růžena z Limy: Kříž - jediné pravé schodiště do ráje
Tomáš Kempenský: O malém počtu milovníků Ježíšova kříže 
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Okružní list přátelům Kříže 1  
Cyril Alexandrijský: Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem  
František Saleský: Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky 
Tomáš Kempenský: O rozjímání nad Kristovým utrpením  
Terezie od Ježíše: Chci pro tebe, co jsem chtěl pro sebe 
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení 
Tomáš Kempenský: O královské cestě svatého kříže 
Markéta Marie Alacoque: Chtěla jsem jen a jen kříž  
Tomáš Špidlík: Tajemství kříže z hlediska teologie  
Emilián Soukup: Kříž je spojením nebe se zemím  
Angelus Silesius: Duše si přeje zemřít s Ježíšem  
Jindřich Suso: Před ukřižováním

[1] V době vydání textu se Slavnost Ježíše Krista Krále slavívala poslední říjnovou neděli a v roce vydání článku, tj. v roce 1927, se tato slavnost slavila v katolické církvi dokonce teprve podruhé, protože vyhlášena byla teprve roku 1925 a její první slavení tak na základě toho probíhalo až rok následující, tj. v roce 1926, proto se jednalo o poměrně čerstvou a živou záležitost. Pozn. RTh.