Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Láska plodí milovaného i milujícího

Láska plodí milovaného i milujícího

31.1. 2023

O poutu lásky, která vyprazdňuje, aby naplnila...

 

abstr-001-upr-men.jpgKdyž matka rodí své dítě, ono se sice stává vůči ní po porodu „vnějším", ale přesto v ní i nadále přebývá skrze lásku. Podobně i u Boha: ač vůči Otci se Syn plozením stává „vnějším", tj. od Otce odlišnou a v jistém smyslu samostatnou Osobou, přesto skrze lásku Syn navěky přebývá v nitru neboli „v lůně" Otcově. Láska plodí druhou osobu a dává jí naprostou svobodu a přesto, nebo právě proto, ji činí přítomnou v nitru milujícího. Ač lůno matky nebo lůno Otce se „vyprázdnilo" v darování života druhému a v upřednostnění druhého před sebou, přesto je druhým zcela naplněno, protože miluje. A láska k druhému zaplňuje druhým celé nitro milujícího, aniž by milovanému upíralo cokoliv z jeho svobody. Toto je paradox lásky: vyprázdněním se pro druhého je milující zcela naplněn druhým. Pokud by se první „nevyčerpal" - řečeno slovníkem apoštola Pavla[1] - pro druhého, nebyl by druhým naplněn. Tato láska vyprazdňuje, aby mohla naplnit. A touto láskou se nejen rodí ten druhý, milovaný, ale i ten první, milující, neboť když „ztrácí" život pro druhého, milovaného, pak onen život teprve díky tomu nalézá (srov. Mt 10,39). V Bohu je touto láskou, která zpřítomňuje zplozeného Syna v lůně neboli nitru Otcově, Duch Svatý - láska, která je Osoba. A dokonce i Duch sám je v lásce k Synu a Otci „těhotný" Synem, neboť čeho se Duch „dotkne" neboli co „zastíní", tam je počat Syn, jako se to stalo Panně Marii, ale i každému křesťanu, který je skrze víru a milost duchovního zrození „matkou Krista", povolanou v sobě počít a porodit Krista ve výše uvedeném smyslu, ale nejen v sobě, nýbrž i v druhých.

 

Související články: 

Maxim Vyznavač: O lásce  
Johannes Franke: Synovství Boží  
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem  
Kateřina Janovská: Neúprosnost Boží lásky  
Hugo ze Sv. Viktora: Životem srdce je láska  
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie 
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze  
Hans Urs von Balthasar: Kenotický trojjediný Bůh  
Hans Urs von Balthasar: Trojjediné sebezřeknutí Lásky  
Lukáš Drexler: Kenoze jako krása v díle Bruna Forteho  
Kateřina Sienská: Čím větší je láska, tím hlubší je bolest  
Pavel Evdokimov: Žena je orantou ve znamení Přímluvce  
Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou  
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla 
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité 
Efrém Syrský: Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria  
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
  
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Hans Urs von Balthasar: Tajemství božské bohaté chudoby  
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo..  
Bernardin Sienský: Královnou všech ctností je láska  
Lukáš Drexler: O trojím mateřství Panny Marie   
Bonaventura: Sestrám o dokonalé lásce Boží 
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Diadochos z Fotiké: Boží láska rozohňuje  
John Saward: Bohorodička jako Svatyně  
Trans Trojice anathematem polyamorie 
Tomáš Akvinský: O trojím rození  
Giselher ze Slatheimu: O lásce  
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže  

 

Poznámky:


[1] „nýbrž sám sebe zmařil"; srov. Flp 2,7.

 

[RSS]

Přečteno 432x

další články