Kristus nechce nic odpustit bez Církve

Dvě věci příslušejí Bohu: oslava a moc odpouštět. Jej máme velebit a od něho očekávat odpuštění. Neboť jen Bůh může odpouštět hříchy (srov. Mk 2,7). A proto si zaslouží chválu. Ale když se Všemocný zasnoubil s bezmocnou a Vznešený s neurozenou, služku učinil královnou. Tu, která byla vzadu v prachu, si postavil vedle sebe po svém boku. Vyšla totiž z jeho boku, proto se s ní zasnoubil (srov. J 19,34 a Ef 5,25-27). A jako všechno, co je Otcovo, patří Synu, a co je Synovo, patří Otci, protože jsou přirozeností jedno, tak Snoubenec dal všechno, co bylo jeho, Snoubence, a všechno, co náleželo Snoubence, sdílí Snoubenec s ní. Ji učinil také jedno se sebou i s Otcem. Syn se přimlouvá za Snoubenku a říká Otci: „Jako já a ty jsme jedno, tak" chci, „aby i tito byli s námi jedno" (srov. J 17,22).

Tak tedy Snoubenec, který je jedno s Otcem i se svou Snoubenkou, odstranil to, co shledal na Snoubence špatného, a přibil to na kříž, když její hříchy vynesl na dřevo a sňal je skrze dřevo (srov. 1Pt 2,24). Její vlastní přirozenost přijal a oblékl na sebe. Co je jeho vlastní a božské, to si ponechal. Odstranil totiž, co bylo ďábelské; co bylo lidské, vzal na sebe; co bylo božské, si ponechal; aby všechno, co náleželo Snoubence, patřilo Snoubenci. Proto ten, který se nedopustil hříchu ani se v jeho ústech nenalezla lest (srov. 1Pt 2,22; Iz 53,9), říká: „Smiluj se nade mnou, Pane, vždyť jsem chorý" (Ž 6,3), aby ten, kdo má jeho chorobu, také naříkal a aby všechno, co má Snoubenec, patřilo i Snoubence. Proto oslava a moc odpouštět. Proto se musí říci: „Jdi, a ukaž se knězi!" (Mk 8,4)

Církev tedy nemůže nic odpustit bez Krista, a Kristus nechce nic odpustit bez Církve. Církev nemůže nic odpustit, leč kajícníkovi, to jest tomu, koho se dotkl Kristus. Kristus nechce nic odpustit tomu, kdo pohrdá Církví. „Proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" (Mt 19,6) Toto tajemství je veliké důležitosti; chci říci, že se uplatňuje na Kristu a Církvi (srov. Ef 5,32).

Neodděluj tedy hlavu od těla, takže by nikde nebyl celý Kristus. Kristus totiž nikdy není celý bez Církve, stejně jako Církev nikdy není celá bez Krista. Neboť celý a úplný Kristus je hlava a tělo. Proto říká: „Nikdo nevstoupil do nebe kromě Syna člověka, který je v nebi" (J 3,13). To je jediný člověk, který odpouští hříchy.

[Izák ze Stelly: Sermo, 11; in: PL 194, 1728-1729. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Maria a Církev  

Související články:

O Církvi a věčnosti 
Cyprián: O jednotě Církve
Augustin: Jsme Jeho tělem
Frederick William Faber: Církev
Emilian Soukup: Církev Kristova
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi 
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve 
Ludvík Granadský: "Věřím ve společenství svatých" 
Frederick William Faber: Církev je dílo Nejsvětější Krve  
Hugo Rahner: Milujeme Církev, protože milujeme Krista  
Cyprián: Nemůže mít Boha za Otce, kdo nemá Církev za matku  
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů  
Wacław Hryniewicz: Církev je svátostí Kristovy přítomnosti, navzdory našim hříchům  
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha 
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve  
Cyril Alexandrijský: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás"  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý   
Henri de Lubac: Kdo vidí Církev, vidí skutečně Krista  
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých   
Petr Lombardský: Jaké věci je manželství svátostí  
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my  
Jarosław Szymon Szymczak: Manželství a Církev  
Tomáš Akvinský: Kristus je Hlavou Těla Církve  
Benedikt XVI.: Písmo, Tradice, Církev    
Matka Tereza: O hříchu