O hříchu

Bůh v nás přebývá. Tím se pro nás stává podivuhodnou silou. Nezáleží na tom, kde člověk je, pokud má čisté srdce. Je s námi a v nás všech čtyřiadvacet hodin denně. Proto říká: „Milujte se, jako já miluji vás!" (srov. J 13,34) Čistota srdce znamená otevřenost, naprostou svobodu, oproštění, které člověku umožňuje milovat Boha bez zábran a bez překážek. Vstoupí-li do našeho života hřích, vznikne překážka mezi mnou a Bohem. Pak už on nemůže skrze mne jednat nebo mi dodávat sílu, protože mezi námi stojí hřích. Hřích znamená otroctví.

Když si volím zlo, hřeším. Do hry vstupuje má vůle. Jestliže na úkor všeho ostatního hledám něco pro sebe, volím dobrovolně hřích. Jsem-li například pokoušen ke lži a podlehnu pokušení a lžu, není můj duch čistý.

Obtížil jsem sebe sama. Postavil jsem překážku mezi sebe a Boha. Lež zvítězila. Dal jsem přednost lži před Bohem. Proto je chudoba tak podivuhodný dar Boží pro nás všechny - existuje tím méně překážek. Často se za přáním něčeho dosáhnout skrývá chtivost, žárlivost a zmatek. Pak nemůžeme vidět Boha. Je to překážka.

[Úryvek ze samizdatového vydání knihy: Desmond Doig: Matka Tereza. Život a dílo, 1984, s. 83; upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

Pán Ježíš umírá na kříži  

Související články:

Mechtilda Magdeburská: Hřešit je ďábelské  
Izák ze Stelly: Kristus nechce nic odpustit bez Církve  
Terezie od Ježíše: Před Boží Velebností není nic skryto  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Klement Alexandrijský: Nemoc těla je nástrojem k uzdravení duše z hříchu  
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku   
Denis Kartuzián: O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka  
Caesarius z Arles: Před křtem byl naším otcem ďábel  
Basil Veliký: Je ďábel příčinou našeho hříchu?  
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Pseudo-Makarius: Budoucí život