Trojjediné sebezřeknutí Lásky

Otcovo sebevyslovení v plození Syna je počáteční ‚kenozí‘ v Božství, která je základem všech následných kenozí. Neboť Otec se beze zbytku zříká svého Božství a odevzdává je Synovi; ‚uděluje‘ Synu vše, co je jeho. „Všechno, co je tvé, je mé" (J 17,10). Nesmíme si však myslet, že Otec existuje ‚před‘ tímto sebeodevzdáním (v ariánském smyslu): on je tímto pohybem sebedarování, který si nic nepodržuje. Tento božský akt, který plodí Syna, tj. druhý způsob participace na totožném Božství (a druhý způsob jeho bytí), zahrnuje postulování absolutní, nekonečné „distance", která může obsahovat a obsáhnout všechny ostatní distance, jež jsou možné ve světě konečnosti, včetně distance hříchu. K Otcově lásce neodmyslitelně patří absolutní zřeknutí se: nebude Bohem jen pro sebe. Opouští své Božství a, v tomto smyslu, projevuje (božské) bezbožství (z lásky, samozřejmě). To nesmí být zaměňováno s bezbožností, která se vyskytuje ve světě, ačkoli ji podkládá, umožňuje a přesahuje. Synovou odpovědí na dar Božství (téže podstaty s Otcem) může být pouze věčné díkůvzdání (eucharistia) Otci, Zdroji - díkůvzdání stejně nezištné a bezvýhradné jako počáteční Otcovo sebeodevzdání. Vycházeje z obou, jako jejich subsistentní „My", zde dýchá „Duch", který je společný oběma: jako esence lásky udržuje nekonečný rozdíl mezi nimi, zpečeťuje jej a - protože je jediným Duchem obou - překlenuje jej.

[Hans Urs von Balthasar: Teodrama. Teologicko-dramatická teorie, IV. svazek, III, B, 2, c (úryvek). Z anglického vydání: Theo-Drama. Theological Dramatic Theory, IV. The Action, San Francisco 1994 (orig. Theodramatik: Dritte Band: Die Handlung, Einsiedeln 1980) přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Ježíšova smrt je interpretem jeho života   
Maria, paměť církve 1/3 - Mariino rozjímání  
Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Maria, paměť církve 2/3 - Maria a Letnice  
Maria, paměť církve 3/3 - Učitelka církve  
Tajemství božské bohaté chudoby  
Syn je vzorem i cílem světa  

Související články:

Nejsvětější Trojice
Augustin: O Trojici (De Trinitate) 
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu  
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého  
John Meyendorff Kenotické bytí Ducha Svatého   
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá  
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií    
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života!  
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý 
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh  
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici  
Adrienne von Speyr: Vzývání Nejsvětější Trojice 
Láska plodí milovaného i milujícího  
Lukáš Drexler: Bůh