Svatá Eucharistie

Kdo je tedy původcem svátostí, ne-li Pán Ježíš? Ty svátosti přišly z nebe, veškerý úmysl je totiž z nebe. Skutečně však velký div, že Bůh lidu seslal z nebe manu a lid nepracoval a jedl.

Snad řekneš: Můj chléb je obyčejný[1]. Avšak to je chléb před svátostnými slovy[2]. Jakmile dojde k posvěcení[3], stává se z chleba tělo Kristovo. Toto tedy připojme. Jak se může stát tělem Kristovým to, co je chlebem? Posvěcením[4]. Posvěcení - jakými slovy a slovy koho? Pána Ježíše. Neboť všechno ostatní, co se říká předtím, říká kněz: jsou vzdávány chvály Bohu, modlitba za lid, za krále a ostatní. Jakmile však dojde k uskutečnění velebné svátosti, kněz již neužívá svých slov, ale slov Kristových. Te­dy tuto svátost uskutečňuje řeč Kristova. Která řeč je Kristova? Ta, kterou bylo všechno učiněno. Pán rozkázal a bylo učiněno nebe. Pán rozkázal  a byla učiněna země. Pán rozkázal a byla učiněna moře. Pán rozkázal a všechno stvoření bylo zroze­no. Vidíš tedy, jak tvůrčí je Kristovo slovo. Je-li tedy v řeči Pána Ježíše taková síla, že vznikne to, co nebylo, oč více tvůrčí je, aby bylo, co (již) bylo a aby se změnilo v něco jiného? Nebe nebylo, moře nebylo, země nebyla, ale slyš slova Davidova: „Sám řekl a stalo se, sám rozkázal a jsou stvořena." Abych ti tedy odpověděl, tělo Kristovo nebylo před posvěcením, ale, pravím ti, že po posvěcení je již tělem Kristovým. Sám řekl a stalo se, sám rozkázal a bylo stvořeno. Ty sám jsi byl, ale byl jsi staré stvoření. Když jsi byl posvěcen, začal jsi být novým stvořením. Chceš vědět, jakým novým stvořením? „Je-li kdo v Kristu, je nové stvoření." (2 Kor 5,17) Viz tedy, jak řeč Kristova přeměnila všechno stvoření, a když chce, mění řád přírody. Ptáš se jak? Budiž, a nejdříve si vezměme příklad o zrození. Je obvyklé, že člověk se rodí jen z muže a ženy a manželského soužití. Avšak že Pán chtěl, protože to zvolil jako svátost, narodil se Kristus z Ducha svatého a panny, to znamená (jako) „prostředník mezi Bohem a lidmi člověk Ježíš Kristus" (1 Tim 2,5). Vidíš tedy, že se narodil proti zřízení a řádu (přírody) - člověk se narodil z panny. Nebo jiné. Židovský národ byl utlačován od Egypťanů, byl odloučen mořem. Z Božího pokynu se Mojžíš holí dotkl vod a moře se rozdělilo, naprosto však ne podle své přiroze­nosti, nýbrž podle milosti nebeského příkazu. Nebo i jiné. Lid žíznil a přišel k prameni. Pramen byl hořký, svatý Mojžíš vložil do pramene hůl a pramen, který byl dříve hořký, se stal sladkým, to znamená, že změnil obvyklost své přirozenosti a přijal sladkost milosti. Viz i čtvrtý příklad. Do vody spadla kovová sekera a jako kov se podle svého zvyku potopila. Elíša (tam) vložil hůl, kov ihned vystoupal a vynořil se z vody, naprosto proti vlastnostem kovu, jenž je těžší než voda.

Nechápeš z toho všeho, jak působí nebeská řeč? Působila-li v zemském prameni, působila-li nebeská řeč i v jiných věcech, nebude působit v nebeských svátostech? Vidíš tedy, že z chleba se stává tělo Kristovo a že víno a voda se lije do kalicha, ale stává se krví skrze posvěcení nebeského slova. Snad ale řekneš: Podobu krve nevidím. Ale má podob­nost: jako jsi totiž přijal podobnost smrti, tak také piješ podobnost předrahé krve, takže nepůsobí hrůzou krve a přece působí cenu spásy. Vidíš tedy, že to, co přijímáš, je tělo Kristovo.

(De sacramentis IV,4,13-14. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1944-5. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

Matka Boží, vzor panenství  
O tajemstvích (De mysteriis) 
O svátostech (De sacramentis)  
Kristus smířil svou krví svět s Bohem  
Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili  
Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš 
Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy 
Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
Otevři svá ústa Božímu Slovu  
Kříž Kristův nám navrací ráj 
Kristus nade všechno
Svatá Eucharistie 
Znalost Krista
Eliáš a půst 

Související články:

Sv. Augustin o eucharistii  
Efrém Syrský: Duch a Oheň 
Justin: To čiňte na mou památku
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Eucharistii  
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení   
Cyprián: Chléb náš vezdejší dej nám dnes ...  
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Hilarius z Poitiers: Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo 
Ambrož Milánský: Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy  
Jan Evangelista Urban: Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii  
Johannes Marienwerder - Dorota z Montau: Čím více kdo miluje Pána, tím více po něm prahne 
Klement Alexandrijský: Skutečný chléb z nebe je tělo Kristovo, tělo zmrtvýchvstalé 
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy?
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (1/2)
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (2/2)
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha 
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno 
Mechtilda z Hackebornu: Cena jediné mše svaté 
Bonaventura: Modlitba před Nejsvětější svátostí 
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána 
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj 
Hilarius z Poitiers: Takto jsi připravil zemi 
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově 
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky 
Eucharistie - dar ukřižované Lásky  
Jan Tauler: My jíme našeho Boha  
Elias Vella: Já v tobě a ty ve mně  

Poznámky:

[1] Lat. usitatus - „obvyklý", „obyčejný", zde v tomto smyslu: Chléb, který mi byl podán při přijímání, je stejný chléb, obyčejný chléb, jaký jím denně doma.

[2] Lat. ante verba sacramentorum - myšleno časově, tzn. že konsekrační slova dosud nebyla pronesena.

[3] Lat consecratio - „konsekrace", „posvěcení", „proměnění".

[4] Lat. consecratione - „konsekrací", „posvěcením", „proměněním".