Milost

„... k chvále slávy jeho milosti, jíž nás omilostnil ve svém milovaném Synu." (List Efezským 1,6)

To znamená: Aby vznešenost jeho milosti, jíž nás omilostnil skrze svého milovaného Syna, byla zjevná.

K chvále slávy. Co to má znamenat? Že ho má někdo chválit, že by ho měl někdo oslavovat? Snad my? Či andělé nebo archandělé? Nebo také celé stvoření? A co by z toho pak následovalo? Nic, neboť Bůh to nepotřebuje. Proč tedy chce být od nás ctěn a chválen? Aby v nás láska k němu byla žhavější. Neboť nežádá od nás nic než naši spásu: ani službu, ani oslavu ani cokoliv jiné­ho. A to vše činí jen pro naši spásu. Kdo totiž chválí a obdivuje milost, kterou na sobě zakouší, stane se pozornějším a horlivějším.

Jíž nás omilostnil. Pavel neužívá výraz „kterou nám dal zdarma" (εχαρισατο [echarisato]), nýbrž „kterou nás omilostnil" (εχαριτωσεν [echaritósen]). To znamená: Neosvobodil nás pouze od hříchů, nýbrž nás i učinil hodnými lásky. Jako kdyby někdo z člo­věka stiženého prašivinou, různými nemocemi, stá­řím, chudobou a hladem náhle učinil ušlechtilého mládence, jenž přesahuje všechny lidi krásou, s usměvavými lícemi, jenž zatemňuje zář slunce svým ohnivým zrakem, pak by jej uchovával v rozkvětu života, oděl jej v purpur, nasadil mu diadém a dal mu královské odznaky: tak vybavil Bůh naši duši a učinil ji krásnou, půvabnou a hodnou lásky. Andělé, archandělé a všechny nebeské moc-nosti tou­ží pohlédnout na jedinou takovou duši - tak líbeznými nás učinil a sám v nás má zalíbení. Neboť je napsáno: „Král požádá tvou krásu." Jen uvaž, jak hrozný byl dříve obsah našich řečí a jak je nyní plný krásy. Již neobdivujeme bohatství, netoužíme už po časných dobrech, nýbrž po nebi a po nebes­kých věcech. Netvrdíme, že hezoučké je dítě, kte­ré má vedle tělesné krásy také líbeznou řeč? Hle, takoví jsou křesťané. Uvaž jen obsah řečí, které mluví ti, kdo jsou zasvěceni do tajemství víry! Může být něco líbeznějšího než ústa, která vyslo­vují podivuhodná slova a s čistým srdcem a s čis­tými rty se účastní na tak tajemném stole, plná lesku a důvěry? Může být něco nádhernějšího než slova, jimiž se zbavujeme ďábla a stavíme se pod prapor Kristův? Něco líbeznějšího než ona vyznání před křtem a vyznání po křtu?

Dej nám utéci se do svého nitra, neboť tak mno­zí z nás ztratili křestní milost, abychom lkali proto, abychom byli hodni ji znovu obdržet.

(Hom. I. In Epist. ad Ephesios. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 1, 1932. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Více o sv. Janu Zlatoústém 

Od téhož autora:

Dopis Theodorovi 
Moc Kristovy krve 
Kristus chudý v chudých 
Modlitba je světlem duše
O kněžství (De Sacerdotio)
Výklad Janova evangelia - 4. homilie 
Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista 
Kříž je světlem celého světa  

Související články:

Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu