Kněz obětník

Kněz má být druhým Kristem a pamatujíc na jesle [Kristovy] si má připomínat, že má být chudý v přebývání, oblékání, stravě a obsluze, že má být pokorný srdcem i myslí vůči Bohu i lidem. Čím více se ponižujeme, čím jsme chudší, tím více oslavujeme Boha a jsme užitečnější bližním.

Kněz má být člověkem zbaveným všeho. Připomínaje si Kalvárii, má myslet na to, aby umřel sobě, svému tělu, svému duchu, své vůli, své pověsti, své rodině i světu. Má se obětovat mlčením, modlitbou, prací, trpělivostí, kajícností, utrpením a smrtí. Čím více zemřeme, tím více máme život a tím více život dáváme.

Kněz má být člověkem ukřižovaným. Když myslíme na Svatostánek, máme si připomenout, že z lásky musíme dát své tělo, svého ducha, svůj čas, svůj majetek, své zdraví, svůj život a vlévat druhým život svou vírou, svým učením, svými modlitbami, svým příkladem. Má být dobrým chlebem pro lidi. Kněz má být člověkem požívaným...

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 12, 1946. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Související články:

Jan Lipšanský: Postava kněze (faráře) v českém filmu  
Jan Zlatoústý (Chrysostom): O kněžství (De Sacerdotio)
Reginald Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování  
Jan Pavel II.: Proč jsou kněžími jen muži, a nikoliv i ženy?  
Lukáš Drexler: Musí být biskup skutečně ženatý?