Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy

Předmluva redakce Revue Theofil

Je nám ctí, že na našich stránkách můžeme na pokračování uveřejnit původní český překlad významného díla ranného mnišství - Historia Lausiaca (Dějiny věnované Lausovi nebo Poučné příběhy pro komořího Lausa), které napsal mnich a biskup Palladios (4.-5. stol.).

Co se týče tohoto překladu, jednalo se původně o diplomovou práci dvou studentů Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která měla následně vyjít také knižně. Leč nezávisle na jejich úsilí týž titul v českém překladu víceméně ve stejný čas vydalo Benediktinské arciopatství (Poučné příběhy pro komořího Lausa, Benediktinské arciopatství, Praha 2002) a práce zmiňovaných studentů zůstala nevyužita. Proto jsme rádi, že oba studenti, nyní již absolventi, svolili k jeho zveřejnění právě na stránkách Revue Theofil a my Vám tak můžeme nabídnout tento významný spis křesťanské spirituality. Kromě tohoto českého překladu na našich stránkách budeme postupně zveřejňovat i další části diplomových prací obou studentů, např. portréty osobností ranného mnišství, z nichž si můžete již nyní přečíst portrét autora Historia Lausiaca - Palladia - a následující krátký úvod do ranného mnišství.

Historia Lausiaca

Úvod

„Studium patristiky v poslední době zdárně rozkvetlo. Vydávají se spisy, překlady, studie. ... Zkušenost těch, kteří kdysi boj vybojovali vítězně, nám může být k užitku."[1]

Církev se nemůže zříci své minulosti, neboť by byla jako strom, kterému uťali kořeny, píše Tomáš Špidlík[2]. V dnešní pluralistické společnosti je tedy zcela legitimní, že se církev snaží znovuobjevit své životodárné, zkušenostmi protkané kořeny. Proto se navrací k Písmu, ale také k Otcům. V naší zemi je tento návrat poněkud opožděn, což jistě způsobilo čtyřicetiletí útlaku, ale také ztížen jazykovou bariérou, která se dnes hrozivě tyčí.

Člověk chce, aby to, co v životě dělá, mělo nějaký smysl a přineslo užitek. Snad také proto jsem se rozhodl přinést ve své práci překlad části díla Historia Lausiaca, které vzniklo ve 4. století a zasáhlo řadu křesťanů. Toto dílo mapuje mnišství 4. a 5. století, a tak chci v úvodu práce předložit ještě krátkou studii o vzniku a formách mnišství, a o autorovi díla mnichu a biskupu Palladiovi[3].

K překladu jsem použil dvě verze řeckého textu. Na prvním místě kritický text nacházející se u Butlera[4], který jsem srovnával s textem sestaveným Mignem v jeho Patrologia Greca[5]. Z něj jsem do poznámkového aparátu vložil celistvé pasáže, které v základním textu u Butlera chybějí. Svůj překlad jsem ponejvíce konzultoval s polským překladem Kalinkowskiego.[6]

Mnišství a jeho ranné formy

„Před duchem pozorného pozorovatele se staví do výše živý obraz. Muži a ženy, mladý i starý, bohatý i chudý, se obracejí ke světu zády; přicházejí dětské duše, přicházejí lupiči a vrazi. Jednotlivě i po stech bydlí v poušti, modlí se a pracují, žízní a strádají, jako by měl člověk žít pouze ze slov Božích, a nikoli současně z chlebů. Vidíme je kopat studny a splétat nůše, poslouchají rady a rady také dávají. Široko daleko se v planoucím slunečním žáru rozprostírá poušť a z osamělých klášterů se zvedá tón žalmů, jakoby zpívaly zástupy duší v ráji. Hrdinství i lidská slabost, šílenství i moudrost, anděl i ďábel chodí kolem. Jaký je to podivný svět! A když necháme stranou chyby a nedostatky, jak báječně ryzí, jak silný vírou! Svět ve světě, a přesto ne ve světě! Svět mimo svět, a přesto ne mimo svět!"[7]

Již mnoho lidí bylo, stejně jako Krottenhaler, uchváceno mnišstvím. Ono se za dobu své existence stalo fenoménem. Dříve než tedy načrtnu život člověka[8], který mnišství hodně poznamenal a jehož dílo Historia Lausiaca se stalo „knižním trhákem", dotknu se krátce vzniku mnišství, jeho forem a významu.

Touha po samotě a askezi tvoří složku lidské přirozenosti, jak nám to dokládají dějiny na mnoha projevech této touhy. Všechny projevy této touhy mají společný bod, který se nalézá v hlubinách lidské duše. Pramení z přirozenosti duše, a tak nemůže být askeze křesťanství cizí, neboť ono lidskou přirozenost zušlechťuje a pozvedá[9]. Vznik mnišství se nedá zachytit tak jednoznačně, neboť „vyrůstá postupně jako sociologický a duchovní organismus ze zdrojů biblické, - to na prvním místě - judaistické a helénistické tradice, a nelze vyloučit ani vlivy orientální, od doby ponovozákonní církve."[10] Vlivem reformace však bylo mnišství hodnoceno negativně. Bylo mu vytýkáno popírání světa a útěk před životem.[11] Jeho vznik byl posunut do 4. století a vysvětlován jako jakási „prvotní vlna reformace", jako reakce na zesvětštění a zmasovění církve po obratu za císaře Konstantina.[12] S tímto názorem se můžeme setkat i dnes.[13] Jiný, dnes již převládající názor, posunuje vznik mnišství mnohem dříve, a to až do roku 250-270, kdy se v okolí egyptských měst a vesnic usazují první křesťanští asketé.[14] Do dějin křesťanského poustevnictví a mnišství vstoupil jako jeho zakladatel sv. Antonín Veliký.[15] Antonín byl jistě největším propagátorem mnišské myšlenky, ale nebyl prvním. Svatý Jeroným pokládá za prvního poustevníka Pavla z Thebaidy, a říká, že stejně tak smýšleli i Amatas a Makarius, Antonínovi žáci.[16] Antonína pak nazývá zvelebitelem mnišství.[17] V každém případě se zde ještě naskýtá otázka, zda můžeme ve 3. století mluvit o vzniku mnišství či spíše o jeho konsolidaci do viditelných forem, vždyť přece v různých podobách prorůstá mnišství celým Písmem i tradicí církve.[18] Mnišství nebylo záležitostí pouze egyptskou, avšak jeho egyptská podoba svou výrazností a propagací zastínila ty ostatní, takže se o ní mluvilo jako o počátku mnišství.[19]

Z listu sv. Jeronýma Eustochii[20] se dozvídáme o třech formách tehdejšího mnišského života. Na prvním místě uvádí cenobitský[21] způsob života. Cenobité, kopticky nazývaní „saukes", byli mnichy žijícími pospolu v uzavřené komunitě s jedním představeným. Tento život začal jako první organizovat mnich Pachomius.[22] Dále jsou zde asketi, kteří se nazývají anachoreté, neboť se vzdálili[23] od lidí a vybrali si život v samotě. Poslední formou mnišského života, kterou však Jeroným tvrdě kritizuje, jsou tzv. „remoboth" - tuláci. Žili po dvou, maximálně po třech, většinou ve městech a dědinách. Živobytí, na které si sami vydělávali, měli zčásti společné, avšak každý z nich si dělal, co chtěl, neboť, jak tvrdí Jeroným, nestrpěli žádného nadřízeného.

Když se díváme na asketický a kontemplativní život mnichů, zjišťujeme, že u nich postupně dochází k proměně lidské existence, člověk znovu nabývá rysů Božího obrazu, obnovuje se rajský rozměr jeho života. Jejich život se harmonizuje s Bohem, se sebou samým, s ostatními lidmi, i s přírodou.[24] Na jejich životech vidíme, že „pro toho, kdo hledá, je poušť hořká - pro toho, kdo již našel, je však sladká."[25] Životní snahou mnicha je tedy běžet vpřed s pohledem upřeným na Krista. To je náplní mnišské askeze, která je „podstatnou součástí života církve"[26]. Význam mnišství tkví tedy právě v tom, že církvi neustále ukazuje nutný odstup od světa, aby překonala nebezpečí, které ve 4. století vystupovalo velice hrozivě, že se ve světě ztratí.[27] Z tohoto hlediska jsou napomenutí dávných otců aktuální i v této době a také dnešní lidé je potřebují slyšet.[28]

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi
Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi
Historia Lausiaca 39 - O Piórovi
Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi
Historia Lausiaca 41 - O svatých ženách
Historia Lausiaca 42 - O Julianovi, O Adoliovi
Historia Lausiaca 43 - O Innocentovi
Historia Lausiaca 44 - O Filorómovi
Historia Lausiaca 45 - O Melanii starší
Historia Lausiaca 46 - O Chroniovi a Pafnútiovi
Historia Lausiaca 47 - O Elpidiovi, O Sisinniovi
Historia Lausiaca 48 - O Gaddanovi, O Eliášovi, O Sabovi, O Abramiovi
Historia Lausiaca 49 - O Melanii Starší
Historia Lausiaca 50 - O Silbanii
Historia Lausiaca 51 - O Olympiadě, O Kandidě a Gelasii
Historia Lausiaca 52 - Mnichové z Antinoe
Historia Lausiaca 53 - O amma Talis a Taór; O panně a mučedníku Kollúthovi
Historia Lausiaca 54 - O Melanii Mladší
Historia Lausiaca 55 - O Pammachiovi; O Athanasiovi a mladé panně
Historia Lausiaca 56 - O Julianě; O Hippolytovi
Historia Lausiaca 57 - O Verovi - bývalém aristokratovi; O Magně
Historia Lausiaca 58 - O milosrdném mnichovi 
Historia Lausiaca 59 - O mnišce, která padla a obrátila se 
Historia Lausiaca 60 - O pomluveném lektorovi 
Historia Lausiaca 61 - O bratrovi, který je se spisovatelem; Epilog

Použitá literatura:

• ATANÁŠ, sv., Život sv. Antonína Poustevníka, Olomouc 1996
• FRANZEN, A., Malé církevní dějiny (2.vyd.), Praha 1995
• Hlasy Otců (1. vyd.), Řím 1970

• KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996
• KROTTENTHALER, S., Des Palladius von Helenopolis - Leben der heiligen Vater, Mnichov 1912
• LANG, A., Otec pouště svatý Jeronym, Olomouc 1920
• Listy svatého Eusebia Jeronyma, Vyškov 1917
• Moudrost pouštních Otců (1.vyd.), Jihlava 1997
• NOVOTNÝ, J., Basil Veliký a jeho doba, Olomouc 1999
• První křesťanští poustevníci, Hostinné 1995
• VENTURA, V., První pokusy o sebereflexi mnišského fenoménu, Přednáška před vědeckou radou CMTF UP, Olomouc, 23. května 2001

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 
Ewa Wipszycka: Antropologie sv. Antonína Poustevníka a askeze   
Barsanufius z Gazy: Trápíš se a máš soužení? Volej Ježíše, kterého máš blízko  
Jan Kassián: Rozmluvy o modlitbě - O povaze modlitby (IX, 2) 
Lukáš Drexler: Jan Cassianus: Rozmluvy 11-14 
Jan Kassián: Rozmluvy otců 

Poznámky: 

[1] ŠPIDLÍK, T., Předmluva, In.: Hlasy Otců, s. 7.

[2] Tamtéž, s. 5.

[3] Avizovaný životopis Palladia je v Revue Theofil uveřejněn zvlášť, v sekci Křesťanské osobnosti: Palladios (Palladius) (cca 363-430?). Pozn. RTh.

[4] Srov. seznam literatury.

[5] Tamtéž.

[6] KALINKOWSKI, St., STAROWIYESKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa.

[7] KROTTENHALER, St., Des Palladius von Helenopolis Leben der Heiligen Vater, úvod s. V.-VI.

[8] Avizovaný životopis Palladia je v Revue Theofil uveřejněn zvlášť, v sekci Křesťanské osobnosti: Palladios (Palladius) (cca 363-430?). Pozn. RTh.

[9] LANG, A., Otec pouště svatý Jeroným, s. 18.

[10] VENTURA, V., První pokusy o sebereflexi mnišského fenoménu, s. 1.

[11] FRANZEN, A., Malé církevní dějiny, s. 78.

[12] DRDA, V.A., Předmluva, In.: První křesťanští poustevníci, s. 4.

[13] NOVOTNÝ, J., Basil Veliký a jeho doba, s. 44.

[14] DRDA, V.A., Předmluva, In.: První křesťanští poustevníci, s. 4.

[15] Tamtéž, s. 3.

[16] JERONÝM, Život sv. Pavla, prvního poustevníka, In.: LANG, Otec pouště sv. Jeronym, s. 31.

[17] Tamtéž, s. 102.

[18] DRDA, V.A., Předmluva, In.: První křesťanští poustevníci, s. 7.

[19] VENTURA, V., První pokusy o sebereflexi mnišského fenoménu, s. 1.

[20] JERONÝM, List 22, In.: Listy sv. Eusebia Jeronyma, s. 100.

[21] Z řeckého „koinos bios" - společný život.

[22] LANG, A., Otec pouště svatý Jeroným, s. 21.

[23] Řecky „anachorein".

[24] VENTURA, V., Předmluva, In.: Sv. Atanáš, Život sv. Antonína Poustevníka, s. 11.

[25] LANG, A., Otec pouště svatý Jeroným, s. 20.

[26] FRANZEN, A., Malé církevní dějiny, s. 80.

[27] Tamtéž.

[28] Kol., Předmluva, In.: Moudrost pouštních Otců, s. 8.