Historia Lausiaca 2 - Předmluva; Opis dopisu Palladia Lausovi

Předmluva k životu svatých otců

1. V této knize je zapsána ctnostná askeze a obdivuhodný způsob života blažených a svatých otců, mnichů, kteří odešli do pouště, aby je ti, kteří se chtějí povznést k nebeskému způsobu života a jít cestou vedoucí do nebeského království, horlivě napodobovali. Kniha však připomíná také ženy stařeny, proslulé, Bohem osvícené matky, které statečným a dokonalým smýšlením vybojovaly zápasy ctnostné askeze, aby byl těm, které chtějí být ověnčeny věncem zdrženlivosti a čistoty, předložen vzor a byla v nich vyburcována láska.  2. Jeden vznešený, poznáním veleučený, povahou mírumilovný, srdcem zbožný, smýšlením bohumilý, k prosícím štědrý, pro svou vlídnost více než mnoho vybraných mužů ctěný a mocí Božího Ducha vedený muž nám uložil napsat tuto knihu. Spíše je však třeba pravdivě říci, že vyburcoval našeho líného ducha k důkladnějšímu zkoumání. Chtěl, abychom pátrali po ctnostné askezi našich svatých a nesmrtelných duchovních otců, kteří utvrzeni Božím zalíbením drželi své tělo v tvrdé kázni, a abychom je napodobovali.  3. Měli jsme pak životy nepřemožených atletů popsat a poslat jemu, aby se tak zdatné ctnosti každého z velikánů dostaly k veřejnosti. Tímto ctitelem božské a duchovní touhy, nejlepším z mužů je Lausos, který byl z Božího rozhodnutí dosazen za strážce Bohem nadšeného a zbožného císařství.[1]

4. Já však mám neobratný jazyk, v duchovních věcech jsem nezkušený, a ani nejsem hoden, abych se pokusil zaznamenat duchovní život svatých otců, proto se bojím, že tento úkol, který vyžaduje mnoho vnější moudrosti, duchovního vědění a přesahuje mé schopnosti, nezvládnu. Nicméně ovlivněn na prvním místě úctou k horlivosti pro ctnosti toho, který nás k tomuto úsilí povzbudil, potom také myšlenkou na prospěch oslovených a na škodu způsobenou chytráckým neuposlechnutím, jsem tento ušlechtilý úkol svěřil prozřetelnosti, a odvážil se, povzbuzován četnou modlitbou svatých otců, popsat zkráceně největší zápasy a znamení urozených atletů a velkých mužů. Avšak nejen proslulých mužů, kteří žili výtečným způsobem života, ale také vznešených a blažených žen, které dosáhly vrcholu asketického života.

5. Ctihodné vzezření některých jsem byl uznán za hodna uvidět na vlastní oči, o nebeském způsobu života jiných, kteří zápas zbožnosti již dokončili, jsem se dozvěděl od dalších, Boha v sobě nosících atletů Krista. S velikou pečlivostí jsem při putování za zbožností pouštních mnichů pěšky obešel četná města a vesnice, jeskyně a všechny přístřešky, a zapsal jsem si zápasy velkých, díky naději v Krista nadpřirozeně statečných mužů a žen, které jsem buď sám poznal, nebo jsem o nich slyšel od svatých otců. Zaznamenal jsem je v této knize, kterou posílám tobě, Příteli Božské četby, Skvoste výtečných a Bohamilujících mužů, Ozdobo nejvěrnějšího a Bohamilujícího císařství, pravý a Kristamilující služebníku Boží Lausi. V krátkosti jsem zde zařadil přeslavné jméno každého Kristova atlety, ať již muže či ženy, a o každém z velkých atletů alespoň trochu povyprávěl. U většiny z nich jsem připojil také původ, město a místo pobytu.

6. Zmínili jsme se také o mužích a ženách, kteří sice zdárně dosáhli vrcholu ctnosti, avšak kvůli marné slávě, považované za matku pýchy, se snesli do nejhlubší propasti a až na dno podsvětí. V jednom okamžiku tak nárazem ješitnosti a umíněnosti ztratili vše, co po dlouhém čase a mnohých námahách úspěšně vybojovanými zápasy ctnosti získali. Potom však byli milostí našeho Spasitele, péčí svatých otců a laskavostí jejich duchovních srdcí z ďáblových sítí vyrváni, a díky modlitbám svatých znovu získali svůj dřívější ctnostný život.

Opis dopisu biskupa Palladia představenému Lausovi

1. Chválím tvůj úmysl, je totiž vhodné začínat dopis pochvalou, že zatímco všichni chňapají po marných věcech a budují kamenné stavby, ze kterých nemají prospěch, ty sám buduješ slova a chceš být poučen. Pouze jeden totiž nemůže být poučen, a to Bůh veškerenstva, neboť má život sám ze sebe a nemá před sebou nikoho jiného. Všechny ostatní bytosti však poučeny být mohou, protože jsou učiněny a stvořeny. Ty bytosti, které jsou v řádu stvoření první, mají za učitelku nejvyšší Trojici, druhé se pak učí od prvních, třetí od druhých, a takto po řadě za sebou až k posledním. Ti ve znalosti a ctnosti zdatnější učí jiné, kteří jsou v poznání slabší.  2. Kdo se tedy domnívají, že učitele nepotřebují, a ty, kteří je laskavě učí, neposlouchají, strádají nemocí neznalosti, která je matkou pýchy. Do záhuby je předcházejí vzduchem poletující démoni, kteří přišli o nebeský způsob života díky té samé vášni, neboť utekli před nebeskými učiteli. Slova jako plameny ohně se však nerodí ze znalostí řečí a slabik, těch mají špatní lidé někdy více než dobří, ale ze správně uspořádaných mravů, citové vyrovnanosti, statečnosti, odvahy, rozvahy a upřímnosti ke všem.  3. Kdyby tomu tak nebylo, neřekl by velký učitel svým učedníkům: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem."[2] Nevzdělává učedníky krásnou řečí, ale zbožností mravu, čímž nezarmucuje nikoho kromě odpůrců a těch, kteří nenávidí své učitele. Je třeba, aby se duše, která se cvičí u Boha, buď věrně učila to, co nezná, nebo pravdivě vyučovala věcem, které poznala. Kdyby nechtěla či nemohla dělat ani jedno, onemocněla pošetilostí. Počátkem odpadnutí je odpor k nauce a chorobné znechucení slovem, po kterém duše bohamilujícího stále lační. Buď tedy silný a mužný, buď zdráv a ať tě Bůh obdaruje milostí dojít k poznání Krista.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích  

Poznámky: 

[1] Byla to nejvyšší hodnost v celém císařství. Lausos, podle dalších zpráv zbožný a vzdělaný člověk, spravoval tento úřad nějaký čas pod císařem Arkadiem. KROTTENHALER, St., Des Palladius von Helenopolis Leben der Heiligen Vater, Mnichov 1912, s. 1, pozn. 1.

[2] Mt 11,29.