Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání Těla Páně

Po dlouhém vývoji a obměnách v této záležitosti nás u prvních křesťanů nejvíce zajímá to, jak často a jakým způsobem přijí­mali Tělo Páně.

1. Znalci křesťanských dějin zjistili, že velmi brzo po začátcích křesťanství se ukázaly tři směry.

Špatní křesťané se ve své lhostejnosti vyhýbali přijí­mání Eucharistie, aby se nemuseli zkoumat, jak žádal svatý apoštol Pavel, to znamená zanechat hříchu. Dobří křesťané jednak zdůrazňovali nutnost co nejlepší přípra­vy na přijímání Těla Páně, aby se přijímalo hodně, a také považovali přijímání Eucharistie za odměnu pěsto­vaných a dosažených ctností. Jiní zase zdůrazňovali slovo Páně: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka, ne­bude ve vás život[1] - a byli přesvědčeni, že čest Boží a správné hodnocení Eucharistie vyžaduje časté požívání Eucharistie, protože ji Kristus ustanovil na vzrůst a posilu ctností v lidské duši.

První všeobecně zachovávané pravidlo bylo, aby všichni věřící přijímali Eucharistii, kdykoliv se koná eucharistická oběť. Skoro celá obě první staletí se mešní oběť konala pouze v neděli a teprve ke konci ještě ve středu a v pátek. Tu přijímali všichni. Ale máme také velmi časná svědectví, že si křesťané brali Eucharistii domů. Již Tertullian připomíná křesťa­nům, aby se nedotýkali pokrmů obětovaných mod­lám, protože se každého dne dotýkají Těla Páně.

Již v polovině třetího století svatý Cyprián mluví o povinnosti pravého křesťana přijímat Eucharistii každý den. Slovo modlitby „Otče náš" o chlebě vezdejším pře­kládá jako „každodenní" a ten chléb vykládá ve vztahu k Eucharis­tii. Myšlenka této povinnosti mu byla samozřejmá v dobách, kdy každý den mohl každému křesťanovi přinést mučednickou smrt.

Pro čtvrté století máme zvyk každodenního při­jímání Eucharistie dosvědčený pro Církve Egypta, Španělska, Itálie, Říma, Afriky, Asie, tedy obecně. Ale v té době se křesťanské víře a Církvi také dostalo vnějšího pokoje od pronásledování - a tento oby­čej se začíná ztrácet. Dřívější výjimky se stávaly častějšími, takže například řehole sv. Benedikta ze šestého století již předpokládá, že se v klášteře slouží mše svatá jen v neděli, kdy všichni přistupují ke stolu Páně. Ale byly kraje, kde křes­ťané začínali k Eucharistii přistupovat jen jednou za rok - církevním shro­mážděním v Agde roku 506 bylo ustanoveno, že za katolíka nebude považován ten, kdo nebude přijímat Eucharistii o Vánocích, Velikonocích a Letnicích.

Duchovní učitelé pak mají zásadu: „Ať každý dělá to, co podle své víry uznává za náboženskou povinnost." (sv. Augustin), a ještě: „Každodenní přijímání Eu­charistie ani nechválíme, ani nehaníme. Radíme však a vyzýváme, aby se přijímalo každou neděli, je-li ovšem duše odhodlána nehřešit." (Genadius Marsejský). Konečným znamením změněné situace je Kasiánova zpráva, že i horlivým mnichům v egyptské poušti se muselo připomínat něco, na co se již zapomínalo. Tělo Páně přijímali jen jednou za rok. Opat pěti set mnichů jim pak ohnivými slovy vytý­kal jejich omyl ve smýšlení: odvolávají se na potřebu úcty k Eucharistii pro její nesmírnou hodnotu a ří­kají, že člověk se může odvážit přistoupit ke stolu Páně jen po takové přípravě, aby byl svatý a nepo­skvrněný, kdežto je to právě naopak - přijímání Eucharis­tie nás má učinit svatými a čistými.

Jak je člověk ve své pozemské chytrosti vždy a všude stejný! Vidíme však, že návrat k přijímání Eucharistie každého dne je návratem ke smýšlení prv­ních a nejlepších křesťanů.

2. Od začátku křesťanství bylo vedle přijímání Eu­charistie pod obojími způsobami také přijímání pouze pod způsobou chleba. To je jisté a nikomu nepři­šlo na mysl, že je o něco ukrácen, ani že má nezadatelné prá­vo na obojí - když věděl, že přijímáním pod obojí se mu nedává více, nežli přijímáním pod jednou způ­sobou. Přitom je ještě zajímavé, že co je nám dosvědčeno o obřadech přijímání Těla Páně, ukazuje na přijímání jen pod způsobou chleba.

O podrobnostech těchto obřadů, chtějíce si je sestavit v celek, se musíme nanejvýš do­hadovat. Máme pí­semné památky a máme několik obrázků. Přesné ob­řadní knihy jsou dílem dob mnohem pozdějších.

Z obrazů vidíme, jak první křesťané při svých bo­hoslužebných projevech byli velmi živí, když provázeli své modlitby nejen zvýšeným hlasem, nýbrž i gesty. U přijímání Eucharistie máme tuto živost v pohybech a gestech dosvědčenou v trojím: když přistoupili k obětnímu oltáři, aby přijali Tělo Páně, na znamení klanění Bohu se hlu­boce uklonili; potom toužebně vztáhli obě ruce po Eucharistii; koneč­ně pravicí podepřeli v zápěstí vztaženou levici, na jejíž dlaň kněz položil Eucharistii; přijímali vstoje, jak se dosud činí ve východní církvi. Stáli uctivě sklo­něni.

Celek obřadů přijímání Těla Páně můžeme z nej­starších památek vidět takto: Když po proměňo­vání nastala chvíle přijímání pro věřící lid, pozdvihl kněz Eucharistii nad hlavu a zpíval: „Svaté sva­tým!" Věřící přistoupili právě naznače­ným způsobem, klaněli se, vztáhli ruce, kněz každému položil na dlaň Tělo Páně se slovy: „Tělo Kristovo", na něž přijímající odpověděl: „Amen", a sám požil Eucha­ristii.

V prvních křesťanských dobách bylo málo vnějších eucharistických obřadů i málo slov, ale tím více prozrazují, že byly v duších. Kněz řekl jen čtyři slova, přijímající řekl slovo jen jedno. Ale ještě dnes cítíme, jaká je v těch málo slovech síla vědomí a lásky.

Pokračování.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1935. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání Těla Páně
Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie
Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů

Související články: 

Cyprián: O úmrtnosti
Sv. Augustin o eucharistii
Cyprián: Křesťan a trpělivost
Justin: To čiňte na mou památku 
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina  
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy?  
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána

Poznámky:

[1] Srov. Jan 6,53.