Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně

VI, 1. Kvůli chvále těch, kteří v zápase obstáli, a kvůli ochraně čtenářů neopomenu ve vyprávění zmínit ani ty, kteří žili v nadutosti. V Alexandrii byla jakási panna, vzezřením sice pokorná, způsobem jednání však pyšná. Ačkoliv byla velmi bohatá, nikdy ze svého nedarovala hostu, panně, církvi, nuznému ani jeden obolos[1]. Přes napomínání otců toto břímě bohatství neodstranila. 2. V její moci byli i příbuzní. Mezi nimi si vybrala a adoptovala dceru své sestry. Ve dne v noci jí slibovala svůj majetek, když o nebeské touhy sama přišla. I toto je jedna z podob ďáblova klamu, který se chystá pod záminkou lásky k příbuzným porodit lakomství. Jemu nezáleží na rodině. Zabíjet bratra, matku i otce totiž naučil on, a Božská Písma to potvrzují. 3. Ale i kdyby se zdálo, že nám vnuká péči o příbuzné, nečiní to kvůli náklonnosti k nim, nýbrž kvůli tomu, aby duši strhnul k nepravosti. Zná přece výrok: „Nespravedliví nebudou mít účast v Božím království."[2] Člověk veden Božím smýšlením sice může nezanedbávat svou duši a přitom poskytovat svým příbuzným pomoc, jestliže by jim něco scházelo, kdyby však pro péči o příbuzné zanedbal svou duši, pohrdá Božím zákonem, neboť svou duši pokládá za marnost. 4. O těch, kteří v bázni pečují o duši, zpívá svatý žalmista: „Kdo vystoupí na Hospodinovu horu?[3] Kdo smí stanout na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo svou duši nepokládá za marnost."[4] Svou duši pokládají za marnost ti, kteří si myslí, že zahyne spolu s tělem, a tak zanedbávají ctnosti.

5. Této panně, tak byla alespoň nazývána, chtěl přesvatý Makarius[5], presbyter a správce chudobince pro zmrzačené, pustit žilou, aby umenšil její lakotu. Byl v mládí kameníkem a brousil drahokamy, a tak přišel na nápad, jak to udělá. Přišel za ní a říká: „Dostaly se ke mně drahé kameny, smaragdy a hyacinty, avšak nemohu říct, zda jsou nalezené či kradené. Vyjádřit jejich cenu je nemožné, tak jsou vzácné. Vlastník by je však za pět set mincí prodal. 6. Jestliže je koupíš, jeden z nich ti vynahradí těch pět set mincí a ostatní můžeš použít k ozdobení své neteře."[6] Závislá panna se nechala lákat, padla mu k nohám, dotkla se jich a říká: „Prosím tě, ať je nedostane někdo jiný." On ji vyzval: „Pojď tedy do mého domu a prohlédni si je." Nechtěla, ale poskytla mu pět set mincí se slovy: „Kup je ty, jestliže to uznáš za dobré. Já nechci vidět člověka, který prodává."

7. Svatý Makarius vzal peníze a vydal je na potřeby chudobince.[7] Čas míjel, avšak ona se jej neodvažovala upomínat, neboť měl v Alexandrii jako zbožný a milosrdný muž velkou vážnost. (I my jsme se stali Makariovými současníky, dožil se totiž sta let.) Konečně jej zastihla v kostele a říká mu: „Prosím tě, co říkáš na ty kameny, na které jsme vyčlenili pět set mincí?"

8. Odpověděl: „Peníze, které jsi mi tenkrát dala, jsem vydal, abych ty kameny získal. Jestliže je chceš vidět, přijď do hospice. Jsou tam uloženy, a kdyby se ti nelíbily, vezmi si zpět své peníze." Přišla velmi ráda. Chudobinec byl uspořádán tak, že v horním patře ležely ženy a v přízemí muži. Když vešla, uvedl ji do předsíně a zeptal se: „Co chceš vidět dříve, hyacinty nebo smaragdy?" Ona na to: „Jak chceš ty."

9. Vedl ji tedy do horního patra a ukázal jí zohavené ženy s tvářemi ztrhanými nemocí se slovy: „Hle hyacinty." Potom ji zavedl zpět dolů do přízemí, kde byli muži, a říká: „Hle smaragdy. Jestli se ti nelíbí, vezmi si své peníze zpět." Ona se zastyděla a odešla raněna velkým zármutkem, že ten skutek nevykonala kvůli Bohu. Později však, když dívka, o kterou pečovala, po svatbě zemřela bez dětí, presbyterovi děkovala.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky: 

[1] Obolos - drobná stříbrná mince používaná ve starém Řecku. Pozn. RTh.

[2] 1Kor 6,9a.

[3] Pojem hory má stejný význam jako pojem pouště; mniši se tedy domnívali, že se na tomto místě Písma hovoří o odejití do pouště. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996, s. 88, pozn. 65.

[4] LXX Ž 23,3n.

[5] Není to ani Makarios z Alexandrie, ani Makarios z Egypta. Zmiňuje se o něm Jan Cassianus, Collationes 14,4.

[6] I když se našemu západnímu myšlení nemusí Makariovo jednání líbit, nemůžeme je přesto označit jako lež, zejména kvůli východní zálibě v každé formě podobenství a obrazného jazyka. KROTTENHALER, St., Des Palladius von Helenopolis Leben der Heiligen Vater, Mnichov 1912, s. 18, pozn. 1.

[7] Podobně vzal apoštol Tomáš peníze od krále Gundafora na stavbu paláce a vynaložil je na chudé; Gundafor myslel na palác na zemi, Tomáš na ten nebeský. Acta Thomae 2.