Ivetka a čistota

Dokument o jakémsi zjevení na Slovensku? O vizionářce? O náboženství? A to někoho zajímá?

Dorazil jsem do třetího patra budovy univerzity v Olomouci a stěží jsem se protlačil davem, abych si zakoupil předem rezervovaný lístek. S pocitem nemalého vítězství jsem se konečně prodral mezi lidmi do promítacího sálu a s úlevou zasedl do jednoho z posledních volných křesel. Teprve pak jsem si uvědomil, že zájem je. A velký. Procházel jsem očima zaplněné řady a od vchodu ke mě doléhal hlas pořadatele vysvětlující, že je mu to líto, ale že sál je opravdu naplněn a že kdo má zájem, ať přijde zítra...

„My přijeli z Hradišťa", říká mi můj soused, „a tamta dcérka přijela dokonce až z Ostravy!"  ukazuje kamsi do přední řady. Pořadatel se patrně ustrnul, protože před promítacím plátnem proplouvají další lidé a sedají si jen tak na zem, nebo kam se dá... Když světla zhasínají, je sál zaplněn opravdu k prasknutí.

Mám rád ten pocit, kdy člověk cítí, jak ho film svým dějem pohlcuje. Rád se mu poddávám, když je film dobrý. Dnes je to ale jiné. Je to tou intenzitou? Nebo tajemnem, které z plátna jemně vane? Nebo tím rychlým vtažením do děje? Zvláštní atmosférou? Nebo vším dohromady?

Později si uvědomuji, že to, co mne strhuje, je síla pravdy jejího svědectví. Svědectví té, která na vlastní oči viděla Královnu nebe i země. Ivetky z Litmanové. To ona sama strhuje otevřením svého srdce, aby ukázala nám všem, co je to čistota. Čistota srdce.

Zvláštní věci se dějí. Stalo se to před pár dny. Měl jsem v noci sen a po tomto filmu jsem na něho vzpomněl. Jak se to stává, už si jeho děj nepamatuji, i když to byl sen intenzívní. Zůstala mi z něj jen jedna věta, kterou si ale budu pamatovat asi pořád: „Úmysl je důležitější než to, co skutečně děláš." Ano, je to tak. To, co dělám, se mi nemusí povést, nebo to prostě nedokážu. Nebo to sice dokážu, ale lidé si to vysvětlí všelijak nebo to vůbec nepochopí. Nebo důsledky mého činu budou jiné, než jsem předpokládal. A nejde jen o úmysly, ale i o mé postoje k druhým. O ty snad víc než o úmysly. Chovám se přátelsky k někomu? Proč? O co mi jde ve skutečnosti? A to je to, co se skutečně počítá u Pána. Protože On vidí do srdce člověka a zná naše úmysly a postoje.

A protože jsme na pojem čistota, nevím proč, docela zapomněli, jsme uchváceni tímto filmem. S úžasem hledíme na plátno a rozpomínáme se na ten termín, pojem, na to slovo. Čistota. A na příběhu Ivetky se o něm učíme a znovu to slovo zařazujeme do svého slovníku slov určených k použití v běžném životě.

Nebudu popisovat děj filmu. Raději na něj jděte. Ale jednu věc napsat musím. Tento film je v pravdě o církvi takové, jaká skutečně je. Svatá, a zároveň z hříšných lidí. O církvi nesoucí poklad všem lidem. Ovšem ten poklad je v nádobě hliněné. V tomto filmu je hliněná nádoba nepřehlédnutelná. Není jen jako kulisa, má jednu z hlavních rolí. Ale proto oslovuje a zaplňuje sály kin. Dnes jsme spíše svědky snahy hliněnou nádobu natřít zlatou barvou. Tím se ale vzdalujeme od ostatních lidí, kteří hledají cestu životem.

Diskuze po filmu všechny utvrdila v tom, že Ivetka je ve skutečnosti stejná jako ve filmu. Odpovídá na otázky otevřeně a moudře. Režisér Vít Janeček o sobě říká, že není pokřtěn. Jak je dobře, že Duch  svatý si vane kam chce!

Po dlouhé době odcházím s kina neobyčejně obdarován.

Projekce filmu proběhla 21. a 22. listopadu 2008 v Olomouci v rámci filmového klubu občanského sdružení Pastiche filmz.

Ivetka a hora v e-obchodě Theofil:

Oficiální stránky filmu: www.ivetka.net.

Informace o Litmanové: http://www.litmanova.info/ a http://toodle.info/litmanova-obr/.

(Fotografie v recenzi převzaty z oficiálních internetových stránek filmu.)