Proč se Bůh vtělil

Úvod

Následující text pochází z latinského díla Malogranatum (Granátové jablko), jež vzniklo v Čechách v období vrcholné gotiky, konkrétně mezi léty 1335 až 1380, a brzy poté se hojně rozšířilo jak v rukopisech, tak i posléze knihtiskem (1. vydání tiskem bylo r. 1476, krátce na to následovala další vydání). Název Granátové jablko je, jak praví sám autor spisu, zvolen záměrně: ,,Jako graná­tové jablko má pod oblou slupkou spoustu zrnek, tak tato kniha v podobě příručky obsahuje množství naučení a myšlenek rozličných učen­ců."

Za autora díla je považován jakýsi zbraslavský opat, v některých pozdějších vydáních jmenován jako Gallus (Havel), ale v posledku jeho identita i přes pátrání mnoha badatelů není doposud známa.

Dílo, čítající 700 stran velkého formátu a hustého tisku, zvolilo formu dialogu duchovního syna s duchovním otcem, což autor spisu zdůvodňuje takto: „...poněvadž hlasitá rozmluva působí povzbudivěji na zatvrzelá srdce než prosté čtení, rozhodl jsem se pro způsob rozmluvy..."

Spis sestává z devíti částí, jež tvoří dohromady tři knihy, které odpovídají třem stupňům duchovního vývoje: stupni začátečníků, pokročilých a dokonalých. První tři části z devíti se tak zabývají obrácením se od hříchu, lítostí a zadostiučiněním, další tři o dalším pokroku obráceného, tedy o jeho ještě větším očištění a odvrácení se od hříchu, a závěrečné tři části věnované dokonalým pojednávají o čistotě srd­ce a o lásce Boží a lásce k bližním.

Lukáš Drexler

Použitá literatura:

• Kašička, Zdeněk, Pýcha, počátek všech hříchů, in Na hlubinu č. 9, 1941, Olomouc, s. 553-555.
• Kašička, Zdeněk, Proč se Bůh vtělil, in Na hlubinu č. 10, 1941, Olomouc, s. 626-630.

Proč se Bůh vtělil

Jsou i jiné důvody, proč se slušelo, aby se Bůh vtělil. První byl, že podvodník nám vzal Boha. Slušelo se tedy, aby nám Boha vrátil obnovitel. Za druhé, poněvadž pokora byla ozdobou Boží - ale nemohl se pokořit až k trestům v božské při­rozenosti. Proto bylo třeba, aby tak učinil v lidské. Za třetí, aby v obnovování byla pokora tak veliká, jaká byla pýcha v podvádění. Poněvadž pýcha byla taková, že člověk chtěl být jako Bůh, proto musela být pokora taková, že se Bůh stal člově­kem. A je třeba poznamenat, že ačkoliv skutky Troji­ce jsou nerozdílné, takže cokoliv dělá jedna oso­ba, dělá i druhá, přece jedině Syn přijal tělo, a ne Otec nebo Duch svatý, protože tělo se vztahuje jen na Krista. A i když Syn přijal tělo, přece nezhrdá Otcem, ani se od Otce neodděluje. Syn při­jal, pravím, tělo zvláštním způsobem a přece Otec ani Duch svatý se neodděluje. Hodností je v bož­ství rovnost Syna, v těle jeho zvláštní způsob. Ni­kdy však od něho neodstoupilo božství Otce ne­bo Ducha svatého. Když tedy božství je jedno, naplnilo tělo Kristovo sice jedno božství, Otec a Duch svatý, ale hodností a nikoliv přijetím. Naplňuje-li zemi Otec, naplňuje-li zemi Duch svatý, nemohli o sobě jinak opustit tělo Kristovo, když zůstali v jednotě božství.

Je také třeba poznamenat, že dílo vtělení se připi­suje někdy Otci, jako: „Když se naplnil čas, poslal Bůh Syna svého"[1]; nebo Synu, jako: „vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět"[2]; nebo Duchu svatému, jako ve vyznání: „Jenž byl počat z Ducha svatého"[3]. Ale to se říká proto, že dílo vtělení bylo dílem nejvyšší moci, moudrosti a lásky, které se přičí­tají třem osobám.

Je však více důvodů, proč se vtělil Syn, a ne Otec nebo Duch svatý. Předně, aby obnovení bylo učiněno skrze touž moudrost, která založila svět. Za druhé, aby byl i synem v lidství, když je synem v božství. Za třetí, aby se ukázala láska Otce vůči nám. Proto praví Jan: „Tak Bůh milo­val svět, že svého jednorozeného Syna dal."[4] Za čtvrté: Nikomu se nesluší více, aby přivedl člo­věka k božskému poznání, než Slovu, jímž se dosvědčuje Otec, poněvadž je sjednotitelné s tělem ja­ko slovo s hlasem. Za páté, poněvadž na nikoho se nesluší více, aby nás přivedl k přijetí za syny, jako na vlastního syna. A ačkoliv Syn Boží přijal lidské tělo, přece se neoddálil od Otce, nýbrž celý a neporušený zůstávaje u Otce, celý a nerozděle­ný vešel v lidské tělo. V těle totiž nepřišla část jednorozeného, ani se sám nerozdělil, aby z poloviny byl u Otce a z poloviny v Panně, nýbrž celý u Otce a celý v lůně rodičky, celý v lidském rodě. Tělem přišel hledat pozemské, nezanechávaje vě­cí vyšších: zachovávaje co je na nebi, uzdravuje co je na zemi, všude celý: i na nebi i na zemi, i u Otce i v Panně.

Je také třeba poznamenat, že ve společném obno­vování všech se slušelo, aby se sešly tři z tří stup­ňů, totiž božský, andělský a lidský. Proto se v pří­pravě vtělení sešel anděl jako posel, Panna jako počínající a slovo Boží jako vtělující se.

(Granátové jablko, Úvod, kap. 3. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 10, 1941. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.) 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"  
Hippolyt Římský: Bůh není žebrák, i tebe učinil bohem ke své slávě  
Atanáš Alexandrijský: Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem 
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku 
Hilarius z Poitiers: Ten, který drží celý svět, se dává zaslechnout v pláči dítěte  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou  
Lev Veliký: Jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, Bůh i člověk Ježíš Kristus  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Origenes: Jak je možné poznat Boha a obdržet od něho spásu?  
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý  
Řehoř Veliký: Ten, který je věčný, se ukázal v čase  
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"  
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova  
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně 

Poznámky: 

[1] Gal 4,4.

[2] J 16,28.

[3] Apoštolské vyznání víry.

[4] J 3,16.