Bohorodička

O tak slavném tajemství musí nejdříve promluvit nejslavnější učitel Boží církve, sv. Tomáš Akvinský. V Summě theologické III,35,4 píše:

„Každé jméno, značící nějakou přirozenost existující v jedinci, může být dáno každé bytosti, mající tu přirozenost. Protože jednota Vtělení se stala v osobě, je jasné, že jménem Bůh se může označovat osoba, i když má přirozenost božskou a lidskou. A proto se této osobě může přidělovat všechno, co náleží přirozenosti božské nebo lidské, takže může být označována jmé­nem, znamenajícím přirozenost božskou, nebo jménem, zna­menajícím přirozenost lidskou. Avšak početí a narození se přiděluje osobě vzhledem k přirozenosti, ve které je počata a narozena.

Když tedy již při početí Boží osoba přijala lidskou přiroze­nost, plyne z toho, že se podle pravdy může říci: Bůh se počal a narodil z Panny. Žena se pak proto nazývá matkou, že někoho počala a porodila. Z toho vyplývá, že Svatá Panna se podle pravdy nazývá Matkou Boží. Neboť jen v tom případě by bylo možné popírat, že Svatá Panna je Matkou Boží, kdyby lidská přirozenost byla počata a narozena dříve, nežli se ten člověk stal Synem Božím, jak tvrdil Photinus, nebo kdyby lidská přirozenost nebyla vzata v jednotu osoby nebo osobnosti božského Slova, jak tvrdil Nestorius. Obojí však je blud. Proto je kacířské popírat, že svatá Panna je Matkou Boží.

Ačkoli v Písmu není doslova napsáno, že Svatá Panna je Matkou Boží, je tam doslova, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a že Svatá Panna je Matkou Ježíše Krista. Proto ze slov Písma nutně plyne, že je Matkou Boží. Praví se tam také (Řím 9,5), že ze Židů je ‚podle těla Kristus, jenž je nadevše, Bůh vele­bený na věky‘. Ze Židů však je jen skrze Svatou Pannu. Proto ten, jenž je nadevše, Bůh velebený na věky, se vpravdě na­rodil ze Svaté Panny jako své matky.

Když Nestorius namítal, že božská přirozenost nevzala svůj počátek z Panny a proto že se Svatá Panna nemá nazývat Matkou Boží, odpověděl mu v jednom listu Cyril: ‚Člověk se rodí s tělem i duší a je považován za jedno. Kdyby někdo chtěl říkat, že matka je rodičkou těla, nikoli také rodičkou duše, zbytečně by plýtval slovy. Podobně je tomu s Kristovým narozením. Boží Slovo se zrodilo z podstaty Otcovy. Protože však přijalo tělo, musíme vyznávat, že se narodilo z ženy podle těla.‘ Tedy Svatá Panna se nazývá Boží Matkou nikoliv proto, že by byla matkou Božství, nýbrž protože je matkou podle lidství osoby, která má Božství i lidství.

Jméno Bůh znamená sice Otce i Syna i Ducha svatého, ale omezuje se pouze na vtělenou osobu Syna, když se praví, že Svatá Panna je Matkou Boží."

V Efezu r. 431 bylo rozbouřeným myslím prohlášeno osvo­bozující slovo:

„Kdo nevyznává, že Emanuel je Bůh a proto že Svatá Panna je skutečně Bohorodičkou - vždyť podle těla zrodila vtělené Slovo Boží - přestává být členem církve."

To slovo bylo vysvobozením, neboť křesťanské duše se obá­valy, že Nestoriovým slovíčkařením bude Ma­ria v mnohé duši oloupena o své nejslavnější jméno. Jásot, průvody a ohňo­stroje, jimiž lid, rozradostněný vráceným klidem, vítal toto prohlášení církevního sněmu, nebyli jen projevem radosti nad zachráněným jménem Svaté Panny. Byl to projev křesťan­ského vědomí nad jistotou tajemství, které není suchým a mrt­vým článkem víry, nýbrž pravdou živou a plodnou pro život křesťanské duše.

Vtělení Božího Syna byl božsky dokonalý důkaz skuteč­nosti spojení Boha s člověkem a člověka s Bohem. Kdybychom nesměli říci, že Svatá Panna je Matkou Boha, neměl by tento důkaz pro nás onu hmatatelnou přesvědčující sílu. Takto však ne­jen věříme, nýbrž z tajemství i něco vidíme. Tělesnému zraku v Matce Boha září vstříc hmotný paprsek Vtělení. Vidíme Matku, která vtělenému Bohu dala lidství, své vlastní lidství.

Ve jménu Ježíše Krista je obsaženo veškeré křesťanství, celý život, význam, jeho moc, moudrost a láska, neboť to jmé­no praví: Bůh-Spasitel-Vládce životně sjednocený s lidstvím. V této trojici je druhá trojice: cíl, síla, poddanost lidského života ve správném oblažujícím směru a poměru. Když Svatou Pannu nazýváme Matkou Boha, je nám to vše dáno na dosah ruky. Nejenom jako skvělá, těžko pochopitelná mož­nost, nýbrž jako oblažující a viditelná skutečnost, o které nelze pochybovat nějakými vytáčkami o pouze zdánlivě skutečném spojení Boha s člověkem. Tak i ve jménu Matky Boží je vlastně obsaženo všechno, všechna radost a všechna jistota křesťan­ské duše.

Svatá Panna je nejen důkazem, je i první šťastná duše, která na sobě zažila plnou míru účinků spojení Boha s člověkem. Také v tom smyslu je ve jménu Matky Boží všechno. Všechno duchovní bohatství, všechna moc, všechno štěstí, všechna síla a všechna krása její bytosti. Neboť to všechno jsou důsledky jejího nejdokonalejšího spojení s Bohem. Vše, co víme a tušíme, je obsaženo ve jménu Matky Boží a plyne z něho.

Žena oděná sluncem, s měsícem u nohou a se září hvězd kolem hlavy, jak ji viděl evangelista Jan ve svém vyhnanství, je zářícím světlem na cesty vyhnanství našeho křesťanského doufání a snažení. Vidíme, čeho můžeme dosáhnout, co smíme očekávat, když je Bůh spojen s naší duší. Nedosáhneme celé plnosti a veškerého bohatství, jež je jejím údělem, protože do toho spojení nemůžeme přinést tolik, kolik přinesla ona. Ale ze všeho, co jí to spojení přineslo, ze všeho můžeme dosáhnout určitého podílu.

Proto jeden světec řekl: „O Marii nikdy dost." O Marii, Matce živého Boha, životně s ním spojené, není skutečně nikdy dost. Čím jasněji našemu rozjímání září její obraz, čím toužebněji se k ní srdce blíží, tím větší svaté možnosti se mu otevírají. Čím více známe Svatou Pannu jako Matku Boží, tím se stáváme bohatšími, protože tím více chápeme význam a štěstí spojení Boha s člověkem, tím více duše o ně usiluje. Proto také museli nutně duchovně chudnout a zakrnět všichni, kteří upírali Svaté Panně Boží mateřství. Není to jen, jak kdosi praví, spravedlivá pomsta Syna za neúctu k Matce. Je to přirozený následek, neboť jim zhaslo světlo.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1931. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.) 

Od téhož autora:

Církev Kristova 

Související články:

Theotokos
Nestorianismus 
Vidět Marii znamená vidět Ježíše  
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici  
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Pavel Evdokimov: Theotokos archetypem nekněžského charismatu ženy  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo  
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy   
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"  
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté  
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství 
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu  
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Marian Zawada: Rodinnost Boha
Lukáš Drexler: Maria souznělá