Historia Lausiaca 12 - O Orovi; O Pambovi

O Orovi

IX. V pohoří Nitria bydlel asketa jménem Or.[1] O jeho ctnosti svědčilo celé společenství bratří a zvláště boží služebnice Melánie[2], která do oněch hor přišla přede mnou. Já jsem jej na živu už nezastihnul. Ona o něm vyprávěla, že nikdy nelhal, nepřísahal, nikomu nezlořečil a mluvil pouze, když bylo potřeba.

O Pambovi

X, 1. V těchto horách bydlel také blažený Pambo, obdivuhodný muž, učitel bratří[3]: biskupa Dioskura, Ammonia, Eusebia, Euthymia a Origena, synovce Drakontia. Tento Pambo vynikal hrdinskými skutky a četnými vítězstvími. Mezi jiným také tím, že pohrdal zlatem a stříbrem, jak to vyžaduje Slovo.

2. Blažená Melánie mi totiž vyprávěla: „Po mém příchodu z Říma do Alexandrie mi blažený Isidor vyprávěl o jeho ctnosti a zavedl mě k němu na poušť. Já jsem mu přinesla tři sta liber[4] stříbra a žádala jsem ho, aby přijal část mého majetku. On seděl a splétal větve. Pak mi požehnal se slovy: ‚Bůh ať tě odmění.‘

3. Svému správci[5] Origenovi řekl: ‚Vezmi ty peníze a rozděl je bratřím v Lybii a na ostrovech. Jejich kláštery jsou velmi chudé.‘ Také mu přikázal nedávat nic těm, kteří žijí v Egyptě, neboť jejich kraj je bohatý. Já jsem stála a čekala za ten dar nějaké ocenění či slova chvály. Když jsem od něj nic neslyšela, povídám: ‚Pane, kdybys to chtěl vědět, je toho tři sta liber.‘

4. On, aniž by zvedl hlavu, odvětil: ‚Dítě, ten, kterému jsi svůj dar přinesla, nepotřebuje poučit o jeho váze. Kdo zvážil hory[6], zná váhu tvého stříbra velmi dobře. Jestli to stříbro bylo pro mě, je dobré, žes to řekla, jestliže jsi je však přinesla Bohu, který nepřehlédnul ani dva oboly[7], tak mlč.‘ Takhle to zařídil Pán," říká Melánie, „když jsem přišla do těch hor.

5. Zanedlouho potom ten Boží muž ve svých sedmdesáti letech zemřel. Nebyl nemocný, a ani neměl horečku. Normálně pletl koš, zavolal si mě, a dokončuje svou poslední práci mi v předtuše smrti řekl: ‚Přijmi tento koš z mých rukou jako památku na mne. Nemám totiž, co jiného bych ti zanechal.‘"

Když umřel, ovinula jeho tělo plátny a pohřbila, odešla z pouště a onen koš vlastnila až do dne své smrti.

6. Když tento Pambo umíral, řekl ve své poslední hodině slavným mužům: presbyteru Origenovi, který byl jeho správcem, Ammoniovi a dalším bratřím: „Nepamatuji si, že bych od chvíle, kdy jsem přišel na toto osamělé místo, postavil si kelii a zabydlel se, jedl chléb, na který bych si nevydělal vlastníma rukama.[8] Také nelituji žádného slova, které jsem vyslovil. A přece odcházím k Bohu, jako bych ještě ani nezačal žít zbožně."

7. Origenes a Ammonius nám dosvědčili, že když se ho někdo zeptal na nějakou věc ohledně Písma či nějaké jiné záležitosti, neodpovídal hned, ale říkal, že ještě odpověď nenalezl. Často pak uplynuly i tři měsíce a on nedal žádnou odpověď. Pouze říkal: „Dosud jsem tomu neporozuměl." Každá jeho odpověď byla prorozjímána před Bohem, a tak byla také přijímána jako od Boha. Říká se, že v této ctnosti přesnosti slova převyšoval všechny, dokonce i velkého Antonína.

8. O Pambovi se vypráví také to, jak ho přišel navštívit asketa Pior[9] a přinesl si vlastní chléb. Když jej Pambo vyzval, aby mu řekl, proč to učinil, on odpověděl: „Abych tě nezatěžoval."

Pambo jej poučil beze slov. Po nějaké době ho totiž navštívil a přinesl si sebou navlhčený chléb. Když pak byl požádán, aby vysvětlil, proč to udělal, odvětil: „Navlhčil jsem ho, abych tě ani já nezatěžoval."

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky:

[1] +  Byl otcem klášterů, které sdružovaly tisíce bratří. Měl andělské vzezření, a ani ve svých devadesáti letech neztratil žádnou z mohutností svého těla. Na první pohled to byl důstojný muž jasné a radostné tváře. Nejprve se o samotě daleko v poušti cvičil v ctnosti a později blíže k okraji pouště založil kláštery. Vlastníma rukama osázel močál stromy, takže na poušti vyrostl hustý les. Otcové, kteří s ním žili, nám řekli, že než přišel onen muž z pouště, nebyl na tom místě ani výhonek. Neosadil močál proto, aby ho bratři přicházející k němu pro radu nemuseli obcházet, ale protože o ně pečoval, modlil se k Bohu a bojoval za jejich spásu, chtěl, aby jim nic nescházelo a neměli žádnou záminku k lenivosti. Za dřívějšího života v poušti jedl byliny, sladké kořeny a pil vodu, kterou nalezl, setrvávaje celý čas v modlitbách a hymnech. Když potom došel k daru zralého věku, zjevil se mu ve snu anděl a říká: „Budeš ve velkém národě a budeš se těšit důvěře mnohého lidu. Těch, kteří skrze tebe přijdou ke spáse, bude deset tisíc. Jestliže je nyní získáš, budeš je vést i v budoucím věku. Nebudeš žít v nejistotě", praví mu anděl, „a jestliže kdy budeš vzývat Boha, až do smrti ti nebude scházet nic z toho, co potřebuješ." Po tomto vidění se Or vypravil na kraj pouště, kde žil zprvu sám. Zhotovil si malou chatrč a spokojuje se s upravenou zeleninou jedl častokrát pouze jednou týdně. Dříve byl nevzdělaný, avšak poté co přišel z pouště do obydlené země, dal mu Bůh milost umění vykládat Písma. Bratři mu dali knihu a on jim předčítal jako zkušený vzdělanec. Přijal ještě milost vyhánění démonů, takže mu mnozí ze soužených proti své vůli s křikem ukazovali jeho život. Neustával v léčení také jiných nemocí, a tak se okolo něj shromáždilo na tři tisíce mnichů. Jakmile nás Or uviděl, byl naplněn radostí, pozdravil, objal nás, vlastnoručně nám umyl nohy, a pak se zaměřil na učení. Vysvětlil nám mnoho kapitol z Písma a předávaje pravou víru nás vyzval k modlitbě. Je totiž zvykem velkých mužů nasytit nejdříve duši a teprve potom tělo. Tím pokrmem duše je Kristovo společenství. Zúčastnili jsme se tedy vzdávání díků a Or nás pozval ke stolu, kde připomínal věci vznešené a mluvil o těch, které vedou ke spáse. Mezi mnohými otci byl znám jako skvělý muž. Přicházelo za ním mnoho mužů. Svolal tedy všechny přítomné bratry, aby jim za jeden den zbudovali kelie. Jeden dodával hlínu, druhý cihly, jiný čerpal vodu a další kácel stromy. Když byly kelie hotovy, sám poskytnul přicházejícím, co potřebovali. Jednou přede všemi usvědčil falešného bratra, který přicházeje ukryl svůj plášť, aby dostal jiný. Díky této milosti, kterou získal dlouhým a dobrým životem, se mu již nikdo neodvážil lhát. Spolu s ním bylo v kostele vidět množství mnichů zpívajících Bohu jako kůry andělů. PG 34 1026D - 1028A.

[2] Jedná se zde o Melánii Starší.

[3] Jedná se zde o tzv. „Dlouhé Bratry", nazývané takto z důvodu své výšky, kteří se kvůli pronásledování biskupem Theofilem později utekli do Konstantinopole pod ochranu sv. Jana Chrysostoma. Sokrates, Historia Ecclesiastica 8,12.

[4] Převedeno na kilogramy toho bylo kolem 100 kg, což se zdá moc i při velké štědrosti.

[5] Řecky „oikonomos". Anachoreté měli ekonomy, kteří se starali o materiální záležitosti. Ekonomové se nacházeli také v cenobitských společenstvích. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996, s. 96, pozn. 95.

[6] Srov. Iz 40,12.

[7] Srov. Mk 12,42.

[8] Srov. 2Sol 3,8.

[9] Viz Historia Lausiaca 39.