Alexandr Meň, 16.3. 2009
Alexandr Vladimirovič Meň (1935-1990) byl ruský pravoslavný kněz židovského původu, který po celý svůj život intenzivně a mnoha způsoby šířil evangelium, v důsledku čehož byl neznámým útočníkem zavražděn. Na stránkách Revue Theofil přinášíme výňatek z interview s protestantským pastorem Markem Makarovem (Grosmanem), v němž s námi Alexandr V. Meň sdílí svůj pohled na vyjímečnost křesťanství ve srovnání s jinými světovými náboženstvími.
Řekl bych, že na to je jen jediná odpověď. Jde o to, že člověk vždy směřuje k Bohu. Normální stav člověka je být v té či oné míře ve spojení s Nejvyšším, s Ideálem, dokonce i tehdy, je-li tento ideál v lidském vědomí znetvořen, ochuzen. A i když je docela proměněn v něco světského.
Období stalinismu, maoismu a jiných -ismů přese všechno ukázala, že člověk, kterému vzali Boha násilím, směřuje stejně k pseudobohu. Zaměňuje skutečnou víru za modloslužebnictví, ale přece tu instinktivní směřování k Bohu zůstává.
Celá záležitost však bude vypadat docela jinak, postavíme-li otázku takto: a proč právě křesťanství?
Posvátné knihy? Každé náboženství má své posvátné knihy, někdy velmi vzácných hodnot, plné poezie a vzpínající se k duchovním výšinám. Mnohé posvátné knihy Východu, řekněme Mahábhárata a Bhagavadgítá jako její součást, buddhistické sútry mají bohatý obsah a jsou sepsány velkolepě, podivuhodným způsobem. Co tedy ještě?
Umění? U nás teď často přivádí lidi v nadšení staré ruské umění. Ano, já je také velice miluji a je pro mne neoddělitelné od celé duchovní kultury. Ale objektivně vzato, pohlédneme-li na věc nikoli zaujatě jako já, ale odjinud, pak umění starého Řecka s jeho náboženstvím, umění indické spirituality, všechny ty pagody, chrámy. ... A co mešity - což v nich není krása? Byl jsem v Buchaře, viděl jsem tamější mešity: na nich je také jakási pečeť hlasu Božího. ... Pokud bychom se drželi estetických měřítek, potom kdoví - možná, že je to subjektivní hledisko, ale možná na tom bude nábo-ženství Dia a Athény lépe. ... Existuje mnoho překrásných starých i nových staveb u mnoha náboženství a křesťanství nemůže tvrdit, že tu drží eso v ruce. Proč tedy křesťanství?
Mravnost? Ano, jistěže. Já jsem také rád, že se dnes u nás cení vysoké mravní kvality křesťanství. Ale tvrdit, že mimo hranice křesťanství mravní hodnoty neexistují, by byla lež a propaganda. Takhle se mluví buď v žáru polemiky, anebo z nevědomosti.
Já tady teď nemohu probírat mravní hodnoty všech možných národů. Bezpochyby vznešené etické ideje obsahují spisy stoiků, buddhistů. Pochopitelně je najdeme ve Starém zákoně (který je přes svou spojitost s křesťanstvím přece jen náboženstvím předkřesťanským). Ano, jistěže jsou tam i jiné motivy. Ano, ve Starém zákoně je tvrdost, která, jak se nám tvrdí, v Novém zákoně není. To je ale také jeden z příkladů nesprávného chápání. Vždyť náš Pán Ježíš nebyl nikdy sentimentální a tvrdých odsudků se u něho najde dost Jen skrz růžové brýle můžeme číst evangelium a neslyšet hlas volající: „Běda vám, farizeové a zákoníci!" anebo: „Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně!" Na tom není nic sentimentálního!
Křesťanská etika má ovšem své zvláštnosti. A přece kdyby přišel někdo nezúčastněný a začal porovnávat etiku křesťanství a etiku řekněme stoicismu (Epikura, Epiktéta, Seneky, kteří žili téměř v době evangelií), našel by toho tam s evangeliem mnoho společného, ačkoli řečtí filozofové nic z něho nečetli.
V čem to tedy je, proč právě křesťanství? Nebylo by lepší setrvat na stanovisku definitivního pluralismu různých náboženství? Na takovém stanovisku, že Bůh se dává poznat nebo je poznáván v jakékoli formě náboženství? V tom případě by zmizela i (myšlenka a víra v) absolutnost křesťanství.
Tak tedy: podle mne nedokazuje absolutnost křesťanství nic kromě jediného: kromě Ježíše Krista. Každý z učitelů, kteří založili nová náboženství, nám totiž říká pravdu; o tom jsem přesvědčen.
Poslechněme si, co říkají. Buddha praví, že dosáhl absolutní odpoutanosti po dlouhých a namáhavých cvičeních. Můžeme mu věřit? Můžeme, proč ne, je to velký muž, on toho dosáhl. Řečtí filozofové mluví o tom, jak pracně lidský intelekt dospívá k ideji Boha a duchovního světa. To je pravda.
Nebo Muhammad, který mluvil o tom, jak nicotného uviděl sebe sama před Bohem - když se mu Bůh náhle zjevil, připadal si před Ním jako moucha. Lze mu věřit? Ano!
A najednou je mezi nimi jediný, který mluví sám svým jménem tak jako jménem Božím: „Ale Já vám pravím" nebo podle Jana: „Já i Otec jedno jsme." Nic podobného žádný z velkých učitelů světového náboženského myšlení nikdy neříkal. A tak jediný případ v dějinách, kdy se Bůh zjevuje skrze konkrétního člověka v nějaké absolutní plnosti, je případ, který máme v evangeliu.
Ježíš hlásající morálku, to je historický mýtus. Nemohli by ho ukřižovat jenom za tuto věc. Ježíš, který sám sebe nazval Mesiášem? A proč potom neukřižovali Bar-Kochbu, který si také říkal mesiáš? A bylo mnoho nepravých mesiášů. Čím vzbuzoval takovou lásku a takovou nenávist? „Já jsem brána," řekl. Brána do věčnosti. A já mám za to, že vše, co je v křesťanství cenné, je cenné jenom proto, že je to Kristovo. To, co v něm není Kristovo, náleží stejnou měrou islámu nebo buddhismu.
Každé náboženství je cesta k Bohu, tušení o Bohu, přibližování člověka k Bohu. Je to vektor, vedoucí zdola nahoru. A zjevení Krista, to je odpověď. To je vektor, směřující z nebe k nám. Na jedné straně se nachází v rámci dějin, na straně druhé je zcela jedinečný, ničemu nepodobný. Křesťanství je jedinečné, protože jedinečný je Kristus.
(Přel. Františka Sokolová. Převzato s laskavým svolením nakladatelství Triáda z knihy Alexandr Meň: Rozbít led, Křesťan ve společnosti, Praha: Triáda, 2004.)
Lukáš Drexler: Duchovní poklad pravoslaví
Tomáš Akvinský: Ježíš Kristus - cesta k pravému životu
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.