Antonín Čala, 27.2. 2009
Stručné odkazy na nejstarší církevní otce, liturgie a koncily, jež jsou potvrzením původní a katolickou církví dodnes zachovávané křesťanské víry v obětní charakter mše, totiž že mešní oběť je zpřítomněním věčné a dokonalé golgotské oběti Ježíše Krista, na níž mají věřící podíl přijímáním proměněných eucharistických způsob.
Celá tradice už od prvních staletí křesťanství jednohlasně učí, že mše svatá je skutečná oběť Ježíše Krista.
Církevní otcové mluví o Eucharistii velmi často a výrazy „oběť", "oltář", "obětovat" užívají ne v širokém nebo přeneseném smyslu, nýbrž ve vlastním slova smyslu, jak je patrné z obsahu. Často mluví o oběti smíru, klanění, díků. Výslovně rozlišují oběť, kterou může přinášet jen posvěcený kněz, od obětí vnitřních a duchovních, které mají přinášet všichni věřící. Učí, že oběti Starého zákona byly jen obrazy budoucí Kristovy oběti na kříži, kdežto mše svatá je skutečná obět. Mnohokrát připomínají, že ve mši svaté se splnilo proroctví Malachiáše i prorocká oběť Melchisedechova. Zkoumají také, jaký je vztah mezi obětí kříže a obětí mše svaté.
Nelze zde uvést všechna jejich svědectví. Proto se omezíme jen na několik nejstarších svědků, neboť se všeobecně uznává, že od poloviny třetího století mše svatá byla považována za pravou oběť těla a krve Kristovy.
Didaché, Nauka dvanácti apoštolů (z konce 1. století po Kristu) nazývá obětí slavení Eucharistie, které se konalo ve shromáždění věřících, přičemž byl lámán chléb a konáno díkůčinění, a dodává, že tím bylo naplněno proroctví Malachiáše 1,11.[1] Přinášení této oběti bylo vyhrazeno biskupům a jáhnům.[2]
Klement Římský (kolem roku 96) napomíná Korintské, aby při bohoslužbě zachovávali náležitý řád. Zřejmě mluví o vnější obětní bohoslužbě, která je svěřena jen určitým osobám.[3]
Ignác Antiochijský (+107) praví: „Snažte se užívat jedné Eucharistie. Jedno je totiž tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden kalich v jednotě jeho krve, jeden oltář jako jeden biskup s kněžstvem a jáhny.[4] Kde Ignác mluví o Eucharistii, tam se zároveň zmiňuje o oltáři, čímž naznačuje, že Eucharistie je oběť.
Justin (kolem roku 150) „chléb a kalich Eucharistie" nazývá obětí, kterou předpověděl Malachiáš a kterou křesťané „obětují Bohu na každém místě"[5].
Irenej (+202) učí, že tělo a krev Páně, které Církev obětuje Bohu, je „nová oběť" Nového zákona, oběť čistá, o které Malachiáš předpověděl, že bude obětována po všech místech.[6]
Tertulián (+240) nazývá slavení Eucharistie „obětními modlitbami", a účast na liturgii nazývá účastí na oběti.[7] Podle jeho vyjádření je Kristus v Eucharistii „zabíjen".[8] Už v Tertuliánově době bylo zvykem ve výroční den přinášet oběti za zemřelé.[9]
Cyprián (+258) jedná o mši svaté v celém 63. listě, a se všemožnou jasností tvrdí, že Kristus přinesl v oběť své tělo a krev, a přikázal, aby tato oběť byla konána na jeho památku. Proto tedy kněz jako zástupce Krista přináší Bohu „oběť pravou a plnou". „Kristova krev není obětována, chybí-li v kalichu víno, ani není oběť Páně přinášena s náležitým posvěcením, jestliže naše obětování a oběť neodpovídá utrpení."
Že mše svatá je skutečná oběť, to dosvědčují nejen církevní otcové, nýbrž i všechny nejstarší liturgie, ačkoliv mají různé obřady. Prohlašuje se v nich, že Kristus tuto oběť ustanovil při poslední večeři, a že v této oběti se obětuje týž Kristus, který zemřel na dřevě kříže za spásu všeho lidstva. Ze všech nejstarších liturgií je také zřejmé, že mše svatá je nejen oběť chvály a díků, nýbrž i oběť smírná za živé i za mrtvé. Totéž dokazují také různé nápisy a malby v katakombách.
K uvedeným svědectvím církevních otců a liturgie bychom mohli ještě připojit alespoň několik dokladů z církevních sněmů. Např. nicejský sněm (325) předpokládá, že pouze kněží mají moc přinášet Bohu oběti. Efezský sněm (431) nazývá Eucharistii svatou, oživující a nekrvavou obětí, a podobně chalcedonský sněm (451). Lateránský sněm (1215) praví: „Jedna je obecná Církev věřících..., v níž tentýž kněz je i oběť: Ježíš Kristus, jehož tělo a krev jsou opravdu obsaženy v oltářní svátosti pod způsobami chleba a vína."[10] Proti valdenským a albigenským tento sněm prohlásil, že eucharistickou oběť mohou přinášet jen platně vysvěcení kněží.[11]
A konečně tridentský sněm (1545-1563) slavnostně definoval: „Řekne-li někdo, že ve mši svaté není Bohu přinášena pravá a vlastní obět, nebo že ta oběť není nic jiného, než že se nám Kristus dává za pokrm, budiž vyloučen z Církve."[12]
Celá tradice nám tedy jednohlasně dosvědčuje, že katolická Církev ono posvátné dědictví, které přijala od Krista, totiž eucharistickou oběť, vždy věrně střežila a chránila, nezapomínajíc na slova svého Zakladatele: „To čiňte na mou památku!"[13]
(Úryvek z cyklu Skutečnost eucharistické oběti. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 8, 1937. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil, mezititulky jsou redakční.)
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání těla Páně
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie
Ambrož Milánský: Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy
Jan Evangelista Urban: Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii
Klement Alexandrijský: Skutečný chléb z nebe je tělo Kristovo, tělo zmrtvýchvstalé
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů
Jan Zlatoústý (Chrysostom): Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže
Fulgentius z Ruspe: Jsme vpravdě tím, co tajemně slavíme při oběti
Lukáš Drexler: Eucharistická modlitba ve Skutcích Tomášových
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy?
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (1/2)
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (2/2)
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno
Francisco Fernández-Carvajal: Pane, očisti mě...
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Justin: To čiňte na mou památku
Sv. Augustin o eucharistii
[3] 1Kor 40,2-4.
[4] Filad. 4.
[5] Dialog s Tryfonem 41.
[6] Adversus haereses IV,17,5.
[7] De oratione 14.
[8] De pudic. 9.
[9] De exhort. cast. 11; De monog. 10; De cor. mil. 3.
[10] Srov. Denz. 429.
[11] Srov. Denz. 424.
[12] Ses. 22, can. 1 Denz. 948.
[13] Lk 22,19.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.