Bohuslav Reynek (1892-1971)

Život Bohuslava Reynka

Básník a výtvarník Bohuslav Reynek jistě patří k nejvýraznějším katolickým umělcům 20. století.  

Narodil se 31. května 1892 v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře. Obecnou školu navštěvoval v sousední vsi Svatý Kříž. Když otec statek v Petrkově pronajal, celá rodina se odstěhovala do Jihlavy, kde B. Reynek vystudoval Reálnou školu. Po studiích na reálce odchází na přání svého otce do Prahy studovat zemědělský obor na c. k. Vysoké škole technické, tu však pro naprostý nezájem po pár týdnech opouští a vrací se do Petrkova. Poté odjíždí do francouzské Bretaně a začíná malovat a psát poesii.

Roku 1914 se seznamuje s Josefem Florianem, knižním vydavatelem ze Staré Říše a velkou osobností tehdejší katolické kultury, a pro jeho Dobré dílo z němčiny a francouzštiny překládá poesii a prózu, ale přispívá také svými básněmi a grafikou. Spolupracuje s ním až do Florianovy smrti v roce 1941. 

Po zaujetí básnickou sbírkou Ta vie est lá ... (1923) od francouzské básnířky Suzanne Renaud (1889 -1964) se opět vydává do Francie, konkrétně do Grenoblu, aby se s ní seznámil. Roku 1926 spolu uzavírají sňatek.  

Ve Francii později pobýval od poloviny dvacátých let až do roku 1936, kdy po smrti svého otce přebírá správu petrkovského statku. Na statku pak pravidelně spolu s celou rodinou tráví zimní půlroky, přes letní období všichni pobývají ve Francii. Za německé okupace však byl přinucen statek pronajmout Němcům a v únoru 1944 Petrkov opouští zcela až do konce války. Do té doby nachází i se svojí rodinou útočiště u Florianových dětí ve Staré Říši. Do Petrkova se vrací až roku 1945. Statek se však roku 1949 stává součástí petrkovského Státního statku, pod nímž Reynek pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957. Poté se až do své smrti zcela věnuje básnické a grafické tvorbě.

Umírá 28. září 1971 v Petrkově. Byl pohřben vedle Suzanne Renaudové v hrobě svých rodičů na hřbitově ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu.

Tvorba Bohuslava Reynka

Zájem o poesii a malířství v Reynkovi během jeho studií na Reálné škole v Jihlavě probudil Max Eisler, pozdější docent dějin umění na vídeňské univerzitě. V Jihlavě Reynek rovněž navštěvoval hodiny kreslení, které byly jeho jediným výtvarným vzděláním. 

Reynkovy první zachované básně jsou z roku 1912. Jak již bylo zmíněno výše, dva roky poté za­číná především jako překladatel z němčiny a francouzštiny spolupracovat s Josefem Florianem ve Staré Říši. Mezi autory, které překládal, byli např. G. Bernanos, L. Bloy, J. Giono, F. Jammes, J. de La Fontaine, P. Verlaine, a také jeho žena Suzanne Renaud.   

První vlastní verše mu vyšly  roku 1913 v Moderní revui. Bohuslav Reynek po sobě zanechal celkem devět sbírek básní a dvě knížky básní v próze (Rybí šupiny, 1922, Had na sněhu, 1924). Za klíčovou sbírku v Reynkově tvorbě se považuje dílo Rty a zuby (1925). Poslední tři sbírky - Sníh na zápraží (básně z let 1945-1950), Mráz v oknech (1950-1955) a Odlet vlaštovek (napsaná po čtrnáctileté odmlce v letech 1969-1971) - si na vydání musely počkat: první dvě jmenované sbírky vyšly až v roce 1969 společně s předchozí sbírkou Podzimní motýli (1946), a poslední sbírka, Odlet vlaštovek, u nás vyšla až posmrtně v souborném vydání roku 1995, neboť její sazba, která již byla připravena k tisku, byla za komunistického režimu v důsledku postupující normalizace rozmetána. Před porevolučním vydáním se ji však podařilo vydat exilově roku 1978 v Mnichově.

„Reynek ... byl zčásti ovlivněn expresionismem. Ve sbírkách Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby jsou velmi silné motivy smutku, rozpadu a tlení, jež souzní, zejména svou barevností, s poetikou expresionismu. Reynek-křesťan chápe ovšem smutek jako sílu konstruktivní... Po více než desetiletém odmlčení mizí z jeho poezie expresivita výrazu, vše se podřizuje prostotě slova i obrazu; ze smrti-rozpadu se stává smrt-vykupitelka (Setba samot, Pieta). Reynek se soustřeďuje na hledání krásy v nejprostších věcech svého venkovského okolí a v proměnlivé stálosti přírody."(1) 

Reynkovy první zachované kresby jsou z roku 1909, první samostatná výstava se v Čechách uskutečnila v roce 1929 v Pardubicích. V letech 1927-29 vystavoval svoje kresby, pastely a lepty na několika výstavách ve Francii, kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato. V důvodu jeho vlastní tvorby je znát vývoj: „Nejdříve si začal ilustrovat svá díla a později začal svojí grafikou vyjadřovat to, co již nechtěl vyjadřovat slovy. ..."(2) Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy.

Po roce 1933 objevil Bohuslav Reynek techniku suché jehly, jež postupně začíná převažovat nad kresbami uhlem a pastelem. Touto technikou spolu s technikou leptu mezi léty 1933-1971 vytvořil více než šest set grafických listů. „Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina, až od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické. Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy ukřižování, pieta a zapření sv. Petra. Z této doby je také Pašijový cyklus. Nejvýznamnější část Reynkova grafického díla vzniká v 50. a 60. letech, např. cyklus Job (1948-49), cyklus Don Quijote (1955-60) a množství dalších grafik."(3)

První poválečná výstava Reynkových leptů se  uskutečnila až v roce 1964 v ústeckém Divadle hudby, vzápětí se z Reynka stal „objev sezóny". Výstavy následovaly jedna za druhou, Petrkov začaly navštěvovat televizní štáby a novináři, za Reynkem přijíždělo i mnoho studentů, umělců a básníků. Z Petrkova se stává kultovní místo pro umělecké kruhy 60. let. Reynek sám se ale svých výstav nezúčastňoval. Televizních štábů, které za ním přijížděli, si nevšímal a novinářům údajně odpovídal pouze jednoslabičně. Ze své samoty na statku se nenechal nikým vyrušovat.

Reynkově grafické tvorbě, stejně jako básnické, se dostalo plného uznání až po pádu komunistického režimu po roce 1989.

K osobám blízkým Bohuslavu Reynkovi můžeme počítat spisovatele Františka Halase, Vladimíra Holana a Ivan Diviše, z výtvarníků pak Josefa Čapka, Vlastimila Hofmana a Jaroslava Šerých.

„Reynkova umělecká cesta je nepřestajným dialogem s Bohem, s člověkem, se se­bou samým. Jeho trýznivá pouť je ozařová­na světlem spásy."(4)

Ukázky z básnického díla Bohuslava Reynka

Ukázky z výtvarného díla Bohuslava Reynka

Bibliografie Bohuslava Reynka

• Žízně - sbírka básní, 1921
• Rybí šupiny - sbírka básní v próze, 1922
• Had na sněhu - sbírka básní v próze, 1924
• Smutek země - sborník a sbírka básní 1924
• Rty a zuby - sbírka básní, 1925
• Setba samot - sbírka básní, 1936
• Pieta - sbírka básní, 1940
• Podzimní motýli - sbírka básní, 1946
• Sníh na zápraží - sbírka básní, 1969
• Mráz v okně - sbírka básní 1969
• Odlet vlaštovek - posmrtně vydaná sbírka básní (psáno 1969-71)

Použité zdroje:

Literatura:

• Reynek, B., Svěcení, Euromedia Group k. s. - Odeon, Praha 2001

Internetové stránky:

• encyklopedie.seznam.cz/heslo/124570-bohuslav-reynek
• www.galerieart.cz/reynek_vystava_o_autorovi.htm
• www.knihovna.kvary.cz/Portal/Deti/webdeti_soubory/literatura/reynek.htm
• www.tea-art.cz/galerie/reynek/reynek.htm
• www.zslipa.hbnet.cz/reynek/index.php

Dostupná literatura v knihkupectvích:

Bohuslav Reynek, Dnes jen o té prašivině, Dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové z let 1951-1970, Paseka 2005
Bohuslav Reynek, Měsíc a jíní, Literární čajovna Suzanne Renaud 2004
Bohuslav Reynek, Rty a zuby, Literární čajovna Suzanne Renaud 2006
Bohuslav Reynek, Rybí šupiny, Literární čajovna Suzanne Renaud 2003

Suzanne Renaud, Suzanne Renaud Bohuslavu Reynkovi, Dopisy 1923-1926, Archa 1996
Aleš Palán, Daniel Reynek, Jiří Reynek, Kdo chodí tmami, Torst 2004
Dagmar Halasová, Druhý hlas, Archa 2007

Související články:

Hukl: Reynkarnace
Hukl a Reynkarnace aneb Když Reynek zpívá
Velká výstava v malém městě - Bohuslav a Daniel Reynkovi

Poznámky:

(1) http://www.knihovna.kvary.cz/Portal/Deti/webdeti_soubory/literatura/reynek.htm

(2) http://www.galerieart.cz/reynek_vystava_o_autorovi.htm

(3) http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Reynek#.C5.BDivotopis

(4) Vladimír Justl in: Reynek, B., Svěcení, Euromedia Group k. s. - Odeon, Praha 2001, s. 122.