Řeč o Svatém týdnu

V souvislosti s bohatou křesťanskou literaturou se na území tehdejšího východního římského impéria a kolem něho rozvíjí také národní křesťanská literatura tamních národů. Co do samostatnosti stojí teo­logicky na výši literatura syrská a arménská. U ostatních národů (Koptů, Etiopanů, Gruzínců a Arabů) převládají většinou překlady řeckých spisů vesměs pro praktické potřeby tamních náboženských obcí. Byly to hlavně překlady Písma sv., liturgické, církevně právní a exegeticko-homiletické spisy.

Velmi vlivným spisovatelem mimo řeckou sféru je sv. Efrém Syrský.

Narodil se kolem r. 306 z křesťanských rodičů v Nisibis (nyní Nuseybin v jihovýchodním Turecku těsně na hranicích se Sýrií) v tehdejší Sýrii. Zde jako jáhen učil na katechetické škole. Tamního biskupa Jakuba měl doprovázet na koncil v Nicei. Když po smrti císaře Juliana (r. 363) jeho nástupce Jovian uzavřel s Peršany mír a město Nisibis připadlo Peršanům, odstěhoval se sv. Efrém s částí křesťanských obyvatel na římské území a usadil se v Edesse (nyní Urfa, západně od Nuseybin v jižním Turecku poblíž syrských hranic). Jako učitel proslavil tamní katechetickou školu. Ke konci svého života kolem r. 370 měl navštívit v Caesarei tamního biskupa sv. Basila. Jako rok jeho smrti se udává r. 373. Dějiny jej poctily názvem „Citera Ducha svatého". Sv. Jan Zlatoústý jej charakterizuje slovy: „Probouzel vlažné, těšil zarmoucené, učil mládež, ukazoval kajícníkům cestu, byl mečem proti heretikům, příbytkem ctností a chrámem Ducha Svatého." Od r. 1920 je slaven jako učitel církve.

Sv. Efrém je exegetou, apologetou, kazatelem i básníkem. Zanechal po sobě mnoho prací. Většina z nich jsou výklady Písma sv., ostatní jsou řeči a dopisy. Psal jen syrsky a pravděpodobně jinou řeč neznal. Mnoho jeho prací se ztratilo a mnohé jsou zachovány v arménském, arabském, gruzínském nebo řeckém překladu.

Náš úryvek je vzat z jeho liturgické řeči na velikonoce.

ThDr. Josef Novák

Řeč o Svatém týdnu (Sermones in hebdomadam sanctam, EP 706-709)

4,1. Šimone, můj učedníku, ustanovil jsem tě za základ svaté církve. Před tím jsem tě nazval skálou, protože poneseš celou stavbu církve. Dohlí­žíš na ty, kteří mi budou na zemi stavět církev. Kdyby špatně stavěli, zastav jejich stavbu. Jsi základním pramenem, z něhož vyvěrá má nauka. Jsi hlavou mých učedníků. Tvým prostřednictvím budou napájet všechny národy. Ty máš onu oživující laskavost, kterou poskytují. Tebe jsem vyvolil, abys v tom, co jsem vybudoval, byl jakoby prvorozencem a aby ses stal dědicem mých pokladů. Dal jsem ti klíče ke svému království. Hle, ustanovil jsem tě strážcem všech svých pokladů.

4,4. Náš Pán Ježíš Kristus vzal do svých rukou nejprve prostý chléb, požehnal, označil a posvětil jej ve jménu Otce i ve jménu Ducha, lámal a ve své milostivé dobrotě rozdával svým učedníkům. Chléb nazval svým živým tělem a naplnil jej sebou samým i Duchem. Se vztaženou rukou jim podal chléb, který svou pravicí posvětil, a řekl: Vezměte a jezte všichni z toho, co posvětilo mé slovo. Co jsem vám nyní dal, nepovažujte za chléb. Vezměte, jezte tento chléb a nezneuctěte jeho drobty. Co jsem nazval svým tělem, to jím opravdu je. Jediná částka z jeho drobtů má moc posvětit tisíce lidí a stačí, aby dala život všem, kteří ji požívají. Vezměte a jezte! Neváhejte věřit, že je to mé tělo. Kdo je jí s vírou, jí v něm oheň i ducha. Jestli jej někdo jí s pochybností, stává se pro něho jen pouhým chlebem. Kdo však jí s vírou chléb posvěcený v mém jménu, je-li bez hříchu, zůstává bez hříchu; jestliže je hříšníkem, je zbaven hříchu. Kdo však jej přehlíží a pohrdá jim nebo jej uráží, je jisté, že uráží Syna, který ten chléb tak nazval a skutečně učinil svým tělem.

4,6. Když učedníci jedli nový a svatý chléb a vírou poznali, že tím požívali Kristovo tělo, začal jim Kristus objasňovat a odevzdávat celé tajem­ství. Vzal kalich a nalil do něho víno. Potom kalich požehnal, označil, po­světil a ohlásil, že je to jeho krev, která má být prolita. Kristus jim přikázal, aby pili, a vysvětlil jim, že je to kalich s jeho krví, kterou pili: Toto je skuteč­ně má krev, která se prolévá za vás všechny. Vezměte a pijte z něho všichni, poněvadž v mé krvi je nová smlouva. Jak jste mne viděli, že to dělám, tak čiňte i vy na mou památku. Když budete shromážděni v mém jménu kdekoli v církevním společenství, čiňte na mou památku, co jsem já učinil. Jezte mé tělo a pijte mou krev! Je to nová i stará smlouva!

6,9. Jako je Kristus uctíván, protože má tělo, tak je kvůli tomu i urážen. Jestliže je bičováno tělo, Kristus trpí ve své lidské přirozenosti. Tělo, které je bez života a mrtvé, již necítí bičování. Božství nemůže trpět. Bůh nemůže zemřít ani opět oživnout, protože je věčným životem a je nevyzpytatelný. Kristus, jediné Boží Slovo, vzal však na sebe lidské tělo, narodil se, rostl, bylo ho vidět, jedl. Přišel kvůli lidskému pokolení a podřídil času svůj pří­chod po každé stránce. Přišel v božské i lidské přirozenosti, které byly hypostaticky spojeny. Přišel v lidské přirozenosti, které použil jako Bůh i jako člověk. Přišel jako moc mající a jako podřízený. Je skutečným Božím Synem, který se stal člověkem. Je jeden a nerozdělen. Ač jako Bůh nemohl trpět, měl moc trpět i netrpět. Nebylo ukřižováno jen tělo, jak se nyní tvrdí, ale jak já věřím, byl ukřižován Bohočlověk. Ten, který hlasitě zvolal, vydechl duši, který měl kopím probodený bok, je skrytý Bůh. Zvolal a zatmě­lo se slunce. Je jeden, nerozdělen v božství a lidství. Naše lidská přirozenost nechť děkuje duchové bytosti, že přijala tělo, a nechť vyzná, že to nejsou dva, ale jeden, že je z Otce a Marie. Kdo Krista rozděluje ve dva, nebude se s ním radovat v ráji, a kdo slučuje Otce se Synem v jedno, vylučuje se a odděluje se od církve. Božství je nerozdělitelné.

(Přeložil ThDr. Josef Novák. Převzato z Patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1988, 2. vydání. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)

Více o sv. Efrému Syrském

Od téhož autora:

Duch a Oheň 
Bděte: znovu přijde!
Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria
Vyzdob, Pane, v našich myslích příbytek dni, který nezná konce  
Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou  
Hojnost Božího slova přesahuje tvé touhy
Kristův kříž, záchrana lidského pokolení 
Píseň o Nejsvětější Panně
Řeč o Svatém týdnu

Související články:

Palladios: Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi  
Jan Evangelista Urban: Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii