Proč Kristus zemřel na kříži?

„Stal se poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži."

(Fi­lipským 2,8)

Bylo velmi vhodné, že Kristus vytrpěl smrt na kříži:

Za prvé: pro příklad ctnosti. Augustin totiž praví: „Moud­rost Boží pozdvihla člověka za příklad, podle něhož bychom správně žili. Ke správnému životu však patří nebát se toho, co není hrozné. Jsou však lidé, kteří ačkoliv se nebojí smrti sa­motné, přece se hrozí druhu smrti. Aby se tedy správně žijící člo­věk nemusel bát žádného druhu smrti, bylo třeba ukázat kří­žem Onoho člověka: neboť nic nebylo mezi všemi druhy smrti strašlivějšího a hroznějšího než onen druh."

Za druhé: protože tento druh smrti byl nejvíce příhodný pro zadostiučinění za hřích prvního otce, jenž vznikl tím, že proti Božímu rozkazu požil ovoce zakázaného stromu, a proto bylo vhodné, že Kristus na zadostiučinění za onen hřích strpěl, aby sám byl přibit na dřevo, jako náhrada za to, co Adam uzmul, podle slov žalmu (69,5): „Co jsem si nikdy lupem neo­svojil, to mám nyní nahrazovat." Proto Augustin v jakési řeči o Umučení praví: „Adam opovrhl rozkazem přijímaje ze stromu jablko, ale co Adam ztratil, Kristus našel na kříži."

Třetí důvod je: jak Chrysostomus praví v řeči o Umučení, že „na vyvýšeném dřevě vytrpěl a ne pod střechou, aby byla očištěna i přirozenost samého vzduchu. Ale i země okoušela podobné­ho dobrodiní, očištěna kapáním stékající krve z bo­ku." A ke slovům: „Je třeba, aby Syn člověka byl vyvýšen," praví Theofylakt: „Když slyšíš o vyvýšení, rozuměj pověšení do výše, aby posvětil vzduch ten, jenž posvětil zemi, když po ní chodil."

Čtvrtý důvod je: protože smrtí ve výši nám připravuje výstup do nebe, jak praví Chrysostomus. Proto sám (Kristus) říká (J 12,32): „A já, budu-li povýšen od země, potáhnu vše­chno k sobě."

Pátý důvod je: poněvadž toto přináleží všeobecné spáse celého světa, proto Řehoř z Nyssy říká, že „tvar kříže rozdělený ze středního spoje na čtyři ramena označuje všude rozlitou moc a prozřetelnost toho, jenž na něm visel". Chrysostomus rovněž říká, že na kříži „s rozpjatýma rukama umírá, aby jednou rukou přitáhl starý národ (Izrael), druhou ty, kteří jsou z pohanství".

Šestý důvod je: poněvadž tímto druhem smrti jsou naznačeny různé ctnosti, proto Augustin v knize O milosti Starého a Nového zákona praví: „Ne nadarmo vyvolil takový druh smrti, aby se stal učitelem šířky, výšky, délky a hloubky, o nichž mluví apoštol: neboť šířka, která je v tom dřevě, jež se shora napříč přibíjí, to se vztahuje na dobré skutky, po­něvadž tam se rozpínají ruce. Délka je v tom, jež se spatřuje od tohoto (příčného) dřeva až k zemi, tam se totiž jaksi stojí, to je setrvává a vytrvává, což se přiděluje velkomyslnosti. Výška je označena tou částí dřeva, která od té, jež se přibíjí na­příč, zůstává směrem vzhůru, to je k hlavě ukřižova­ného, poněvadž dobře doufající mají nejvyšší očekávání. Ko­nečně pak to z dřeva, jež zaraženo je skryto (v zemi), odkud celé vyvstává, naznačuje hloubku darované milosti." A jak Augustin praví: „Dřevo, na němž byly přibyty údy trpícího, bylo též stolcem učitele učícího."

Sedmý důvod je: poněvadž tento druh smrti odpovídá mno­hým obrazům, neboť jak říká Augustin v řeči o Umučení: „Dřevěná archa zachránila lidské pokolení ze záplavy vod; když se lid Boží vracel z Egypta, Mojžíš holí rozdělil moře a potřel Faraóna a vykoupil národ Boží; tentýž Mojžíš vhodil dřevo do vody a hořkou vodu změnil v sladkost; dřevěnou holí ze skály vyvádí spásný proud; aby byl Amalech poražen, Mojžíš úpí s rozepjatýma rukama kolem hole; a zákon Boží se svě­řuje dřevěné arše úmluvy, aby se tímto vším, jako po nějakých stupních, přišlo ke dřevu kříže."

(Summa theologiae, III,46,4. Přeložil Jeroným M. Jurák OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1931. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

Blahoslavení chudí duchem...
  O zvěstování blahoslavené Panny  
Drahocenná a obdivuhodná hostina
Ježíš Kristus - cesta k pravému životu  
Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...  
Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Kristus je Hlavou Těla Církve 
Proč Kristus vstal z mrtvých?  
Duch Svatý je Bůh  
O trojím rození  
Chudý Kristus  

Související články:

Silvestr Braito: Cesta kříže 
Jindřich Suso: Povzbuzení duši 
Silvestr Braito: Kříž nad vodou 
Jindřich Suso: Před ukřižováním
Bernard z Clairvaux: Pod křížem  
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže  
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem  
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Anděla z Foligna: Jeho ranami jsme uzdraveni  
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte 
Bratr Roger, Matka Tereza: Pán Ježíš umírá na kříži  
Ambrož Milánský: Kristus smířil svou krví svět s Bohem  
Brigita Švédská: Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti  
Hans Urs von Balthasar: Ježíšova smrt je interpretem jeho života  
Bruno Forte: Ukřižovaný Bůh je zjevením krásy, která zachraňuje  
Ambrož: Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš  
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí 
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
František Saleský: Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky  
Wincenty Myszor: Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu  
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Tomáš Špidlík: Tajemství kříže z hlediska teologie  
Jan Zlatoústý: Kříž je světlem celého světa  
Jean Galot: Dar Syna je Darem Otce  
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže 
Kdo jsi, Bože?