Modlitba je světlem duše

Největším dobrem je modlitba a rozmluva s Bohem, protože je to družná společnost s Bohem a spojení s ním. A jako jsou tělesné oči osvíceny, když vidí světlo, tak také duch zahleděný na Boha je osvícen jeho nevýslovným světlem. Modlitbou míním takovou, která není ze zvyku, ale vychází z duše, která není omezená na určité doby nebo na různé hodiny, nýbrž je nepřetržitá ve dne v noci.

Je totiž záhodno, aby se duch neobracel k Bohu najednou jen tenkrát, když o něco prosí. Ale i tehdy, když je zaměstnán nějakými povinnostmi, buď péčí o potřebné nebo jinými starostmi nebo užitečnými štědrými skutky, to má spojovat touhou po Bohu a se vzpomínkou na něj, aby to bylo okořeněno láskou k Bohu jako solí, a tak aby se všechno stalo nanejvýš lahodným pokrmem pro Pána. Ale můžeme ustavičně po celý život těžit přehojný prospěch z toho, věnujeme-li mu valnou většinu času.

Modlitba je světlem duše, je to pravé poznání Boha, prostřednice mezi Bohem a lidmi. Duch, modlitbou povznesený k nebesům, objímá Pána nevýslovnými objetími. Jako nemluvně křičí s pláčem ke své matce, tak si duch žádá božské mléko. Domáhá se splnění vlastních přání a dostává dary, lepší než je celá viditelná příroda.

Neboť modlitba stojí před Bohem jako úctyhodná vyjednavatelka. Obveseluje ducha, uklidňuje jeho city. Ale když říkám „MODLITBA", nemysli, že to jsou slova. Je to touha po Bohu, nevýslovná zbožná oddanost nezískaná od lidí, nýbrž vyvolaná Boží milostí. Apoštol o ní říká: „Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu Duch sám se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit."[1]

Jestliže Pán uštědří někomu takovou snažnou modlitbu, je to nezcizitelné bohatství a nebeský pokrm, nasycující ducha. Kdo jej ochutnal, vzplane věčnou touhou po Pánu jako nejžhavějším ohněm, který rozplameňuje ducha.

Tuto modlitbu svérázně zdokonaluj, vymaluj svůj dům skromností a ponižováním, rozjasni ho světlem spravedlnosti, vyzdob svůj dům dobrými skutky jako úhledným zlatým potahem a okrášli ho namísto stěn a mozaiky vírou a velkodušností. Nade vším zakonči budovu modlitbou jakoby vrcholem dodávajícím jí dokonalosti, abys připravil Pánu svůj dům hotový a přijal Pána jako v nádherném královském paláci. Jsi přece Pánův obraz a máš ho už z jeho milosti v chrámě ducha.

[Supp., Hom. 6, De precatione; in PG 64,462-466. Převzato ze samizdatového vydání Denní modlitby církve.]

Více o sv. Janu Zlatoústém 

Od téhož autora:

Milost 
Moc Kristovy krve 
Dopis Theodorovi 
Kristus chudý v chudých
O kněžství (De Sacerdotio)
Výklad Janova evangelia - 4. homilie  
Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista 
Kříž je světlem celého světa  

Související články:

Tertulián: Modlitba je duchovní oběť 
Origenes: Zač se modlit především?
Bonaventura: Buď člověkem modlitby! 
Karl Rahner: Naplněním modlitby je láska  
Evagrius Pontský: Komentář k Modlitbě Páně 
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu  
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
Jan Maria Vianney: Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat 
Richard Rolle: O potřebnosti a hodnotě modlitby a rozjímání 
Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
František Saleský: O nezbytnosti modlitby  
Z myšlenek optinských starců o modlitbě 
Tomáš Kempenský: O modlitbě a četbě 
Jan Maria Vianney: Jak krásná je duše! 
Henri J. M. Nouwen: Pravidla modlitby 
Modlitbou tvoříme spolu s Bohem svět 

Poznámky:

[1] Řím 8,26.