Palladios, 17.7. 2009
Další z osobností popisovanou Palladiem (cca 363-430?) v jeho spise "Historia Lausiaca" je Poseidónios, jenž se mj. znal i s jedním z nejvýznamnějších církevních otců - sv. Jeronýmem (Hierónymem), překladatelem Bible.
XXXVI, 1. Je těžké předat příběhy o Poseidóniovi Thébském, a je jich vskutku velké množství - stejně tak jak byla velká jeho pokora, jak velký byl asketa[1] a jak dokonalá byla jeho dobrotivost. Nemyslím si, že bych někdy potkal někoho takového jako on.
Žil jsem s ním jeden rok v Betlémě, kde pobýval vedle Poimenion[2], a byl jsem svědkem mnoha jeho ctností. 2. Jednoho dne mi řekl mezi svými asketickými příběhy i toto: „Pobýval jsem na místě zvaném Porfyritis[3] po dobu jednoho roku, během kterého jsem se nesetkal s žádným člověkem, neslyšel jsem lidskou mluvu a nedotkl jsem se chleba. Vystačil jsem čas od času s několika datlemi a jakýmsi druhem divokých bylin, který jsem nalezl. Když už se jídla vůbec nedostávalo, opustil jsem jeskyni a zamířil jsem zpět do obydlených krajin. 3. A tak jsem šel celý den a dostal jsem se sotva dvě míle od své jeskyně. Rozhlédl jsem se a spatřil jsem jezdce, který vypadal jako voják - měl na hlavě helmu ve tvaru tiáry. V přesvědčení, že to je voják, jsem spěchal nazpět do jeskyně - a tu jsem nalezl košík hroznů a čerstvě natrhané fíky. Vzal jsem košík a došel do jeskyně, plný radosti nad takovým jídlem - útěchou po dvou měsících strádání."
4. Toto je div, který učinil v Betlémě: Byla tam jedna těhotná žena, která měla nečistého ducha. Když měla porodit, dostala veliké porodní bolesti, neboť duch ji trápil. Protože byla posedlá zlým duchem, její muž vstal a šel požádat svatého muže, aby přišel. Když jsme společně vešli, abychom se modlili, dvakrát poklekl, aby vyhnal toho ducha. 5. Pak vstal a řekl nám: „Modlete se, neboť zlý duch právě vychází. Musí tu být znamení kvůli nám, abychom měli plnou jistotu." A tak démon, když vyšel, shodil stěnu síně až do jejích základů. Když duch vyšel, žena, která po šest let nepromluvila, porodila dítě a mluvila.
6. Vím o tomto proroctví, které tento muž učinil. Presbyteros[4] Hierónymos[5] pobýval na stejném místě. Byl to velmi nadaný muž ovládající latinskou řeč. Měl ale takové zlé sklony[6], že zatemňovaly jeho vzdělanost.[7] Poseidónios s ním žil řadu dní a do ucha mi pošeptal: „Šlechetná Paula[8], která se o něj stará, brzy zemře a unikne jeho žárlivosti, jak věřím. 7. A kvůli tomuto muži žádný svatý nebude žít v těchto končinách. Jeho zlost by vyhnala i jeho vlastního bratra." A tak se i stalo, neboť vypudil blaženého Itala Oxyperentia a dalšího svatého muže Petra Egypťana a Symeóna - pozoruhodné muže, kterých si vysoko cením. Poseidónios mi řekl, že po čtyřicet let neokusil chléb a ani neměl půl dne proti někomu zášť.
Pokračování.
(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)
Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407)
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích
[1] Doslova „jak velmi byl asketický"; v HL se objevují příbuzná slova k tomuto výrazu: ασκησις [askésis], ασκητης [askétés], ασκητρια [askétria], ασκετικος [asketikos], které překládám výrazy: „askeze", „asketa", „asketicky žijící panna", „asketický".
[2] „Epifanios z Jeruzaléma tvrdí, že v blízkosti Betléma stál jakýsi klášter Ποιμνιον [Poimnion]. Možná, že to je onen Poseidóniův klášter. Podle tradice je Poimenium místem, kde se při Kristově narození zjevili andělé pastýřům." MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 197, pozn. 316.
[3] Hora Porfyritis leží poblíž Panopolis.
[4] Výraz πρεσβυτερος [presbyteros] překládám zde i jinde v HL slovem „presbyter", i když bych mohl překládat i jako „kněz"; pak ale πρεσβυτεριον [presbyterion] musím překládat „služba presbytera" a nikoliv „kněžství".
[5] Toto je sv. Hierónymos, překladatel Bible a jeden z největších Učitelů západní církve. Od roku 386 pobýval ve Svaté zemi. Nejprve žil jako poustevník v jedné z betlémských jeskyní, později v klášteře, který v Betlémě spolu s klášterem pro muže a hospicem pro poutníky vybudovala Paula (jedna z žen, o které se dříve v Římě Hierónymos staral). Komunita mužů byla menší; velký význam jí ale dávalo to, že v jejím čele stál Hierónymos. Dům, který vedl, byl znám slavením latinské liturgie. Byl také útočištěm pro poutníky ve Svaté zemi a bohovědným centrem, z kterého Hierónymos rozesílal dopisy v teologických sporech své doby. Po roce 390 následuje smutné období v Hierónymově života - důvodem byl spor ohledně Órigena. Původně byl Hierónymos jeho velikým obdivovatelem, později se přiklonil na stranu svatého Epifania - velikého odpůrce órigenismu. Pro Hierónyma se celý spor stal osobní záležitostí - každý órigenista byl jeho osobním nepřítelem (to se týká i věrných přátel). Srv. DEGÓRSKI, B., Śv. Hieronim - Źywoty mnichów Pawla, Hilariona, Malchusa, Kraków: Tyniec, 1995, s. 17.
[6] V řečtině βασκανια [baskanya] - „žárlivost"; je pozoruhodné, že tuto vlastnost přidává Palladios Hierónymovi hned dvakrát (HL 36,6 a 71,2).
[7] Mezi Palladiem a Hierónymem nebyly dobré vztahy. Hierónymos totiž Palladia obvinil z bludného órigenismu. Navíc Palladios byl přítelem Melania, Rufina a Jana Zlatoústého, kteří taktéž byli Hierónymem napadáni. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 198, pozn. 320.
[8] Je to odkaz na urozenou římskou vdovu Paulu, která se v Římě cvičila v askezi pod Hierónymovým vedením. Poté, co Hierónymos opustil v r. 385 Řím, také odjela z Říma na Východ. Nejprve spolu s Hierónymem do Nitrie (386-386) a pak do Palestiny. V Betlémě, kde Hierónymos dohlížel nad náboženským společenstvím mužů, vedla klášter žen a hospic pro poutníky. Umřela v r. 404 a její třetí dcera, Eustochion, byla její následnicí ve vedení kláštera. Oběma Hierónymos adresoval své dopisy. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 198, pozn. 321.
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.