Maria - Matka božské milosti

Kdybychom slovu „milost" rozuměli tak, jak mu u nás rozuměli před několika sty let, snadno bychom viděli význam tohoto pojmenování Boží Matky jako Matky božské milosti. Naši předkové při slovu „milost" mysleli na „milé" a na slovo „milovat", proto místo našeho láska říkali „milost". Slovo milost jim hovořilo o dvou, z nichž jeden je milý druhému a kteří spolu navzájem jednají jako s tím, co je člověku milé. Tak to též musíme chápat, chceme-li dobře vidět krásu a bohatství toho slavného jména Boží Rodičky, že je Matkou božské milosti. Vidíme pak tři složky toho jména:

1. Maria je Matkou Božího Syna, se všemi právy a výsadami matky. Syn Boží je první a největší „milost". On, milý nebeskému Otci jako jeho jednorozený Syn, nás měl učinit milými Bohu a dát nám dary Božího milování. To, že jsme se stali milými Bohu, je dílem Boží lásky, dílem vtěleného Božího Syna, avšak Maria má na obojím díle svůj veliký podíl. Maria není mrtvým nástrojem Boží lásky. Křesťanští duchovní spisovatelé, přirovnávajíce Marii k Evě, toto přesvědčení vyslovují od počátku. Jako Eva je skutečně a vlastním přičiněním matkou hříchu a všech jeho následků, tak Maria je matkou života, v němž je člověk zase milý Bohu. Tak je Maria skutečně a činně Matkou božské milosti nebo, jak se praví jinde, Matkou krásné lásky. Neboť není lásky krásnější nad lásku Boha k člověku a člověka k Bohu.

2. Od toho, co je milé, se nelze odtrhnout. Dílo milé by člověk konal bez oddechu a není pro něj horšího trestu, nežli mu toto dílo vzít. Že místo přísnosti ve vztahu člověka k Bohu nastoupila milost, že se stalo milým to, co dříve bylo naplněno myšlenkami na neúprosnou přísnost, to je z veliké části dílo Spasitelovy Matky. Že to bylo dílo jí milé, nemusíme po celé dosavadní nauce vysvětlovat. A tak nedovedeme mít za to, že by toto její dílo mohlo ustat, dokud byť jen jedna lidská duše bude na zemi bojovat. Nedovedeme si pomyslet, že by toto dílo Matky milosti bylo nyní slabší, než bylo na zemi, že by nyní nebylo mnohem usilovnější a účinnější. Maria byla na zemi milá, když usilovala o to, aby člověk byl milý Bohu a Bůh člověku. Kdosi řekl, že Boží prozřetelnost až plýtvá, když se jedná o naše osobní potřeby v pozemském životě, že nezapomněla na nic, a že největším zázrakem Boží prozřetelnosti je „vrcholné dílo Boží dobroty, něžnosti a oddanosti, jež každý jazyk dojat a vděčně nazývá matkou". Když pak člověk usiluje o více, než je všechno pozemské štěstí, když nastupuje cestu k Božímu srdci, musela tato Boží prozřetelnost učinit také takový zázrak své dobroty. Jinak by v tom nejdůležitějším selhala. Pozemská matka, která má srdce naplněné Bohem, zde na svých dětech dovede vykonat pravé divy. Ale je třeba, aby byla Matka milosti i nad zemí, která by dovedla vykonat divy, na něž je i svatá pozemská matka slabá. Nikdo to tak jasně a tak dojemně krásně neřekl, jako svatý Anselm, když se již před devíti sty let modlil k této Matce milosti v nebi: „Když Ty mlčíš, neprosí nikdo a nepomáhá nikdo, když Ty prosíš, prosí všichni a pomáhají všichni." Matka božské milosti stojí ve veliké Boží rodině podobně jako matka milující a milovaná v rodině pozemské, s mocí svého slova přímluvy. V pozemské rodině je všechno milé, je-li matka milá a v tomto smyslu matkou milosti. A kde v pozemské rodině taková matka není, tam vlastně chybí všechna milost, nic není milé ani mile hřejivé. Tento zákon zachoval Bůh i ve své rodině, kterou chce u sebe shromáždit a kterou si k sobě vede různými cestami. Matkou milosti je Maria. Stará se dále a bude se starat až do konce věků, aby její slovo přímluvy činilo člověku putujícímu na zemi jeho putování milým, přivádějíc k němu Boží milování a je budíc a udržujíc v jeho srdci.

3. Ale to není ještě všechno, co křesťanský duch tuší a věří čím dále více o Matce božské milosti. Trvalo to sice dosti dlouho, skoro tisíc let, nežli se domyslela prastará, křesťanská myšlenka o přirovnání Eva-Maria, ale nakonec k tomu došlo. Eva dala pozemský život a duchovní smrt. Podle Božích úmyslů však spolu s přirozeným životem měla dávat nadpřirozený život, neboť podle svorné nauky posvátné vědy se měl člověk rodit již ve stavu posvěcující milosti. Svatý apoštol Pavel napsal pravidlo, že kde se rozhojnil hřích, tam se mnohem více rozhojnila milost; to znamená, že hřích nadělal spoušť, ale milost, láska Boží učinila ještě větší dílo a bohatství, když překonávala hřích. Maria tedy musí být více než Eva. Nejen že se přimlouvá, aby se jejím dětem dostalo Boží lásky, nýbrž jim tu Boží lásku sama nese a dává.

Jako první to zřetelně vyslovil svatý Bernard: „Bůh chtěl, abychom neměli nic, co by neprošlo rukama Marie." Tím slovem otevřel cestu křesťanským myslitelům a ukázal na světlo jejich rozumu. Od jeho dob to zaznívá stále častěji. Nejdůrazněji to řekl svatý Alfons Liguori: „Maria je správkyní všech milostí; kdo tedy žádá o milost, musí se obrátit k Marii." A nakonec se to slovo ozvalo i z papežského trůnu. Lev XIII. psal celému světu: „Lze tvrdit, že z onoho převelikého pokladu, který přinesl Pán, se nám nedostane ničeho, než skrze Marii. Bůh chce, aby jako nikdo nemůže přistoupit k Otci, než skrze Syna, tak aby téměř nikdo nemohl přistoupit ke Kristu, než skrze Matku." Pius X. rovněž celému světu řekl, že „Maria je hlavní rozdavatelkou milostí. Tak totiž, jako Kristus je původcem a dárcem všech milostí bez výjimky, tak po něm a s ním je Maria všech milostí bez výjimky hlavní správkyní čili všeobecnou rozdavatelkou."

Mohlo by se říci, že to vše je taková suchá školní nauka, která nechá srdce chladným, ale jen pro toho, kdo na sobě nikdy nezkusil, co je matka. Kdo to však zkusí, tomu se při této nauce otevře čarovný pohled přímo do nebe. Uvědomí si, že Matka božské milosti nespouští oči z duší vykoupených Ježíšovou krví a jejími mukami. Chce vidět a vidí, čeho je duši od lásky Boží a od lásky její zapotřebí. To posvátná nauka tvrdí i o lidské matce v nebi, že jí dobré Srdce Boží ukáže, co její dítě na zemi potřebuje, aby o to mohla prosit. A blažený zrak Matky Boží je mnohem jasnější, protože je mnohem více ponořený v Boha a vševědoucímu Bohu blízký. A ona je nejmilosrdnější a nejvíce miluje. Proto prosí dříve, než my vůbec víme, že od lásky Boží nebo od Božího milosrdenství něco potřebujeme. Jak Boží „milost", čili, jak milý Bůh přijímá její prosbu, není třeba psát. Ani není třeba psát, co se děje v srdci člověka, když si toto všechno rozmyslí.

Maria je Matka božské milosti, my jsme její děti. Ona chce, abychom byli v celém dosahu toho slova dětmi božské milosti. Chtějme to tedy s radostným srdcem.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 9, 1931. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.) 

Od téhož autora:

Církev Kristova

Související články:

Theotokos
Nestorianismus
Emilián Soukup: Bohorodička
Marian Zawada: Rodinnost Boha
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté  
Jan van Ruysbroeck: Syn jí nemůže odepřít nic  
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6
 Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme) 
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik  
Pavel Evdokimov: Theotokos archetypem nekněžského charismatu ženy  
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice  
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží  
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona  
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem  
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu  
René Laurentin: Maria, naše Matka  
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše  
Lukáš Drexler: Maria souznělá