Výklad na Matouše

Ježíš však řekl svým učedníkům: Amen pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského, atd. HILARIUS. U příležitosti tohoto lakomce pronesl Ježíš řeč o lakotě. A je potřeba poznamenat, že se má za to, že tento boháč držel své bohatství s láskou. Mnozí je totiž vlastní, ale nemilují.

Neříká se: Není možné, aby bohatý vešel do nebeského království – ale že je to těžké. Co je totiž nemožné, vůbec se nemůže stát. Co je těžké, s námahou se stát může. Může se totiž stát, ale pouze s nezměrnou námahou, aby se s pomocí Boží milosti ten, kdo má peníze nebo v peníze doufá, vyvlékl z tenat hamižnosti a vstoupil do nebeských bran.

A znovu vám říkám: Je snazší, aby velbloud atd. Tímto velbloudem je Kristus, který se dobrovolně ponížil a přijal na sebe jho naší slabosti. Jehla pak označuje tíseň utrpení. Tímto utrpením mohl jako jehlou znovu zašít roztržený šat naší přirozenosti, to je obnovit ji po pádu. Proto se říká: Je snazší, aby velbloud prošel uchem jehly, to znamená, je snazší, aby Kristus trpěl pro milovníka světských věcí, než aby se milovníci světských věcí ke Kristu obrátili.

Jinak také: Je snazší pro pohanský národ pokřivený hrbem hříchů, aby prošel úzkou cestou života, než pro žida, který se chlubí mnohými věcmi, ale nechce se pokořit a podřídit lehkému jhu Kristovu.

Jinak se také říká, že v Jeruzalémě byla jakási brána, které se říkalo ucho jehly, a jí nemohl velbloud projít jinak, než bez nákladu a v kleče. Ta brána ukazuje, že bohatí nemohou vstoupit těsnou cestou, která vede do života, pokud neodloží své (byť nemilované) bohatství, nezřeknou se špíny hříchů a nemají srdce zkroušené pokorou.

Když to však učedníci slyšeli, velmi se poděsili a říkali: Kdo tedy může být spasen? Koho jiného se týká tato otázka, když je nesrovnatelně větší zástup chudých, kteří (na rozdíl od zatracených boháčů) mohou být spaseni, než že se vztahuje na všechny, kteří bohatství milují, i kdyby neměli být počítáni mezi bohaté. Ježíš však vzhlédl a pravil: atd.U člověka je to nemožné, ale u Boha je možné všechno. Nemá se tomu rozumět tak, že by chtiví a pyšní (jak vyplývá z označení tohoto člověka) měli vejít do nebeského království se svou chtivostí a pýchou, ale že je u Boha možné, aby se (jako se to také už stalo a denně vidíme, že se to děje) jeho slovem obrátili od chtivosti po věcech časných k slávě věčné a od zhoubné pýchy k uzdravující pokoře. Všimni si, že svým pohledem reaguje na vzbuzenou pozornost.

(Anselmus Laudinensis: Ennarationes in Mattheum, vol. 162, sl. 1414C-1415B; in: PL 162, 1414-1415. Z latinského originálu přeložil Dominik Opatrný.)

Překlad se vztahuje k článku Velbloud uchem jehly. 

Související články:

Július Pavelčík: Evangelium podle Matouše 
Tomáš Akvinský: Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...