Tři údobí duchovního života

Spirituální teologie rozlišuje tři údobí či tři „cesty" duchovního života[1] - cestu očistnou, cestu osvětnou a cestu sjednocující.

1. Cesta očistná

První údobí, cesta očistná, je cestou začátečníků, kdy po obrácení člověk touží po dokonalosti a usiluje o ni. V této fázi převládá aspekt vlastní aktivity a asketického úsilí. Smyslem této cesty je, aby se duše, která směřuje k cíli, jímž je sjednocení s Bohem, očistila od pozůstatků hříchu a od podněcování k němu.

2. Cesta osvětná

Ve druhé fázi, na cestě osvětné, cestě pokročilých, již dochází k pokroku v křesťanských ctnostech (morálních i teologálních). Tato fáze je spojena s afektivní modlitbou, narozdíl od mentální modlitby v předcházejícím stádiu, a s celkovou vroucností a citovostí duše. Cílem je nápodoba Krista a jeho následování cvičením křesťanských ctností ve smyslu: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života"[2]. V této druhé fázi je snaha učinit Krista centrem myšlení, citů a celého života.

3. Cesta sjednocující

Třetím stádiem duchovního života, stádiem dokonalých, je cesta sjednocující. Jejím cílem je to, co vyjádřil apoštol Pavel slovy: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus"[3], tedy habituální a intimní spojení s Bohem skrze lásku, život zcela s Bohem, přebývání Trojice v člověku ve smyslu: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek"[4], chvála Boha, sloužení Jemu, milování Ho a uctívání, nikoliv prostředně, průměrně, nýbrž intenzivně, s veškerým zápalem, který dává láska, se soustředěním všech našich schopností a úsilí k Bohu. Duše v této fázi žije nepřetržitě v Boží přítomnosti a rozmlouvá s ním od srdce k srdci. Láska k Bohu již není přední ctností duše, nýbrž je takříkajíc ctností jedinou[5]. Modlitba se rovněž zjednodušuje a stává se snadnou či spíše stálou. V této fázi se vlastně jedná o jakési zjednodušení celého života ve smyslu výroku sv. Františka z Assisi: „Můj Bůh - mé všechno."

Tato třetí, sjednocující cesta se dále dělí na dvě části:

1. na prostou či aktivní spojivou cestu a

2. na mystickou či pasivní spojivou cestu.

Ad 1.:

První část z těchto dvou je spojena s rozvíjením darů Ducha svatého a s modlitbou jednoduchosti (zvanou jinými autory např. modlitba soustředění, modlitba jednoduché pozornosti či prosté přítomnosti Boží nebo prostého odevzdání se Bohu, prostý pohled víry či získaná kontemplace).[6]

Ad 2.:

Druhá část je pak spojena s vlitým nazíráním[7], které má následující čtyři fáze:[8]

1. modlitba klidu; ta se pojí mj. s nocí smyslů, v níž je duše očišťována spíše pasivně skrze vyprahlost;
2. modlitba plného spojení, zvaná též jednoduché spojení či plné spojení vnitřních schopností;
3. extatické spojení (duchovní zasnoubení); během něho dochází k očišťování skrze noc ducha, v tomto období jsou častá vytržení (extáze) a s nimi spojené jiné mimořádné jevy;
4. přetvářející (či přepodobňující) spojení (duchovní manželství), což představuje nejužší možné spojení duše s Bohem zde na zemi, pak již následuje jen blažené patření na Boha v nebi (visio betaifica). V tomto stavu „je duše tak přeměněna, že zapomíná na sebe a myslí pouze na Boha a Jeho slávu"[9], což je, dle Terezie z Avily, vlastním cílem modlitby[10]. V tomto stádiu již chybí vnitřní muka[11], jakož i náhlá uchvácení (raptus)[12], namísto toho duše dochází dokonalého klidu[13] a je horliva k činnosti a k práci pro Boha a pro bližní. Dokonalost spočívá v tom, že duše zaujme místo Marie, avšak zároveň vykonává práci Marty.[14] Duše je tak přetvořena v Boha a takovým způsobem s ním jedno, jak jen to je možné.

(Mírně upravená kapitola z diplomové práce L. Drexlera Člověk jako ekstatická bytost, Olomouc 2005.) 

Od téhož autora:

Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí   
"Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  

Související články:

Lukáš Drexler: Ekstatičnost člověka a Boha u Dionysia Areopagity
VoH: Duchovní život - Čím je? Čeho se týká? Jak se projevuje?
Reginald Garrigou-Lagrange: Trojí období duchovního života
Henri J. M. Nouwen: Duchovní život jako naslouchání 
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 2
Reginald Garrigou-Lagrange: Druhé obrácení 
František Saleský: Kontemplace a meditace 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 1 
Lukáš Drexler: O kontemplaci 
Mistr Eckhart: Marie a Marta
Mystika, mystický
Kontemplace
Extáze 

Poznámky:

[1] Srov. GARRIGOU-LAGRANGE, R., Les trois âges de la vie intérieure („Tři údobí vnitřního života"), I a II.

[2] J 8,12.

[3] Ga 2,20.

[4] J 14,23.

[5] TANQUEREY, A., The Spiritual Life, Tournai 1930, s. 603.

[6] Tamtéž, s. 637.

[7] A. Tanquerey pak definuje vlitou kontemplaci jako „postupné zmocnění se duše Bohem za dobrovolného svolení duše samotné", TANQUEREY, A., The Spiritual Life, s. 695.

[8] Tamtéž, s. 666n.

[9] Tamtéž, s. 693.

[10] TEREZIE Z AVILY, Hrad v nitru, Kostelní Vydří (bez datace), IV,6 (7. komnata).

[11] Srov. Tamtéž, VII,III,8.

[12] Srov. Tamtéž, VII,III,12.

[13] Srov. Tamtéž, VII,III,11.

[14] TANQUEREY, A., The Spiritual Life, s. 694. Srov. též TEREZIE Z AVILY, Hrad v nitru, IV,12n (7. komnata).