Hymny, jež zpívala ve vytrženích (1/3)

Zvala jsem celou zemi, aby ti dobrořečila, aby ti sloužila. Takto na vždycky, věčně bez konce! S tvou láskou mé srdce spojeno.

Zvala jsem celé moře, aby ti dobrořečilo, aby ti sloužilo. Takto na vždycky, věčně bez konce!

Volala, zvala jsem ptáčky ve vzduchu, aby ti dobrořečili, aby ti sloužili. Takto na vždycky, věčně bez konce!

Volala, zvala jsem, hvězdu jitřní. Takto na vždycky, věčně bez konce!

Můj Nejmilejší, ano, slyším ho, je zcela přípraven, je již napřed! Takto na vždycky, věčně bez konce!

Opono, jež ho skrýváš, rozhrň se, chci ho vidět, svého Nejmilejšího, abych se mu klaněla a abych ho milovala! Takto na vždycky, věčně bez konce! S jeho láskou mé srdce spojeno.

Závoji hustý, roztrhni se, odhal mého Nejmilejšího, abych se mu klaněla a abych ho milovala. Takto na vždycky, věčně bez konce!

Volala, zvala jsem nevděčníka člověka, aby ti dobrořečil, aby ti sloužil, aby tě chválil a aby tě miloval. Takto na vždycky, věčně bez konce!

(Při těchto slovech se zdála být zdrcena bolestí, neboť země, tráva, květiny i divoké šelmy, jež zvala, aby se s ní spojili a dobrořečili a sloužili svému Stvořiteli, na její výzvu slyšeli; když však volala člověka, člověk zůstal hluchý. A s nevýslovně smutnou tváří pravila: „Ó člověče nevděčníku, hned se tě zmocní divoká šelma, zahubí tvoje tělo i duši! ... Nebuď nevděčný!" A člověk zůstával bez citu.)

(Přeložil Otto Albert Tichý. Převzato z knihy Život sestry Marie z Ježíše Ukřižovaného, Stará Říše na Moravě 1916. Mírně upraveno redakcí RTh.)

Hymny, jež zpívala ve vytrženích (1/3) 
Hymny, jež zpívala ve vytrženích (2/3) 
Hymny, jež zpívala ve vytrženích (3/3) 

Od téže autorky:

Moc Panny Marie 
Jako v matčině lůně
Matkou Boží pro svoji pokoru
Pravá zbožnost k Duchu svatému
U nohou Mariiných jsem nalezla život!
Žádného nebe pro vás, neobrátíte-li se
Jako přirozené světlo

Související články: