Bože, pro tvou dobrotu tě zapřísahám, abys mi dal sebe: jen v tobě se mi dostává všeho

V téže době mi Hospodin učinil duchovní zjevení své neskonalé lásky.

Zřela jsem, že On je nám vším dobrým a utěšitelným: je rouchem, jež nás láskyplně šatí a halí a zakrývá nepomíjejícím milosrdenstvím, je nám vším dobrým, jak to chápu.

Vtom mi také ukázal drobnou věcičku, ne větší než lískový oříšek, na mé dlani, a byla kulatá jako kulička. Hleděla jsem na ni nechápavým okem a myslela jsem si: „Co to je?" A bylo mi odpovězeno: „To je vše, co bylo stvořeno." Ihned jsem se podivila, jak to může přetrvávat, neboť se mi zdálo, že se to může každou chvíli rozpadnout vniveč, když to bylo tak malé. Bylo mi však opět odpovězeno: „Přetrvává to a bude to stále přetrvávat, neboť Bůh to miluje." A tak vše má své bytí a trvání jen z Boží lásky.

A v této drobné věcičce jsem seznala tři její vlastnosti. První je, že ji Bůh stvořil, druhá, že ji Bůh miluje, třetí, že ji Bůh udržuje. Sama však ani nemohu vyřknout, co pro mne tento Stvořitel, Udržovatel a Milovník znamená, neboť nebudu mít klidu ani blaženosti, dokud nebudu celou svou bytostí jedno s Ním, totiž dokud nebudu tak těsně u Boha, že už nebude nic mezi Jím a mnou.

Je třeba, abychom znali malost stvoření a byli si vědomi nicotnosti všeho, co bylo učiněno, chceme-li náležitě pochopit a milovat Boha, který je ode všech věků. Neboť toto je příčina, proč srdcem ani duší nemůžeme najít pokoje: že zde hledáme spočinutí v nepatrných věcech, v nichž není klidu, a nedbáme Boha, jenž je všemohoucí a všeobsahující moudrostí a dobrotou. Neboť On, jen On je opravdovým Pokojem. Bůh chce být poznán a je rád, spočíváme-li v Něm, neboť ví, že nás neuspokojí nic, co je mimo Něho. A toto je příčinou, proč žádná duše nenajde klidu, dokud se jí všechny stvořené věci nezdají ničím, a proč dojde duchovního pokoje teprve tehdy, když se ochotně zřekne všech těchto věcí.

Proto také Hospodin vyjevil, že mu to činí veliké potěšení, přijde-li bezmocná duše oddaně a prostě a důvěřivě k Němu. A toto je přirozené sténání duše, kdykoliv se jí dotkl Duch svatý (jak mi bylo dáno na srozuměnou v tomto vidění): „Bože, pro Tvou dobrotu Tě zapřísahám, abys mi dal Sebe, neboť jen Ty mne můžeš uspokojit. Netoužím po ničem než po Tvé slávě, a zatoužím-li kdy po něčem menším, ať se mi toho nikdy nedostane: jen v Tobě se mi dostává všeho!"

Tato slova duši tak líbezně sluší a dotýkají se Boží vůle a dobroty, neboť Jeho dobrota objímá všechna stvoření a všechna Jeho požehnaná díla a přesahuje je bez konce. On je nekonečnost, stvořil nás jen pro Sebe a vykoupil nás Svým požehnaným utrpením a udržuje nás ve Své požehnané lásce - a to vše jen Svou neskonalou dobrotou.

(The Revelations of Divine Love, I, 5. Přeložil O. F. Babler. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6, 1938. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Více o Julianě z Norwiche

Od téže autorky: 

Láska Kristova
Osmé zjevení Boží lásky 
Ježíš, naše pravá Matka 

Související články:

Kostel a cela Juliany z Norwiche (fotogalerie)