Putování Egerie (Itinerarium Egeriae)

Egerie

Touha navštívit Svatou zemi, vidět posvátná místa a hroby světců se promítla i do literárního zpracování. Již ze 4. století máme zachovány popisy takových poutí. Nebyla to díla, která měla pobavit určitou exotikou vzdálených krajů, nýbrž byly to vlastně dopisy, ve kterých pisatel líčí svým známým dojmy z cesty. Nejstarší dochovaná zpráva o takové pouti je popis cesty z Bordeaux do Jeruzaléma z r. 333. Pisatel se tu víceméně omezuje na výčet zastávek a na jejich vzdálenosti. Nesrovnatelně cennější je líčení cesty, kterou podnikla poutnice (pravděpodobně z ženské řeholní komunity) ze španělského nebo jihofrancouzského kraje Palestinou, Egyptem, Sinají, východním Jordánem a Sýrií v letech 385-390. Neúplný a poškozený rukopis této zprávy byl objeven teprve r. 1884 (a vydán r. 1887) v Arezzu. Objevitel J. F. Gamurrini připisoval rukopis sestře římského prefekta Rufina Silvii (proto je ve starších vydáních uváděn pod jménem Peregrinatio Silviae). V novějších pracích jako autorku uvádějí Egerii (či Aetherii; další dříve používané tvary jména autorky jsou: Egeria, Eiheria, Echeria, Heteria či Etheria), dceru konzula Eucheria (Peregrinatio Aetheriae-Egeriae). Počáteční listy tohoto cestopisu chybí a líčení začíná cestou na Sinaj. Odtud se vrátila poutnice přes Dolní Egypt do Jeruzaléma. Pak navštívila horu Nebo, východní Jordánsko, kde viděla Jobův hrob, a na zpáteční cestě do Jeruzaléma Melchisedechovo město a místo u Jordánu, kde křtil sv. Jan Křtitel. Po třech letech pobytu v Jeruzalémě nastoupila zpáteční cestu. Z Antiochie odbočila ještě k Eufratu, aby uviděla v Edesse hrob apoštola Tomáše (zde je barvité líčení vítězství krále Aggara nad Peršany přičítáno domnělému listu Pána Ježíše králi Aggarovi) a v Churu domnělý Abrahámův dům. Navštívila i hrob sv. Tekly v Seleucii a rodiště sv. Pavla - Tarsus. Odtud se vrátila do Cařihradu. Zde podává zprávu o své cestě sestrám své řeholní komunity. Jestli navštívila ještě další posvátná místa, jak měla v úmyslu, není od ní zachována žádná další písemná památka. Obzvlášť důležité pro poznání tehdejšího náboženského života je líčení postní, velikonoční a svatodušní liturgie, z něhož je následující úryvek.

ThDr. Josef Novák   

Putování Egerie (Itinerarium Egeriae; CSEL 39,35-101)

30. Nedělí začíná velikonoční sedmidenní, které zde nazývají velkým týdnem. Od kuropění až do rána se koná v Anastasi[1] a u Kříže[2] obvyklá pobožnost. Ráno v neděli se jde do Většího kostela zvaného Martyrium[3] proto, že kostel je na Golgotě za křížem, kde Pán trpěl. Po obvyklém obřadu ve Větším kostele před skončením pobožnosti arcijáhen oznámí nejprve: „Po celý tento týden, to je od zítřka, se scházejme všichni o deváté hodině[4] u Martyria, to je ve Větším kostele." Pak ještě ohlásí: „Dnes o sedmé hodině buďme všichni připraveni v Eleoně[5]." Po pobožnosti ve Větším kostele, co je v Martyriu, je biskup za zpěvu hymnů odváděn k Anastasi. Zde se koná obvyklá nedělní bohoslužba. Potom každý spěchá domů se najíst, aby o sedmé hodině byli všichni připraveni v kostele Eleona na Olivové hoře. Zde je jeskyně a Pán tu učil.

31. V 7 hodin vstoupí do kostela Eleona na Olivové hoře s biskupem všechen lid. Říkají se žalmy s antifonami vhodné pro ten den a místo, čtou se také čtení z Písma. Začátkem deváté hodiny se vchází za zpěvu hymnů do Imbomon[6]. Kostel je na místě, kde vstoupil Pán na nebesa. Tam si lidé sednou. V přítomnosti biskupa má totiž lid přikázáno sedět, pouze jáhni sedí vždy. Zpívají hymny s antifonami, mezi něž jsou vložena čtení a modlitby. Začátkem jedenácté hodiny se čte úryvek z evangelia, jak děti s ratolestmi a palmami přišly vstříc Pánu se slovy „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána"[7]. Malé děti, které nemohou chodit, nesou rodiče na ramenou. Všechny drží palmové nebo olivové větve. Tak je biskup veden na to místo, odkud byl odváděn Pán. Z vrcholu hory až do města a odtud k Anastasi přes celé město jdou všichni pěšky, urozené ženy i muži. Jde se velmi pomalu, aby se lid neunavil, takže do Anastase dojdou dost pozdě. Tam, ať je jakkoli pozdě, je lucernarium[8], pak modlitba u Kříže a poté se lid propouští.

35. Také ve čtvrtek se od prvního kuropění až do rána koná u Anastase všechno obvyklým pořádkem. Rovněž o třetí a šesté hodině. O osmé hodině se však všichni shromáždí u Martyria. Časněji než v jiné dny, neboť je nutné, aby pobožnost začala dříve. Když se tedy lid shromáždil, koná se tam, co se má konat. U Martyria je toho dne oběť s pobožností asi v 10 hodin. Před koncem arcijáhen hlasitě oznámí: „O první hodině v noci se všichni sejdeme v kostele Eleona. Tuto noc nás čeká velká námaha". Po skončení pobožnosti v Martyriu se jde za Kříž. Tam se modlí pouze jeden hymnus s modlitbou a biskup tam obětuje. Všichni jdou k přijímání. Kromě tohoto dne se u Kříže celý rok nikdy neslouží mše. Po skončení jdou k Anastasi. Zde se pomodlí, katechumeni i pokřtění věřící dostanou požehnání a jsou propuštěni. Každý spěchá domů, aby se najedl. Hned poté jdou všichni na Eleon do toho kostela, v němž je jeskyně a kde toho dne byl Pán s apoštoly. Tam se říkají asi do páté hodiny noční hymny, antifony a čtení vhodné pro ten den. Mezi to jsou vloženy modlitby. Z evangelia se čtou úryvky z řeči, kterou Pán promluvil v ten den k apoštolům. Seděl při tom v jeskyni, která je v tom kostele. Odtud asi o šesté hodině noční jdou za zpěvu hymnů nahoru na Imbomon, na místo, kde Pán vstoupil na nebesa. Tam se čtou znovu čtení, zpívají hymny s antifonami vhodnými k tomuto dni a biskup pronáší modlitby rovněž vhodné pro tento den a místo.

____________________________________________________________________________________

Počítačová rekonstrukce Konstantinovy stavby Božího chrámu v Jeruzalémě
(převzato z: http://www.christusrex.org/www1/jhs/TSspegria.html a upraveno). 

____________________________________________________________________________________

36. Když začali kohouti kokrhat, sestupují z Imbomon za zpěvu hymnů na místo, kde se podle evangelia Pán modlil. „I vzdálil se, asi co by kamenem dohodil, a modlil se..."[9] a tak dále. Je tam nádherný kostel, do něhož vstupuje biskup i všichni lidé. Říká se tam modlitba a jeden hymnus, obojí vhodné pro toto místo i den. Čte se úryvek z evangelia, jak Pán řekl svým učedníkům „Bděte, abyste nevešli v pokušení"[10]. Tento úryvek se čte celý. Pak následuje modlitba. Odtud za zpěvu hymnů všichni až po nejmenší děti scházejí s biskupem do Getseman. Vzhledem k množství lidí, vzhledem k únavě po tolika bděních a proto, že bylo nutno vystoupit na vysokou horu, jde se do Getseman velmi pomalu. Nahoře jsou připraveny pro lid svíce. Po příchodu do Getseman je napřed vhodná modlitba, pak se zpívá hymnus a čte se místo z evangelia, jak byl Pán zajat. Když se četlo toto místo z evangelia, lid začal tak naříkat a plakat, že to snad bylo slyšet až do města. K městu se jde v tu dobu, kdy člověk začíná aspoň trochu poznávat člověka. Jde se celým městem. Přijdou tam všichni do jednoho, velcí, malí, bohatí, chudí. Toho dne všichni bdí až do rána. Pak je biskup veden od Getseman až k bráně a odtud přes celé město až ke Kříži. Ke Kříži dojdou, když již slunce začalo jasně svítit. Čte se tam evangelium, jak je Pán odváděn k Pilátovi, a o tom, co řekl Pilát Pánu a Židům. Pak biskup promlouvá k lidu. Poněvadž po celou příští noc čeká lidi námaha a poněvadž i dnešní den bude namáhavý, povzbuzuje biskup všechny, aby neochabovali, ale důvěřovali, že Bůh je za takovou námahu bohatě odmění. Povzbudiv je, jak mohl nejlépe, promlouvá k nim takto: „Jděte nyní každý prozatím domů, odpočiňte si chvíli a ke druhé hodině buďte všichni zde, abyste až do šesti mohli vidět svaté dřevo kříže, svou budoucí spásu. O šesté hodině se pak sejdeme zde před Křížem, abychom se věnovali až do noci čtení a modlitbám".

37. Po pobožnosti u Kříže, než slunce vyjde naplno, se jde každý pomodlit na Sión k onomu sloupu, u něhož byl Pán bičován. Odtud jdou všichni domů si odpočinout. A opět přijdou. Biskup usedne na Golgotě za Křížem, kde předtím stál, do připraveného křesla. Před něho je postaven stůl pokrytý plátnem a okolo stojí jáhni. Je přinesena pozlacená stříbrná schránka, v níž je svaté dřevo kříže, a po otevření je položena na stůl spolu se dřevem kříže i nápisem. Biskup vsedě pevně drží v rukou částky svatého dřeva, kolem stojící jáhni hlídají. Všichni přítomní, katechumeni i pokřtění věřící přicházejí jeden za druhým ke stolu, ukloní se, políbí svaté dřevo kříže a postupují řadou dále. Hlídá se proto, že prý kdosi předstíraje velkou lítost ukradl částečku svatého dřeva. Proto nyní jáhni stojí v kruhu a hlídají, aby se nikdo neodvážil učinit něco podobného. Všichni jeden po druhém přicházejí, hluboce se ukloní, pohlédnou na kříž i nápis, políbí kříž a odcházejí. Nikdo se neodváží dotknout se rukama. Když všichni políbí kříž a přešli, vstane jáhen držící v rukou Šalomounův prsten a roh, z něhož byli pomazáváni králové. Lidé líbají roh a dotýkají se prstenu. (...) Lid přechází až do šesté hodiny. Jedněmi dveřmi vstupují, druhými vycházejí. Toto všechno se koná tam, kde včera ve čtvrtek byla konána oběť. O šesté hodině, ať prší nebo je hezky, se jde před Kříž, to je místo mezi Křížem a Anastasí. Je velmi krásné a podobá se nekryté dvoraně. Je tam tolik lidí, že není možné projít. Před Křížem je pro biskupa postaveno křeslo a od šesté do deváté hodiny se čtou čtení. Tím chci říci, že se čtou nejprve žalmy, v nichž se mluví o smrti Páně, čte se též z Apoštolů a ze Skutků apoštolských o utrpení Pána. Také z evangelia se čtou úryvky o jeho utrpení. Čtení a žalmy se čtou od šesté do deváté hodiny, aby se dokázalo lidem, že evangelia a spisy apoštolů dokazují všechno, co řekli proroci o budoucím utrpení Pána. Tak celé 3 hodiny je lid poučován, že se nestalo nic, co by se nebylo zcela splnilo. Mezi to vkládají vždy modlitby, a sice modlitby vztahující se k tomuto dni. Při jednotlivých čteních se ozývá vzlykot, až je to k podivu. Není nikoho, ani starého ani mladého, který by neplakal tolik, že se to ani nedá vypovědět, v těchto třech hodinách nad Pánem, který pro nás tolik vytrpěl. Když nastala devátá hodina, čte se z Janova evangelia úryvek o tom, jak Pán vypustil duši. Po přečtení tohoto úryvku následuje modlitba, a pobožnost je skončena. Jakmile skončila pobožnost u Kříže, jdou hned všichni do Většího kostela u Martyria. Tam se koná to, co se konává po celý týden o deváté hodině u Martyria. Po skončení pobožnosti u Martyria se jde k Anastasi. Tam se čte z evangelia o tom, jak si Josef vyžádal na Pilátovi tělo Pána a jak je uložil do nového hrobu. Po přečtení tohoto úryvku následuje modlitba, katechumeni dostanou požehnání a pobožnost je skončena. Poněvadž je zvykem u Anastase dále bdít a poněvadž je lid již unaven, nic se neoznamuje, nic nepřikazuje, jáhen nic neříká. Kdo z lidí chce bdít až do rána, může. Kdo nechce, nemusí. Mladší a zdravější klerici však bdí a po celou noc až do rána tam říkají hymny s antifonami. S nimi bdí většina lidí. Někteří velmi dlouho, jiní do půlnoci, jak kdo může.

38. Na druhý den v sobotu se koná podle zvyku to, co o jiných sobotách o třetí a šesté hodině. O deváté není obvyklá sobotní pobožnost, protože ve Větším kostele, v Martyriu se připravuje velikonoční vigilie. Velikonoční vigilie se koná tak jako u nás. Zde je navíc pouze to, že děti, které byly pokřtěny a oblečeny, jsou od křestního pramene spolu s biskupem vedeny k Anastasi. Biskup vstoupí dovnitř za mřížky Anastase a po jednom žalmu se modlí za děti. Pak jde s nimi k Většímu kostelu, kde podle zvyku lid bdí. Tam se koná vše tak jako u nás. Po oběti je pobožnost. Po skončení pobožnosti vigilie ve Větším kostele se hned jde za zpěvu hymnů k Anastasi. Teprve tam se čte úryvek z evangelia o zmrtvýchvstání. A konečně po modlitbě biskup obětuje. Vše je kvůli lidu krátké, aby nikdo nebyl zdržován. A tak je lid hned poté propuštěn. Pobožnost je v tutéž hodinu jako u nás.

45. Vypíšu také, jak jsou vyučování ti, kteří jsou o velikonocích křtěni. Kdo se přihlašuje, činí tak před začátkem postní doby. Přihlašuje se tedy před oněmi 8 týdny, jimiž, jak jsem řekla, začíná půst. Kněz si poznamená jména všech. Když si je poznamenal, den na to, v první den postní doby, jímž začíná oněch 8 týdnů, je postaveno uprostřed Většího kostela, to je v Martyriu, biskupovi křeslo. Po obou stranách na křeslech sedí kněží. Všichni klerici stojí. Křtěni i přiváděni jsou jeden po druhém. Jsou-li muži, přicházejí se svými kmotry; jsou-li to ženy, se svými kmotrami. Biskup se potom ptá blízkých, kteří znají křtěnce, zda vede dobrý život, zda má v úctě rodiče, není-li opilec, lhář nebo lehkomyslný. Vyptává se i na jednotlivé větší chyby. A když vyšetřil, že křtěnec žádné takové chyby nemá, v přítomnosti svědků poznamená vlastnoručně jeho jméno. Pakliže byl shledán něčím vinen, káže mu odejít slovy: „Nechť se polepší, a až se polepší, ať přistoupí ke křtitelnici." Tak se vyptává mužů i žen. Tak snadno nemůže přistoupit ke křtu cizinec, nemá-li svědectví těch, kdo by ho znali.

46. Cítila jsem povinnost, paní sestry, to vypsat. Nedomnívejte se, že je to bez důvodu. Je takovýto zvyk: kdo přistupují ke křtu, jsou po ty postní dny napřed exorcizováni. Potom bývá v Anastasi ranní pobožnost. Hned poté je postaveno křeslo pro biskupa ve Větším kostele, v Martyriu. Všichni, kdo mají být pokřtěni, muži i ženy, se posadí blízko kolem biskupa. Ve vykázaném místě stojí kmotři a kmotry. Vstupují a usedají také ti z lidí, kteří to chtějí slyšet, avšak pouze pokřtění. Katechumen tam nemá přístup. Biskup učí Zákonu takto: Začne Genesí a během postní doby probere celé Písmo. Napřed vyloží slovní smysl, potom duchovní. V ty dny jsou křtěnci poučováni také o zmrtvýchvstání, víře a o všem. Nazývá se to katechezí. Když uplynulo 5 týdnů od doby, co se začali učit, přijímají symbolum. Biskup jim vyloží smysl symbola, rovněž vyloží smysl všech Písem a jednotlivých výroků jak slovní tak duchovní. Je to proto, aby v těchto krajinách všichni věřící mohli sledovat Písmo. Všichni jsou vyučováni v těchto postních dnech od první do třetí hodiny. Katecheze tedy trvá tři hodiny. Bůh je mi svědkem, paní sestry, že na biskupovu katechezi přichází více věřících, než když biskup o téže věci káže v kostele. Po skončení je biskup za zpěvu hymnů odváděn katechumeny k Anastasi.

Tak jsou poučováni tři hodiny denně po 7 týdnů. Osmý týden se v podstatě již neučí, aby se splnilo, o čem byla již řeč. Když uplynulo 7 týdnů a zbývá jediný, velikonoční týden, který nazývají týdnem větším, přichází ráno do Většího kostela k Martyriu biskup. Vzadu v apsidě za oltářem je pro biskupa připraveno křeslo. Tam jde jeden po druhém, muž s kmotrem, žena s kmotrou, a odevzdají biskupovi symbolum. Když vrátili biskupovi symbolum, osloví biskup všechny: „V těchto sedmi týdnech jste byli jako katechumeni vyučeni celému Zákonu Písem, slyšeli jste o víře, o zmrtvýchvstání těla i o smyslu symbola. Avšak slova velikého tajemství, to je samého křtu, nemůžete slyšet, poněvadž jste dosud katechumeny. Nedomnívejte se, že je to bezdůvodné. Máte být pokřtěni ve jménu Pána a za 8 dní ta slova konečně v Anastasi uslyšíte. Dosud jste katechumeny, proto vám velká tajemství Boží nemohou být sdělena".

47. Když přijdou velikonoční dny, po oněch 8 dnech, to je od velikonoc až do oktávy, se po skončení pobožností v kostele chodí za zpěvu hymnů k Anastasi. Zde se napřed koná modlitba, věřící dostanou požehnání a biskup, stoje uvnitř za mřížovím jeskyně v Anastasi, vykládá vše, co se děje při křtu. V tu chvíli nevstupuje žádný katechumen. Vstupují tam pouze novokřtěnci a pokřtění, pokud chtějí slyšet o tajemstvích. Aby nevstoupil žádný katechumen, uzavírají se dveře. Když biskup vykládá podrobnosti, ozve se tak hlasitá chvála, že je to slyšet daleko ven z kostela. Tajemství se opravdu konají tak, že nikdo nepotřebuje výklad k tomu, co slyší. Tak je to názorně vyloženo. V této provincii část obyvatel zná řecky i syrsky, část jenom řecky, jiná zase jen syrsky. Biskup, i když zná syrsky, mluví vždy řecky a jen někdy syrsky. Proto vždy jeden z kněží tlumočí biskupova řecká slova do syrštiny, aby všichni věděli, co se vykládá. I čtení v kostele se čtou řecky. Stojící kněz je lidem překládá do syrštiny, aby jim rozuměli. Aby ani přítomní latiníci, pokud neznají ani řecky ani syrsky, nebyli zarmouceni, přítomní bratři řeckolatiníci jim vše vykládají latinsky. Je velmi milé a obdivuhodné, že hymny i antifony a modlitby pronášené biskupem mají vztah ke dni, který se slaví, i k místu, na kterém se to koná.

(Přeložil ThDr. Josef Novák. Převzato z: Patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1988, 2. vydání. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)  

Z jiných webů:

Pavel Hradílek: Egerie (→Getsemany)
Putování Egerie a Velikonoce v Jeruzalémě (→Proglas)

Související články:

Ladislav Pokorný: Velikonoční třídení (triduum)
Ladislav Pokorný: Neděle zmrtvýchvstání Páně  
Cyril Jeruzalémský: Sestoupil do podsvětí, aby i odtud vysvobodil spravedlivé  
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása)
Melitón ze Sard: Velikonoční homilie (Peri Pascha)
Tomáš Akvinský: Proč Kristus vstal z mrtvých?
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc 
Tomáš Akvinský: Proč Kristus zemřel na kříži  
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista 
Theodulphus: Gloria, laus et honor 
Květná neděle
Zelený čtvrtek
Svatý týden 
Velký pátek 

Poznámky:

[1] Anastasis: kostel zbudovaný Konstantinem kolem r. 325 na místě, kde byl Pán Ježíš uložen do hrobu.

[2] Je tím míněno domnívané místo Kristova ukřižování, které je v současnosti stejně jako Boží hrob součástí chrámu Vzkříšení v Jeruzalémě. Pozn. RTh.

[3] Martyrium: kostel zbudovaný císařem Konstantinem na místě ukřižování Pána Ježíše.

[4] V překladu ponechány hodiny v původním počítání. Hodina ve starověku nebyl výraz pro absolutní časovou délku. Den a noc byly sice rozděleny na 24 hodin, ale tamní hodina se nekryla s naší hodinou o 60 minutách. Denní hodina (od východu do západu slunce) v letní době byla delší než v době zimní a naopak hodina noční (od západu do východu slunce) v letní době byla kratší než v době zimní. Jediným pevným bodem byl konec šesté hodiny, tj. kdy bylo slunce na obzoru nejvýše, tedy naše 12. hodina. Třetí hodina byla polovina dopoledne, devátá polovina odpoledne. Starověká hodina se kryla s naší hodinou jen v době jarní a podzimní rovnodennosti. Poněvadž slavení Velikonoc spadá do jarní rovnodennosti, znamená první hodina naši sedmou, třetí naši devátou, šestá naši dvanáctou, sedmá naši třináctou, devátá naši patnáctou a dvanáctá konec naší sedmnácté hodiny.

[5] Eleona: kostel postavený Konstantinem v getsemanské zahradě nad jeskyní, kam se údajně uchyloval Pán se svými učedníky.

[6] Imbomon: kostel severně od Eleony, kde údajně Pán Ježíš vstoupil na nebesa.

[7] Např. Mt 21,9.

[8] Lucernarium z lat. lucernare: až do konce 4. stol. večerní děkovná pobožnost s rozžíháním světel za světlo a ostatní dary Vykupitele, spojené s prosbou za ochranu v noci.

[9] Lk 22,41.

[10] Např. Mt 26,41.