Relikvie

Relikvie

(z lat. reliquiae - "ostatky", "zbytky")

Relikvie v klasické řeči (leipsana) vlast­ně znamenaly popel spálených mrtvých, v církevním užívání označují pozůstatky těl svatých, v druhé řadě před­měty, které používali svatí a mučedníci (šaty, kni­hy, nádoby). (Viz též heslo Ostatky svatých.)

U všech národů požívaly a požívají ostatky velkých mužů zaslouženou úctu. Křesťan­ské uctívání ostatků ovšem není pouhým pokračo­váním kultu hrdinů, nýbrž se odvozuje z nadpřirozených motivů. Je praktickým dovozením nauky o společenství svatých (viz Apoštolské vyznání víry), jejichž těla byla chrámem Ducha svatého, a začíná rozkvétat v prvních křesťanských staletích, kdy stálost mučedníků dosvědčovala (martyr = „svědek" i „mučedník") pravost víry. Kostely později dostávaly částečky z kostí těch světců nebo mučed­níků, k jejichž titulu byly zasvěceny a jejichž patronaci si zvolily. V tom případě tyto posvátnosti byly vkládány do vzácných a umně vyráběných schrá­nek - relikviářů.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)