Synagóga, synagoga

Synagóga, synagoga

(z. řec. συναγωγη [synagógé] - „shromáždění")

Synagóga - řecký název pro dům shromáždění či sobotní síň nebo modlitebnu. Židé pociťovali potřebu shromažďovat se k náboženským účelům především v době svého roztroušení po celém světě. K tomu cíli bylo třeba místnosti nebo budovy, na kterou bylo přeneseno jméno synagóga. Zpočátku nebyla místem vyučování ani uchování svatých knih, ale místem čtení Zákona, Tóry. Časem byly přidávány různé modlitby a rozličné rity. Po zboření chrámu se stala synagóga jediným místem, kde se rozvíjela židovská zbožnost.

Zbytky synagóg jsou zatím nejdříve z 2. stol. po Kristu (Kafarnaum, Chorazin, Meron, v Řecku pak Délos, Miletos, Aegina). Jsou většinou v bazilikové formě. Vnitřek je rozdělen dvěma řadami sloupů na tři lodi. Před vchodem do synagógy bylo nádvoří. Vnitřek nebyl příliš bohatý, hlavní bylo vyvýšené místo (dúkan nebo bíma) s pultem pro čtení Tóry a jiných starozákonních knih, dále výklenek pro uschování posvátných svitků, jenž byl zastřen oponou. Před výklenkem hořela lampa, po stranách pak stály sedmiramenné svícny. Krásně vyřezávaná přehrada, oddělující ženy od mužů, pochází jistě z pozdní doby. Vnějšek synagóg byl často bohatě vyzdoben, především hlavní vchod.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]