Nacházíte se na: Theofil > Umění, kultura > Myšlenky a rozjímání

Myšlenky a rozjímání

Adam Mickiewicz, 6.8. 2012

Krátká, avšak výstižná dvojverší významného polského romantického spisovatele Adama Mickiewicze (1798-1855).

 

004-men-upr-cb-ram-2-2.jpg
 

 

Nízké dveře

Darmo se mezi dítky Boží vejít snaží,

kdo neskloní jak dítko hlavu na zápraží.

 

Vznešenost našich duší

My netíhnem-li k tomu, Bůh nás nezatratí.

Však zatratí-li, k nám se, chcem-li, znova vrátí.

 

Na chvíli kdyby satan opustit moh' sebe,

v tom okamžení už by uvidět směl nebe.

 

Věc zanedbávaná

Jen jedné věci světa lidská starost svědčí;

o všechny lidé mají, krom té jedné, péči.

 

Host

Ty Boha voláš; často přijde z nevidoma

a buší na tvé dveře, tys však zřídka doma.

 

Činnost blouda

Jak mezek v mlýně bloud má zavázány oči:

Ač kráčí neustále, o krok nepokročí.

 

Čas práce

Kdo pro věčnost co koná, vysoko čas cení:

Až přestane čas býti, minou práce denní.

 

Nic zadarmo

Bůh zadarmo nic nedá, otevře však dvéře,

a každý z něho tolik, kolik chce si béře.

 

Směr

Kde po smrti kdo bude, uhodnout je snadné:

Kam v životě se klonil, po smrti tam padne.

 

Cesta k věčnosti

Kdož nad místa a nad čas ducha vyvýšili,

věčnosti pocit mohou poznat v každé chvíli.

 

Orloj

Jen neklid je ten orloj, čas jenž tvoří lidem.

Čas překonávat můžeš, pán jsa nad neklidem.

 

Blahoslaveni tiší

O kousek půdy boje svádí lidské plémě.

Ty tichým buď, a můžeš pánem být vší země.

 

Naděje

Té šňůrky drž se, byť se příval potop řítil:

Satan by vyváz', kdyby naděje se chytil.

 

Ostatní pravdy

Víc ještě pravd je v Písmě; kdo však čísti chce je,

ať Písmem sám se stane a pak v sobě čte je.

 

[Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu.]

 

[RSS]

Přečteno 229x

další články