Není žádný hřích, který by nemohl být odpuštěn, není žádná bolest, která by nemohla být uzdravena, protože všechny naše hříchy a bolesti vzal Ježíš Kristus, Syn Boží a Spasitel světa, na sebe, aby nás osvobodil pro věčnost v jeho nebi, jak k této důvěře v tuto pravdu v jednom z jejích vidění pobízel i středověkou italskou mystičku sv. Andělu z Foligna (+1309).
Přečteno 123xcelý článek
Proste, a bude vám dáno, tlučte, a bude vám otevřeno, hledejte, a naleznete toho, který hledá vás.
Přečteno 260xcelý článek
Sv. Antonín Paduánský (+1231) vyzývá k tomu, k čemu vyzýval už Ježíš: nepostit se pouze na oko, ale opravdově, aby se člověk neusiloval zalíbit lidem, ale Bohu, "který vidí, co je skryto," a který tuto opravdovost odměňuje.
Přečteno 336xcelý článek
Aktualizovaný výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, vhodných pro svatopostní rozjímání, seřazených podle stěžejních témat svatopostní doby, jako např. Kříž, Křížová cesta, Půst, Askeze ad.
Přečteno 6800xcelý článek
Mírně komentovaný text italské mystičky sv. Anděly z Foligna (1309), který ona v závěru svého života věnovala svým duchovním synům. Jedná se tak o jakousi její duchovní závěť o dokonalé lásce a o přetvoření milujícího v Milovaného: "Podle jednoho znamení můžeš s jistotou poznat, zda miluješ Boha. A tím znamením je, že tvá vůle je proměněna ve vůli toho, kterého miluješ." Což znamená také chudobu od sebe samého a všeho svého kvůli Kristu, která se ve františkánském charismatu, na němž Anděla coby terciářka měla účast, proměňuje i v chudobu vnější, jak k ní ve svém textu nabádá.
Přečteno 320xcelý článek
Trojjediný Bůh je ve všem svém konání zároveň kenotický: jak ve svém vnitřním životě, v jednání každé z osob Trojice vůči druhým dvěma, tak ve vztahu ke stvořenému světu - při jeho stvoření i při jeho vykoupení, jak to popisuje slavný švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar (+1988) zejména ve své "Teodramatice".
Přečteno 385xcelý článek
Úryvek z rozhovoru s pravoslavným patriarchou konstantinopolským Athenagorem I. (+1972), vedeného francouzským pravoslavným teologem Olivierem Clémentem, je v několika málo větách ukázkou produchovnělosti, hloubky a moudrosti pravoslavné víry, těžící ustavičně z odkazu církevních otců a tudíž nazírající v komplexnosti obsah své víry, v opoře o milost a inspiraci Ducha Svatého a v důrazu na Krista vzkříšeného a na eschatologické naplnění, což se týká i níže traktované otázky svátosti manželství, která se protíná i s otázkou stvoření, Krista ukřižovaného a vzkříšeného, Trojice, Církve ad.
Přečteno 196xcelý článek
V církvi katolické je oprávněné přesvědčení, že církev je z pověření Kristova v jistém smyslu založena na apoštolu Petrovi. Sv. Augustin (+430) se na tuto skutečnost dívá ještě z jiného zorného úhlu, totiž že onou skalou je vyznání Ježíše za Mesiáše a Božího Syna, které učinil Petr, a právě na této skále po všechny věky podle Augustina stojí církev, které Bůh v Kristu uděluje moc svazovat a rozvazovat hříchy lidí.
Přečteno 178xcelý článek
Krásný Bůh, když se v Ježíši Kristu stal člověkem, vzal na sebe ošklivost celého světa vyplývající z našeho hříchu, a to až k vlastní smrti, čímž ještě mnohem víc umocnil zjevení své krásy - krásy bezpodmínečné a sebeobětující lásky, která zachraňuje. I to je jeden z momentů z kenotické teologie italského arcibiskupa Bruna Forteho (nar. 1944), známého i českému čtenáři z několika málo u nás dostupných drobných publikací.
Přečteno 239xcelý článek
Co znamená onen Ježíšem vznášený nárok, abychom byli "jako děti"? To vysvětluje latinský církevní otec sv. Hilarius z Poitiers (+367) ve svém Výkladu k Matoušovu evangeliu.
Přečteno 203xcelý článek
Bůh se v Ježíši Kristu stal člověkem, aby člověka navrátil zpět Bohu a obnovil společenství člověka s Bohem. On, Bůh bere na sebe lidství, aby toto lidství skrze vtělení obdaroval svým božským bohatstvím, na prvním místě darem Ducha Svatého, kterého Ježíš jako "prvotina nového stvoření" přijímá od Boha Otce za nás za všechny a pro nás všechny, jak o tom píše i starověký teolog sv. Cyril Alexandrijský (+444) ve svém výkladu Janova evangelia. Bůh tak ve svém odevzdání přijímá člověka až ke svému vtělení a očekává, že i my jej přijmeme ve svém odevzdání, až k našemu zbožštění neboli prostoupení mocí darovaného Ducha Božího, abychom tak byli spaseni a navráceni Bohu, do věčné blaženosti s ním, v něm a skrze něho.
Přečteno 175xcelý článek
I když Panna Maria, Matka Boží, je známa spíše svou mlčenlivostí než výřečností, jak o tom svědčí Písmo, přesto vyslovila mnohem více než všichni kazatelé světa, k čemuž nepotřebovala ani množství slov, ale postačilo jí jedno jediné...
Přečteno 184xcelý článek
Bůh je společenství Osob, také rodina je společenstvím osob, která se rodí v intimitě dvou, muže a ženy, v níž tito dva počínají třetího. Toto hluboké tajemství člověka odráží hluboké tajemství Boha, jak to nastiňuje i svatý papež Jan Pavel II. (+2005), protože člověk byl stvořen "k obrazu a podobě Boha", jak to sděluje Písmo hned na svém počátku.
Přečteno 156xcelý článek
Bůh je duch, jak říká Ježíš. Proto aby bylo možné spatřit neviditelného Boha, stal se viditelným, když na sebe přijal viditelné tělo a stal se člověkem, abychom jej mohli nejen vidět, ale i slyšet a dotýkat se jej a nakonec dokonce jej i jíst pod způsobami chleba a vína v eucharistické hostině. Ježíš Kristus se nám tak stal "žebřem Jákobovým", umožňujícím vystupovat k Bohu Otci a dosáhnout tak jeho poznání a také díky tomu i spásu, jak se o tom rozepisuje jeden z největších starověkých křesťanských teologů sv. Atanáš Alexandrijský (+373). Bez Ježíšova vtělení, tedy Božího sestoupení Boha po onom "žebři" k nám, by tak nebylo možné poznat Boha, protože, jak píše apoštol Jan: "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám jej vyložil" (J 1,18). A právě toto je poselstvím Vánoc.
Přečteno 178xcelý článek
Mocný Bůh se dobrovolně stává bezmocným, když se vydává do rukou lidí jako bezbranné dítě, ten, který objímá vše, se nechává ovinout plenkami a objímat lidskýma rukama své matky v chudém chlévě. Bůh se stává člověkem, abychom mohli spatřit jeho tvář, tvář Dítěte, a byli vírou v ně spaseni, jak píše latinský církevní otec sv. Hilarius z Poitiers (+367).
Přečteno 158xcelý článek
V následujícím přehledu nabízíme aktualizovaný výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají vánoční doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání Kristova vtělení a narození, jako i dalších témat, jež se objevují během vánoční doby či s ní souvisejí.
Přečteno 5490xcelý článek
Vysvětlení, proč polyamorie nemá s láskou, s láskou podle Boha, k jejímuž obrazu byl člověk stvořen, nic společného, i když Bůh sám je Trojicí láskyplných vztahů, anebo právě proto.
Přečteno 223xcelý článek
Text moravského kněze Ignáta Zháněla (+1930) jednoduchým způsobem, za hojného citování mnoha dalších autorů, vysvětluje podstatu Adventu, kterou je očekávání příchodu Spasitele a osobní poctivá příprava na něj. Církev tímto vyhlížením navazuje na touhy vyvoleného lidu po Mesiáši a očekává jejich naplnění v konečném završení všeho v okamžiku Druhého příchodu Krista v moci a slávě, čemuž má předcházet příchod Boha do srdce každého, kdo po Bohu bytostně touží.
Přečteno 190xcelý článek
V následujícím přehledu nabízíme výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají tématu adventní doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání o Kristově příchodu.
Přečteno 6143xcelý článek
Ani v duchovní rovině, tak jako v té tělesné, není ženě odňata její výsostná mateřská úloha, jak o tom píše význačný pravoslavný teolog Pavel Evdokimov (+1970). Koneckonců tuto výsostnou úlohu ve své osobě dokonale vyjádřila a naplnila Panna Maria, Matka Boží, duchovní matka všech duchovních matek a sama Oranta par excellence.
Přečteno 189xcelý článek
Další stránky: předchozí | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | ... 62 | další
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.