Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Ordinář

Ordinář

církevní právo

Ordinář

(z lat. ordinarius - „řádný")

 

- v církevním smyslu představený, který je opatřen vládní mocí (potestas iurisdictionis seu regimis)  v Církvi ustavené božským právem. Tato moc příslušných osob je řádná (ordinaria), a to buď vlastní (propria) nebo svěřená (vicaria).

Nej­vyšší řádnou moc v Církvi má papež, proto je ordinářem celé Církve. Ostatní ordináři mají svou moc v určitém církevním území, proto se označují též Ordinarii loci (ordináři místa) a jsou to: sídelní biskup, opat a prelát (nullius), kteří vládnou nad územím v diecézi vyňatým z biskupské pravomoci, dále jejich generální vikáři, apoštolský administrá­tor, apoštolský vikář a prefekt a konečně ti, kteří přejímají řízení církevního územního celku v jejich nepřítomnosti. V řeholních společnostech je ordinářem vyšší představený (provinciál a výše), který svou vládu či své řízení vykonává nikoliv územně, nýbrž pouze nad osobami. Řeholní představený proto není Ordinarius loci

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)  

 

Jaroslav Michal, 6.2. 2009

Přečteno 727x

další křesťanské pojmy