Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Biskup

Biskup

církevní právo

Biskup

(z lat. episcopus - „biskup", jež pochází z řeckého επισκοπος [episkopos] - „dozorce", „ochránce", „pastýř")

  

Biskup je pod papežskou autoritou nejvyšší hla­vou církevního území diecéze a ve svém trojím úřadě - totiž učitelském, kněžském a pastýřském - přímým apoštolským nástupcem v božském uspo­řádání církve. Svého úřadu dosahuje papežským jmenováním nebo potvrzením po přijetí biskupské­ho svěcení.

Biskup, který má svou diecézi, se nazývá sídelním (residentialis) biskupem nebo také Ordinarius loci. Biskup bez diecéze je titulární a je svěcen s titulem diecéze, která zanikla. Pomocný biskup v rozsáhlé diecézi (arcidiecézi) se nazývá bisku­pem světícím, který má jen takou pravomoc, jakou mu propůjčí biskup residenční (sídelní). Biskup s nástupnickým právem po uvolnění biskupského stolce se nazývá koadjutor.

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)

 

Jaroslav Michal, 14.2. 2009

Přečteno 288x

další křesťanské pojmy