eklesiologie
(řec. κυριακη [kyriaké], lat. ecclesia)
-
výraz pochází z řeckého κυριακη [kyriaké] - „náležející Pánu", k čemuž je třeba dodat οικια [oikia] - „obydlí", „dům", což
společně znamená „Dům Páně". Slovu „církev" také odpovídá řecké εκκλησια [ekklésia], což je řecký překlad hebrejského קהל [qahal], které znamená „sbor povolaných".
Ve Starém
zákoně se tímto slovem označoval vyvolený lid Izraele, v Novém
zákoně pak Kristem
založená nová společnost Boží neboli Mystické
tělo Kristovo. Ačkoli se rozličná křesťanská společenství nazývají
církvemi, přesto jen jediná může být pravou Církví Kristovou, neboť Kristus
založil svou Církev (nikoli církve) a jí přislíbil, že „brány pekelné ji nepřemohou" (Mt
16,18). Tato Církev tedy musí trvat od dob apoštolů
po všechna staletí až do konce světa. A to platí jedině o Církvi
římskokatolické, to jest o oné Církvi, která uznává za svou viditelnou hlavu papeže
v Římě jakožto právoplatného nástupce sv. Petra. Kristus, nejvyšší Pastýř,
Velekněz a Učitel, pravý vyslanec Boží, předal svým apoštolům v Církvi trojí
úřad neboli službu: učitelskou, kněžskou
a pastýřskou pod vedením sv. Petra a udělil jim plnou moc „svazovat a rozvazovat"
neboli vykonávat v Církvi moc vladařskou (Mt
18,8). Dále jim předal moc slavit eucharistickou
oběť (1Kor 11,25), moc odpouštět hříchy
(J 20,22) neboli jinými slovy moc
udělovat svátosti.
Avšak apoštolové byli smrtelní lidé, a Kristus jim přece řekl: „Já jsem s vámi do skonání světa" (srov.
Mt 28,20). Tudíž jejich trojí
pravomoc musela být přenesena na jejich nástupce. Proto pravá Církev Kristova
je jenom ta, jež se může prokázat apoštolskými nástupci, to jest pravoplatnými biskupy,
jejichž nepřetržitá řada začíná u některého z apoštolů, a hlavně se může
prokázat právoplatným nástupcem sv. Petra. A to platí jedině o Církvi
katolické, jejíž nejvyšší hlava, římský biskup nazývaný papež, je právoplatným
nástupcem sv. Petra, jehož Spasitel postavil do čela své Církve. K Církvi
Kristově patří ve skutečnosti jedině ti, kteří přijali křest
svatý, vyznávají katolickou víru a nejsou z Církve vyloučeni pro nějaký zločin exkomunikací.
Mluvíme o trojím poutu zapojení do Církve: liturgickém,
symbolickém a hierarchickém.
Církev se nazývá římskokatolickou z toho důvodu, že její viditelná hlava má své
sídlo v Římě. Poněvadž však vedle příslušníků latinského ritu
patří do římskokatolické církve také uniaté
neboli příslušníci jiných ritů, hlavně orientálních, především ritu
řecko-byzantského, pod názvem římskokatolická církev často úžeji rozumíme jenom
příslušníky ritu latinského, kteří jsou odlišeni od katolíků sice spojených s
Římem, ale ritu jiného, např. řecko-byzantského apod.
V ještě širším smyslu Církev Kristova znamená také společenství svatých, jež v sobě zahrnuje věřící křesťany zde na zemi (církev bojující), duše v očistci (církev trpící) a svaté v nebi (církev vítězná).
[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]
O Církvi a věčnosti
Cyprián: O jednotě Církve
Augustin: Jsme Jeho tělem
Izák ze Stelly: Maria a Církev
Frederick William Faber: Církev
Emilian Soukup: Církev Kristova
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve
Petr Kanisius: Koho lze nazvat křesťanem?
Henri de Lubac: Meditace o církvi (recenze)
Ludvík Granadský: "Věřím ve společenství svatých"
Izák ze Stelly: Kristus nechce nic odpustit bez Církve
Frederick William Faber: Církev je dílo Nejsvětější Krve
Hugo Rahner: Milujeme Církev, protože milujeme Krista
Cyprián: Nemůže mít Boha za Otce, kdo nemá Církev za matku
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Luigi Melotti: Maria Nanebevzatá, obraz konečného naplnění Církve
Wacław Hryniewicz: Církev je svátostí Kristovy přítomnosti, navzdory našim hříchům
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy
Jak svatí v nebi mohou vyslýchat tolik proseb o přímluvu zároveň?
Cyril Alexandrijský: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás"
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý
Henri de Lubac: Kdo vidí Církev, vidí skutečně Krista
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých
Petr Lombardský: Jaké věci je manželství svátostí
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my
Jarosław Szymon Szymczak: Manželství a Církev
Tomáš Akvinský: Kristus je Hlavou Těla Církve
Benedikt XVI.: Písmo, Tradice, Církev
Augustin: Vírou uvěřila, vírou počala
Josef Kubalík, 20.12. 2019
Přečteno 1686x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.