Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás

„Ježíš jim znovu řekl: ‚Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.‘" (Jan 20,21)

Náš Pán Ježíš Kristus vysvětil vůdce a učitele světa a správce svých božských tajemství. Přikazuje jim, aby už svítili a osvěcovali jako svítilny nejen židovskou zemi, ale spíš každou zemi pod sluncem a všechny lidi na světě a všechny obyvatele země. Je tedy pravdomluvný ten, který řekl: „Nikdo si nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha." (Žid 5,4) Náš Pán Ježíš Kristus totiž k přeslavnému apoštolátu povolal přede všemi jinými své učedníky.

Blažení učedníci byli sloupy a oporou pravdy (srov. 1Tit 3,15). Řekl vskutku, že je poslal tak, jako jeho poslal Otec. Zároveň ukázal důstojnost apoštolské služby i nesrovnatelnou slávu předané moci. A současně, jak je vidět, naznačil i způsob vykonávání apoštolátu.

Neboť jestliže se domníval, že má poslat své učedníky tak, jako jeho poslal Otec, jak nemělo být nutné, aby ti, kdo měli být v budoucnu jejich následovníky, viděli, k čemu poslal Otec Syna? Proto mnoha způsoby vyložil, jak se uskutečňuje jeho poslání, a nyní říkal: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání." (Mt 9,13) A opět: „Přišel jsem z nebe, abych konal ne vůli svou, ale vůli toho, který mne poslal." (J 6,38) Bůh přece poslal svého Syna na svět ne proto, aby svět odsoudil, nýbrž aby svět byl skrze něj spasen (srov. J 3,17).

A tak málo slovy shrnul zásady apoštolátu. Říká, že jsou posláni od něho tak, jako on od Otce, aby z toho poznali, že jim připadá úkol volat hříšníky k pokání a uzdravovat chorá těla i duše a při správě věcí rozhodně nehledat vůli svou, nýbrž vůli toho, který je poslal, a svým učením, pokud je i jeho, zachraňovat svět. Nakolik se svatí učedníci snažili tím vším vynikat, ti nebude nesnadné zjistit, přečteš-li si alespoň Skutky apoštolů a spisy svatého Pavla.

[Cyril Alexandrijský: Výklad k Janovu evangeliu, XII, 1; in PG 74, 707D-709C. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a s ohledem na řecké znění upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti 
"Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde"  
Kristus při křtu nepřijal Ducha sám pro sebe, ale pro nás  
Skrze lidská slova Ježíše Krista k nám promlouvá Bůh, který se stal člověkem  
Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem  
Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí 

Související články:

Antonín Paduánský: Ukázal jim ruce, bok a nohy  
Max Thurian: Služebníci jediného kněžství Kristova   
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý  
Izák ze Stelly: Kristus nechce nic odpustit bez Církve  
Augustin: Církev je založena na skále, kterou vyznal Petr  
Cyprián: Nemůže mít Boha za Otce, kdo nemá Církev za matku  
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve 
Reginald Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie   
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů  
Jan Pavel II.: Proč jsou kněžími jen muži, a nikoliv i ženy?  
Jan Zlatoústý (Chrysostom): O kněžství (De Sacerdotio)  
Hugo Rahner: Milujeme Církev, protože milujeme Krista  
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých  
Lukáš Drexler: Musí být biskup skutečně ženatý? 
Tomáš Akvinský: Kristus je Hlavou Těla Církve   
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi 
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo 
Emilian Soukup: Církev Kristova 
Frederick William Faber: Církev 
Augustin: Jsme Jeho tělem  
Cyprián: O jednotě církve