V následujícím výběru nabízíme aktualizovanou nabídku textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají témat celé velikonoční doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání Kristova sestupu do podsvětí na Bílou sobotu, jeho vzkříšení, nanebevstoupení a s tím spojených témat.
Přečteno 5797xcelý článek
Utrpení a smrt Krista ukazuje, jakou moc má hřích, vzkříšení Krista však ukazuje, jakou moc má Bůh.
Přečteno 296xcelý článek
Nejen Kristova osoba, ale i jeho kříž - symbol a nástroj jeho vykoupení - jsou mezním, zlomovým bodem v dějinách vesmíru, takže lze díky tomu mluvit nejen jako "před Kristem" a "po Kristu", ale i jako "před křížem" a "po kříži", neboť "kříž je počátkem naší spásy", jak píše ve své oslavě kříže sv. Jan Zlatoústý (+407).
Přečteno 314xcelý článek
Není žádný hřích, který by nemohl být odpuštěn, není žádná bolest, která by nemohla být uzdravena, protože všechny naše hříchy a bolesti vzal Ježíš Kristus, Syn Boží a Spasitel světa, na sebe, aby nás osvobodil pro věčnost v jeho nebi, jak k této důvěře v tuto pravdu v jednom z jejích vidění pobízel i středověkou italskou mystičku sv. Andělu z Foligna (+1309).
Přečteno 261xcelý článek
Bůh se v Ježíši Kristu stal člověkem, aby člověka navrátil zpět Bohu a obnovil společenství člověka s Bohem. On, Bůh bere na sebe lidství, aby toto lidství skrze vtělení obdaroval svým božským bohatstvím, na prvním místě darem Ducha Svatého, kterého Ježíš jako "prvotina nového stvoření" přijímá od Boha Otce za nás za všechny a pro nás všechny, jak o tom píše i starověký teolog sv. Cyril Alexandrijský (+444) ve svém výkladu Janova evangelia. Bůh tak ve svém odevzdání přijímá člověka až ke svému vtělení a očekává, že i my jej přijmeme ve svém odevzdání, až k našemu zbožštění neboli prostoupení mocí darovaného Ducha Božího, abychom tak byli spaseni a navráceni Bohu, do věčné blaženosti s ním, v něm a skrze něho.
Přečteno 210xcelý článek
Bůh je duch, jak říká Ježíš. Proto aby bylo možné spatřit neviditelného Boha, stal se viditelným, když na sebe přijal viditelné tělo a stal se člověkem, abychom jej mohli nejen vidět, ale i slyšet a dotýkat se jej a nakonec dokonce jej i jíst pod způsobami chleba a vína v eucharistické hostině. Ježíš Kristus se nám tak stal "žebřem Jákobovým", umožňujícím vystupovat k Bohu Otci a dosáhnout tak jeho poznání a také díky tomu i spásu, jak se o tom rozepisuje jeden z největších starověkých křesťanských teologů sv. Atanáš Alexandrijský (+373). Bez Ježíšova vtělení, tedy Božího sestoupení Boha po onom "žebři" k nám, by tak nebylo možné poznat Boha, protože, jak píše apoštol Jan: "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám jej vyložil" (J 1,18). A právě toto je poselstvím Vánoc.
Přečteno 230xcelý článek
Mocný Bůh se dobrovolně stává bezmocným, když se vydává do rukou lidí jako bezbranné dítě, ten, který objímá vše, se nechává ovinout plenkami a objímat lidskýma rukama své matky v chudém chlévě. Bůh se stává člověkem, abychom mohli spatřit jeho tvář, tvář Dítěte, a byli vírou v ně spaseni, jak píše latinský církevní otec sv. Hilarius z Poitiers (+367).
Přečteno 187xcelý článek
V následujícím přehledu nabízíme aktualizovaný výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají vánoční doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání Kristova vtělení a narození, jako i dalších témat, jež se objevují během vánoční doby či s ní souvisejí.
Přečteno 5525xcelý článek
V následujícím přehledu nabízíme výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají tématu adventní doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání o Kristově příchodu.
Přečteno 6176xcelý článek
Způsoby Kristovy jsou v protikladu ke způsobům tohoto světa zasaženého hříchem, stejně jako způsoby jeho kralování.
Přečteno 206xcelý článek
Ježíš Kristus je Bohem a jeho proroky zaslíbený král, ovšem jeho království není z tohoto světa, proto jej nemohly ohrozit ani úklady Herodovy, ani úklady ďábla, kteří usilovali o jeho život, neboť se obávali o svoji moc, uplatňovanou v tomto světě, jak to připomíná i velký starověký teolog Origenes (+253) ve svém díle "Proti Kelsovi".
Přečteno 197xcelý článek
Lze směle říci, že Chalcedonský koncil (r. 451) je nejdůležitějším koncilem Církve, neboť jasně definoval tajemství Kristovy osoby a jeho dvou přirozeností: přirozenosti božské, kterou Syn má od věčnosti, a přirozenosti lidské, kterou týž Syn přijal v čase skrze lůno Panny Marie, aby v sobě božskou mocí vykoupil a obnovil tuto lidskou přirozenost, zkaženou hříchem člověka, a přivedl ji v sobě i v těch, kteří v něho uvěří, do nebeské slávy. Velkou zásluhu na této stěžejní definici Chalcedonu má tehdejší papež sv. Lev Veliký (+461) a zejména jeho "Dopis Flaviánovi" ("Tomus ad Flavianum"), z něhož přinášíme úryvky, které srozumitelně vrhají světlo na toto tajemství a pomáhají v pochopení pravdy, že Bůh se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem, aby člověka navrátil do společenství s Bohem.
Přečteno 239xcelý článek
Ježíšovy smrtelné rány, zachované i po přemožení smrti, tj. po vzkříšení, nejsou nahodilou událostí nebo snad nějakým nedostatkem, ale jsou neopominutelnou součástí Božího Zjevení, ve kterém Bůh v Ježíši Kristu zjevuje sám sebe světu. I tyto rány tak artikulují Boží sdělení nám lidem, pro naše dobro a pro naši spásu, abychom především poznali Toho, kterému toto naše dobro a naše spása leží na srdci, na trvale probodeném srdci.
Přečteno 338xcelý článek
Kristův Kříž se tyčí nade vším, neboť svým nejhlubším ponížením na něm až k smrti a k sestupu do podsvětí nám jím Kristus vydobyl naše povýšení až do nebeských výšin a po pravici Boha Otce, jak tuto skutečnost často a rádi oslavovali církevní otcové, z nich např. i sv. Jan Damašský (+750).
Přečteno 294xcelý článek
I sv. Hippolyt Římský (+235), tak jako mnoho dalších církevních otců, zdůrazňuje, že aby člověk mohl být spasen, je třeba vidět Boha, a aby bylo možné spatřit Boha, neviditelný Bůh se stal viditelným, když se stal člověkem a spolu s tělem z Panny Marie na sebe přijal veškerý úděl tohoto lidského těla vč. jeho útrap i smrti, aby pak toto tělo obdařil silou svého vzkříšení, na kterém nakonec dává nesmrtelný podíl všem, kteří v něho věří, čímž z nich činí "bohy".
Přečteno 314xcelý článek
Významný starokřesťanský teolog Origenes (+253) znovu připomíná tu ústřední pravdu křesťanství, že Bůh se v čase stal člověkem, aby nás přivedl na duchovní výšinu k poznání a nazírání svého věčného Božství, čímž nazírajícím jej uděluje věčnou spásu a podíl na jeho božské slávě, jakou Ježíš Kristus, Syn Boží "plný milosti a pravdy" (J 1,14), zjevil i svým apoštolům na Hoře Proměnění.
Přečteno 289xcelý článek
Být zajedno s Ježíšem, ve svém srdci, rezonovat s Jeho slovem, to je zkušenost, která často zaznívá v dílech církevních otců, tak jako v následujícím úryvku milánského biskupa sv. Ambrože (+397).
Přečteno 311xcelý článek
Slavný starokřesťanský teolog a biskup sv. Cyril Alexandrijský (+444) ve svém textu reaguje na dobovou herezi nestorianismu, mylně zavádějící existenci dvou subjektů v Ježíši Kristu, aby oproti tomu prokázal, že lidskými slovy k nám v Ježíši Kristu promlouvá stále týž jediný subjekt, subjekt Boha, který se stal člověkem, aby nám lidskými slovy a lidským způsobem mohl sdělit svá božská tajemství pro naše poznání netělesného Boha a pro naši věčnou spásu.
Přečteno 326xcelý článek
Již u církevních otců nacházíme intuici, že rány Kristovy, způsobené mu na kříži a zachované v jeho těle i po vzkříšení, jsou "rozsedliny skalní" (srov. Pís 2,14), v nichž duše nachází útočiště před Zlým a před světem a dochází v nich uzdravení svých vlastních ran. Italská mystička bl. Marie Celesta Crostarosa (+1755), blízká spolupracovnice sv. Alfonse Marii de Liguori (+1787), tuto pobídku ke vstoupení do ran Kristových přijala od samého Pána, jak dosvědčuje úryvek z jejích zjevení a rozjímání.
Přečteno 313xcelý článek
Německý středověký františkánský mystik a autor několika duchovních textů David z Augsburgu (+1272) je vedle dalších svých současníků svědkem rozvinuté úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu již v počátcích existence františkánského řádu. V následující modlitbě se upíná především ke vždy teplé a živoucí krvi z Ježíšova probodeného boku, která je s to roznítit srdce přátel Ježíšova Srdce láskou a zúrodnit je ctnostmi, uzdravit je a poskytnout jim nápoj a pokrm, protože probodené Srdce Ježíšovo a krev z něho vyplývající je zdrojem toho všeho.
Přečteno 361xcelý článek
Další stránky: předchozí | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | ... 10 | další
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.