Otevři svá ústa Božímu Slovu

Rozjímejme stále srdcem i ústy o moudrosti a výroky tvého jazyka ať jsou správné, Boží zákon ať ovládá tvé srdce! Proto ti Písmo říká: „Budeš o nich mluvit, ať sedíš doma, ať jsi na cestě, ať uleháš, ať vstáváš" (Dt 6,7). Mluvme proto o Pánu Ježíši, protože on je Moudrost, on je Slovo a to Slovo Boha.

Neboť i toto je napsáno: „Otevři svá ústa Božímu Slovu" (Ž 78,1). Jeho vydechuje ten, v jehož řeči se ozývá jeho řeč a kdo rozjímá o jeho slovech. O něm stále mluvme. Když mluvíme o moudrosti, je to on. Když mluvíme o ctnosti, je to on. Když mluvíme o spravedlnosti, je to on. Když mluvíme o pokoji, je to on. Když mluvíme o pravdě, životě a vykoupení, je to on.

„Otevři svá ústa Božímu Slovu," je napsáno. Ty otevři, on mluví. Proto řekl David: „Budu naslouchat, co ve mně hovoří Pán" (Ž 85,9). A sám Boží Syn praví: „Otevři svá ústa, a já je naplním" (Ž 81,11). Ale ne všichni mohou pochopit dokonalost moudrosti jako Šalomoun, ne všichni jako Daniel. A přece je všem podle možnosti vléván duch moudrosti, ale všem, kdo jsou věřící. Jestliže věříš, máš ducha moudrosti. (...)

Proto stále rozjímej a mluv o tom, co je Boží, když „sedíš doma". Za svůj domov můžeme pokládat kostel[1], můžeme ho také chápat jako vnitřní dům v nás a mluvit ve svém nitru. (...) Mluv s rozvahou, aby ses vyhnul hříchu, abys kvůli mnohomluvnosti neklesl (srov. Mt 6,7). Když „sedíš", mluv se sebou jako svůj soudce. „Na cestě" mluv, abys nikdy nezahálel. „Na cestě" mluvíš, jestliže mluvíš v Kristu, protože Kristus je cesta (srov. J 14,6). „Na cestě" mluv k sobě, mluv ke Kristu. Poslyš, jak máš k němu mluvit. Praví: „Přeji si toto: muži se mají všude modlit tak, že budou moci zvedat čisté ruce a že nebudou pod vlivem hněvu a hádání" (1Tim 2,8). Mluv, člověče, „když uléháš", aby tě nepřekvapil spánek smrti. Slyš, jak máš mluvit, když uleháš: „Nedopřeji spánku svým očím a klidu svým víčkům, dokud nevyhledám místo pro Pána, obydlí pro Mocného Jakubova" (Ž 132,4-5). (...)

Když vstaneš nebo se probudíš, mluv o něm, abys splnil, co se ti přikazuje. Slyš, jak tě Kristus burcuje. Tvá duše říká: „Slyš! Miláček můj! Klepe na dveře!" (Pís 5,2) A Kristus říká: „Otevři, sestro má, nevěsto!" (Pís 5,2) Slyš, jak ty máš vzbudit Krista. Duše říká: „Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, nebuďte a nerušte mou lásku" (srov. Pís 3,5; 8,4). A láska je Kristus.

[Ambrož: Výklad žalmů, XXXVI, 65-66; in: CSEL 64, 123-125. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby a církve a s ohledem na latinské znění (PL XIV, 1048-1050) upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Eliáš a půst
Kristus nade všechno  
O tajemstvích (De mysteriis)  
Kristus smířil svou krví svět s Bohem  
Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš  
Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy  
Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili  
Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
 O svátostech (De sacramentis)  
Kříž Kristův nám navrací ráj  
Matka Boží, vzor panenství  
Svatá Eucharistie
Znalost Krista

Související články:

Ježíš Kristus
Richard Rolle: Hledal jsem Ježíše... 
Tomáš Akvinský: Ježíš Kristus - cesta k pravému životu    
Ambrož Milánský: Kristus nade všechno

Poznámky:

[1] Zde je lat. Ecclesiam, které znamená jak „kostel" coby budova, tak Církev jako společenství věřících, společenství Mystického Těla Kristova. Pozn. red.