věrouka, duchovní život, morální teologie, filosofie
- návyk dobrého jednání, který člověka uschopňuje náležitě jednat snadno, s potěšením a vytrvale. Jejím protikladem je neřest neboli trvalý sklon ke zlému.
[Gerald OʼCollins, Edward G. Farrugia. Z OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny, Kraków 2002 (orig. A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah, N. J. 2000), přeložil Lukáš Drexler.]
Ctnost je stálá, trvalá hbitost, pohotovost, obratnost vůle činit dobré a varovat se zlého. Křesťanská nadpřirozená ctnost je nadpřirozený, od Boha vlitý dar, který nás činí schopnými a ochotnými činit dobré.
Ctnosti dělíme na ctnosti božské a ctnosti mravní. Ctnosti mravní pak na ctnosti hlavní neboli kardinální a ctnosti podružné neboli sdružené s hlavními.
Božské ctnosti (také teologické či teologální ctnosti) jsou: víra, naděje a láska (viz 1Kor 13,13).
Hlavní (kardinální) ctnosti jsou:
Proti každé ctnosti se hřeší buďto per defectum, tj. nedostatkem, nebo per excessum, tj. upřílišněním.
Katechismus katolické církve o ctnostech píše[1]:
„Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší." (1803)
„Lidské ctnosti jsou zakořeněny v božských (teologálních) ctnostech, které uzpůsobují lidské mohutnosti pro účast na božském životě. Božské ctnosti se vztahují přímo k Bohu. Uschopňují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu k Nejsvětější Trojici. Původem, důvodem i předmětem božských ctností je trojjediný Bůh.
Božské ctnosti jsou základem, duší a charakteristickým rysem mravního jednání křesťana. Pronikají a oživují všechny mravní ctnosti. Bůh je vlévá do duše věřících, aby věřící byli schopni jednat jako jeho děti a zasloužit si věčný život. Božské ctnosti jsou zárukou přítomnosti a působení Ducha svatého v mohutnostech lidské bytosti." (1812-1813)
[Karel Sahan. Převzato z: Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; redakčně upraveno a doplněno.]
Ludmila Křivancová: Kardinální ctnost - umírněnost
Jan Kassián: Rozmluvy o modlitbě - O povaze modlitby (IX, 2)
Ignác z Loyoly, Jan de Polanco: List o ctnosti chudoby
Jan Kassián: Trojí vítězství nad neřestí
Jan Ruysbroeck: Věnec ctností
[1] Katechismus katolické církve, Praha 1995.
Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia; Karel Sahan, 2.4. 2009
Přečteno 3719x
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.