Ctnost, ctnosti

Ctnost, ctnosti 

Ctnost je stálá, trvalá hbitost, pohotovost, obratnost vůle činit dobré a varovat se zlého. Křesťanská nadpřirozená ctnost je nadpřirozený, od Boha vlitý dar, který nás činí schopnými a ochotnými činit dobré.

Ctnosti dělíme na ctnosti božské a ctnosti mravní. Ctnosti mravní pak na ctnosti hlavní čili kardinální a ctnosti podružné neboli sdružené s hlavními.

Božské ctnosti (také teologické či teologální ctnosti) jsou: víra, naděje a láska (viz 1Kor 13,13).

Hlavní (kardinální) ctnosti jsou:

• obezřetnost (moudrost, rozumnost, lat. prudentia),
• spravedlnost (lat. iustitia),
• mírnost (umírněnost, střídmost, lat. temperantia),
• statečnost (odvaha, lat. fortitudo).

Proti každé ctnosti se hřeší buďto per defectum, tj. nedostatkem, nebo per excessum, tj. upřílišněním.

Katechismus katolické církve o ctnostech píše[1]:

„Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší." (1803)

„Lidské ctnosti jsou zakořeněny v božských (teologálních) ctnostech, které uzpůsobují lidské mohutnosti pro účast na božském životě. Božské ctnosti se vztahují přímo k Bohu. Uschopňují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu k Nejsvětější Trojici. Původem, důvodem i předmětem božských ctností je trojjediný Bůh.

Božské ctnosti jsou základem, duší a charakteristickým rysem mravního jednání křesťana. Pronikají a oživují všechny mravní ctnosti. Bůh je vlévá do duše věřících, aby věřící byli schopni jednat jako jeho děti a zasloužit si věčný život. Božské ctnosti jsou zárukou přítomnosti a působení Ducha svatého v mohutnostech lidské bytosti." (1812-1813)

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno a doplněno.)

Související články:

Ludmila Křivancová: Kardinální ctnost - umírněnost
Ignác z Loyoly, Jan de Polanco: List o ctnosti chudoby  
Jan Kassián: Trojí vítězství nad neřestí 
Jan Ruysbroeck: Věnec ctností

Poznámky:

[1] Katechismus katolické církve, Praha 1995.