Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili

Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili

sv. Ambrož Milánský, 2.11. 2023

Část z pohřební promluvy sv. Ambrože Milánského (+397), v níž hovoří o smrti, která může být také ziskem a lékem, ale dokonce i nástrojem našeho vykoupení, neboť "lépe než svou smrtí by nás Kristus ani nemohl zachránit."

 

ukrizovani-jk-100-4038-upr-2-men.jpgVidíme tedy, že smrt může být ziskem a život trestem. Proto sv. Pavel říká: „Pro mne život je Kristus a smrt zisk" (Flp 1,21). Co je Kristus, ne-li smrt těla a duch života? Proto se snažme spolu s ním zemřít, abychom spolu s ním žili (srov. 1Tes 5,10). Zvykněme si denně umírat. Naše duše se tímto odloučením od světa učí zbavovat tělesných vášní a žije jakoby v nebi. Tam nemají pozemské žádostivosti přístup, nemohou si z ní učinit svou společnici. Nechť duše příjme podobu smrti, aby ji nestihl trest smrti. Zákon těla totiž bojuje proti zákonu mysli (srov. Řím 7,23) a vydává ji zákonu klamu. (...) Avšak jaký lék proti tomu? „Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu skrze Ježíše Krista, Pána našeho!" (Řím 7,24-25)

Máme lékaře, přijměme lék. Naším lékem je Kristova milost. Naše tělo je tělem smrtelným. Vystěhujme se tedy z těla, abychom se nemuseli odstěhovat od Krista. I když žijeme v těle, nevyhovujme tělu ve všem, co si žádá. Respektujme práva přirozenosti, ale raději si žádejme dary milosti. (...)

Co více? Smrtí jednoho je vykoupen celý svět. Kristus nemusel zemřít, kdyby nechtěl, avšak nepovažoval za dobré zbaběle prchat před smrtí. Konečně, lépe než svou smrtí by nás ani nemohl zachránit. A tak jeho smrt je životem všech. Jeho smrtí se poznamenáváme, jeho smrt zvěstujeme při modlitbě, jeho smrt ohlašujeme pří obětování, jeho smrt je vítězství, jeho smrt je tajemství, jeho smrt je každoroční slavností světa. (...)

Smrt však zajisté nebyla něčím přirozeným, ale stala se něčím přirozeným. Bůh totiž na počátku smrt neustanovil, ale dal ji jako lék. (...) Za své provinění byl člověk odsouzen k denní lopotě a nesnesitelnými bědami začal být život lidí žalostně smutný. Bylo třeba učinit tomu konec. Smrt měla znovu navrátit, co život ztratil. Nesmrtelnost bez pomoci milosti by totiž byla spíše břemenem než něčím užitečným. (...)

Duch má možnost odejít z křivolakého života pozemského těla k nebeským sborům - to je odměnou svatých - a vzdávat Bohu chválu, kterou mu za doprovodu citer vzdávají svatí, jak jsme se dozvěděli ze čtení: „Veliká a podivuhodná jsou tvá díla, Pane, Bože všemohoucí! Spravedlivé a přímé jsou tvé cesty, Králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět" (Zj 15,3-4). Má také možnost, Ježíši, vidět i tvou svatbu, při které za radostného zpěvu všech je odváděna nevěsta ze země do nebe: „k tobě přijde každé tělo" (Ž 65,3) - již nepodléhající světu, ale zasnoubené s duchem. (...)

Především to si přál svatý David, aby to viděl a na to nazíral. Proto říká: „Jen jedno jediné od Pána žádám, po jediném toužím: abych mohl v domě Pánově přebývat po celý život a abych patřil na rozkoš Páně" (Ž 27,4).

 

[Ambrož Milánský: Ke cti bratra Satyra, II, 40-41, 46-47, 132-133; in: CSEL 73, 270-274, 323-324. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a s přihlédnutím k latinskému znění (in: J.-P. Migne: Patrologia latina, XVI, Paris 1845, sl. 1325-1326, 1327, 1353-1354) upraven a doplněn redakcí Revue Theofil. Fotografie: Lukáš Drexler.] 

 

Od téhož autora:

Eliáš a půst   
Kristus nade všechno  
Otevři svá ústa Božímu Slovu 
Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš   
Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy  
Kristus smířil svou krví svět s Bohem  
O svátostech (De sacramentis)
O tajemstvích (De mysteriis)  
Kříž Kristův nám navrací ráj  
Matka Boží, vzor panenství  
Svatá Eucharistie 
Znalost Krista 

 

Související články:

Cyprián: O úmrtnosti 
Pseudo-Makarius: Budoucí život 
Ambrož: Kříž Kristův nám navrací ráj  
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal  
Denis Kartuzián: O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka  
Klement Alexandrijský: Nemoc těla je nástrojem k uzdravení duše z hříchu 
Lukáš Drexler: Peklo, očistec a nebe v Eschatologii Josepha Ratzingera  
Hans Urs von Balthasar: Ježíšova smrt je interpretem jeho života   
Ludvík z Granady: Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2 
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže  

  

[RSS]

Přečteno 270x

další články