Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Budoucí život

Budoucí život

Pseudo-Makarius, 30.10. 2021

Makarius Veliký (+ cca 390), nebo též Egyptský či Starší, byl jedním z nejvýraznějších egyptských pouštních otců. Pod jeho jménem se zachovala mj. kolekce 50 duchovních homilií, která měla velký vliv zejména na spiritualitu východního křesťanství, kde se její fragmenty staly dokonce součástí Filokalie. I když dnes se má za to, že tato sbírka homilií pochází pravděpodobně spíše ze syrské oblasti, z okruhu tzv. messaliánů, a nikoli od egyptského starce Makaria, přesto je v ní obsaženo mnoho užitečného pro duchovní život a je i nadále čtena jako inspirující text, jak lze posoudit i z níže uvedených úryvků týkajících se otázky smrti a posmrtného údělu člověka.

 

283. Když lidská duše opouští tělo, tehdy se zároveň uskutečňuje jakési veliké tajemství. Neboť jestliže je vinna hříchy, tehdy přicházejí hordy démonů, zlí andělé a temné síly chytají tuto duši a odnášejí ji do své vlastní sféry. A nikdo se tomu nemůže divit, neboť jestliže se jim duše během svého života, když žila ve své době, podrobovala, poslouchala je a byla jejich otrokyní, tehdy ji o to spíše zadržují, a rovněž zůstává v jejich moci, když odchází ze světa. svetla-005-vyr-8-men.jpgCo se týče dobra, pak si toto vše představuj tak, že při svatých služebnících Božích ještě i nyní přebývají andělé a svatí duchové je obklopují a ochraňují. A když vycházejí z těla, tehdy chóry andělů berou jejich duše do svého vlastního života, do čistého života, a takto je přivádějí k Pánu. 

284. Opravdová smrt je uvnitř, v srdci, tam je ukryta a jí umírá vnitřní člověk. Proto když někdo přešel ze smrti do skrytého života (srov. 1J 3,14), tehdy takovýto skutečně žije navěky a neumírá. A dokonce i když těla takovýchto časem podléhají rozkladu, znovu budou vzkříšena ve slávě, protože jsou posvěcená. Proto se i smrt křesťanů nazývá spánkem a zesnutím. (...) 

286. Když člověk, který ještě zápasí s pokušeními a v jeho duši působí jak hřích, tak milost, odchází z tohoto světa, kam se poděje, když je zatížený jak jedním, tak druhým? Dostává se tam, kde jeho rozum nachází svůj cíl a oblíbené místo. Ty, jestliže upadneš do trápení nebo těžkostí, máš se postavit na odpor a nenávidět zlo. Nemůžeš se vyhnout tomu, abys zápasil s těžkostmi, ale bojovat se zlem musíš. A tehdy Pán, když vidí, jak rozmýšlíš, zapíráš sebe a miluješ Pána z celé duše, v tu hodinu oddaluje smrt od tvojí duše (což mu nečiní žádné těžkosti) a přijímá tě do svého lůna a světla. Za jediný okamžik tě vytrhne z chřtánu tmy a rychle tě přenáší do svého Království. Bůh může v jediném okamžiku všechno lehce uskutečnit, jen aby tys měl lásku k Němu. Bůh požaduje od člověka jeho skutky, protože duše má tu čest být ve společenství s Božstvím. (...) 

288. Jako výběrčí daní, když sedí v těsných průchodech, zastavují okolojdoucí a ztrpčují jim život, tak i démoni pozorují a zadržují duše, a když se duše nedokonale očistily, tehdy, když budou vycházet z těla, nezískají povolení vejít do nebeských příbytků a postavit se před svým Vládcem, ale unesou je dolů démoni, kteří se pohybují v ovzduší. Ti však, kdo přebývají stále v těle, můžou sebezapřením a velkým úsilím ještě získat milost shůry od Pána. Oni spolu s dosaženým pokojem za dobročinný život spočinou v Pánu tak, jak nám to On sám přislíbil: „A kde jsem já, tam je i můj služebník" (J 12,26), a po nekonečné věky budou kralovat s Otcem a Synem a Duchem Svatým, nyní i vždy, na věky věků. 

289. Každý má tvrdě pracovat na svém vlastním zdokonalování a snažit se činit pokroky ve všech ctnostech, aby tak získal onen velký pokoj, který, jak věříme, se získává již zde. Neboť jestliže náš tělesný příbytek upadne do bídy, nemáme už jiné obydlí, ve kterém by se povznášela naše duše; „neboť já", jak je řečeno, „ač vzdálen tělem, duchem jsem však přítomen" (1Kor 5,3), tj. nebudeme tedy zbaveni společenství a jednoty s Duchem Svatým, ve kterém může spočinout pouze věrná duše. Proto ti, kteří jsou s celou svojí opravdovostí a silou křesťany, pevně doufají a radují se, když odcházejí z této své tělesnosti, že mají onen „příbytek ne rukou udělaný" (srov. 2Kor 5,1); tímto příbytkem je síla Ducha v nich přebývající. A bude‑li zbořen tělesný příbytek, nemají kvůli tomu obavy, neboť mají nebeský duchovní příbytek a taktéž onu nepomíjející slávu, která v den vzkříšení vytvoří a oslaví i příbytek těla, jak o tom hovoří Apoštol: „A tak dokud žijeme, ustavičně se vydáváme na smrt pro Ježíše, aby se i Ježíšův život zjevil na našem smrtelném těle" (2Kor 4,11) a „aby byla pohlcena", jak je řečeno, „smrtelnost životem" (2Kor 5,4). 

290. Proto se svojí vírou a ctnostným životem už tady vynasnažme získat pro sebe onen oděv, abychom, oděni pouze do těla, nebyli shledáni nahými; tehdy v onen den by totiž nic neoslavilo naši tělesnost. Neboť do jaké míry se každý stal hodným víry a horlivosti v přijímání Ducha Svatého, v té samé míře bude v onen den oslavené i jeho tělo. To, co nyní nashromáždila duše do své vnitřní pokladnice, se tehdy odhalí a bude zjevné vně těla; jako u stromů, když je po uplynutí zimy zahřeje neviditelná síla slunce a větrů, pak, podobně jako oděv, tvoří a dávají ze sebe vzcházet listí, květům a plodům, a současně z nitra země vzejdou polní květiny, jimiž se pokryje a oděje zem i tráva, podobně jako lilie, o nichž řekl Pán: „Ani Šalomoun v celé svojí slávě nebyl oblečený tak jako jediná z nich" (Mt 6,29). Neboť toto vše slouží jako příklad, vzor a podobenství pro křesťana ke dni vzkříšení. (...) 

296. I dokonalí, dokud přebývají v těle, nejsou osvobozeni od starostí kvůli svobodě a mají i obavy, a proto i na ně doléhají pokušení. Duše pouze tehdy bude moci přebývat bez trápení a pokušení, když vejde do onoho města svatých, kde už nebude starostí, ani trápení, ani námah, ani satana či duchovních bojů. Tam panuje pouze pokoj, radost, smíření a spása. Tam je vprostřed nich Pán, kterého nazývají Spasitelem, protože zachraňuje zajaté, kterého nazývají Lékařem, protože nebeským a božským způsobem léčí a hojí duševní vášně, které do jisté míry vládnou nad člověkem. Jedním slovem: Ježíš je Král a Bůh, kdežto satan je trýznitel a kníže zloby.

 

[Na základě slovenského překladu (in: Filokalia, Ružomberok 2008, s. 251-253) a s ohledem k ruské předloze (Добротолюбие, Том I, Сибирская Благозвонница, Москва 2010) přeložil Lukáš Drexler.]

 

Související články:

Cyprián: O úmrtnosti 
Kristus, původce vzkříšení a života  
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích
Lukáš Drexler: Peklo, očistec a nebe v Eschatologii Josepha Ratzingera 
Denis Kartuzián: O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka  
Palladios: Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském  
Ludvík z Granady: Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2

 

 

 

[RSS]

Přečteno 95x

další články