Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Sláva

Sláva

teologie, Písmo svaté, Bůh

Sláva

(hebr. כבוד [kavod], řec. δοξα [doxa], lat. gloria)

 

- vznešený majestát a zářivá nádhera Boží zjevená v dějinách Izraele (viz zejména knihu Exodus: Ex 14,4.17-18; 15,1-21), skrze přírodu (Ex 24,15-17; Ž 104,31-32) a ve zkušenosti Boží svatosti (Iz 6,1-7). Evangelista Lukáš spojuje Boží slávu s Ježíšovým narozením (Lk 2,9), Proměněním (Lk 9,31-32), triumfálním vjezdem do Jeruzaléma (Lk 19,38), vzkříšením z mrtvých (Lk 24,26) a nanebevstoupením (Sk 1,9.11; 7,55). Janovo evangelium začíná kontemplací božské slávy (J 1,14), která je již zjevena v Kristově životě a zejména prostřednictvím jeho zázračných znamení (J 2,11). V Ježíši Kristu sláva Boží byla odhalena (2Kor 4,4-6) a v plnosti bude projevena na konci časů (Tit 2,11-13). Sláva je jedním z nejdůležitějších teologických pojmů východní teologie, který prokazuje stále větší vliv i na Západě.

 

[Z knihy: OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: A Concise Dictionary of Theology, New Jersey 2000, přeložil Lukáš Drexler.]

  

Související články:

Pseudo-Makarius: Budoucí život  
Ludvík Granadský: Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2  

 

Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, 23.10. 2022

Přečteno 266x

další křesťanské pojmy