Svatost, svatý

Svatost, svatý

Svatost se rozlišuje:

a) objektivní, tj. úcta příslu­šející určité osobě nebo věci vzhledem k její hod­notě a důstojnosti, kterou má buď sama za sebe (pouze Bůh), nebo ze zvláštního vztahu k Bohu. Tak se stává svatým člověk skrze ospravedlnění, jímž má účast na Božské přirozenosti, je Božím dítětem, údem mystického Těla Kristova (Církve), rovněž tak osoby zasvěcené Bohu (kněží, řeholníci), papež jako náměstek Kristův a věci (kostely, kalichy aj., svátostiny),

b) subjek­tivní, tj. ve smýšlení a činu osob, které se snaží uvést své smýšlení, chtění, slova a jednání ve shodu s mravním Božím zákonem, a proto se vy­trvale vyhýbají hříchům a cvičí se ve ctnostech. Má různé stupně. Poslední její pohnutkou je láska k Bohu. Úsilí o dosažení vyššího stupně svatosti, např. zachováváním evangelních rad, se nazývá úsilím o křesťanskou dokonalost.

Zdrojem jakékoliv svatosti je Bůh - jediný Svatý ve vlastním smyslu slova.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.)   

Související články:

Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie  
Pius IX.: Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu  
Rabanus Maurus: Všech svatých